Na místo dorážíme někde kolem půlnoci a dobrý flek na přenocování hledáme poměrně dlouho. Nakonec najdeme malé lesní parkoviště hned nad obcí Loderhof (končí zde nástupní cesta k ferratě Hanselsteig). Dá se zde přebývat i několik dní, pokud se chováte slušně a případné stany rychle ráno sbalíte. Je tu stůl a lavičky, rovinka...jen voda chybí. Tu jsme tankovali ve Stollhofu. Popíjí se dlouho do noci a klábosí o plánu na další den.
Ráno se nechce vstávat.... Pouze Láďa hlomozí, nahlas smrká a prostě dělá všechno proto, aby nebyl od 4:00 AM sám vzhůru. Tahle jeho stařecká nespavost nás všechny ostatní doslova demoluje. Nicméně vstaneme a posnídáme ve stínu borovic, které svými vodorovně vedenými korunami stíní ranní slunko. Dnešní rozpis zní: Vzhůru k ferratě Ganghofersteig, trochu někde zalézt v místních lezeckých oblastech "klettergarten" a přesunem přes vrcholové plató sejít ferratou Hanselsteig zpět k tábořišti. První kámen úrazu bylo najít přístupovou cestu k první (prý D-čkové) ferratě. Končilo to několika kolečky lesem, roštím a návratem vždy na stejné místo. Nakonec jsme cestu našli a velmi strmě (útok zejména na lýtka - ne Králíkova) jsme došli k nástupu na cestu Ganghofersteig. Cesta je velmi krátká, nějakých 30 metrů, a v jednom místě celkem exponovaná. Dobré zajištění a krátkost ji ale neřadí k top Hohe Wandu. Zklamání z nepřehledného nástupu a velmi krátké ferraty jsme museli spláchnout na jejím konci v hospůdce Hergottschnitzerhaus.
Pěkné skály k lezení jsme našli dále za hospodou asi 200 metrů u vysílače. Dolů jsme si slanili a někteří zde lezli až do podvečera. Ostatní pokračovali po cestě č. 231 k sestupu ferratou Hanselsteig. Ta nám svou pestrostí a nábojem vynahradila tu předchozí a opravdu jsme si ji užili. Uprostřed cesty (pod žebříky) je nádherné vyhlídkové místo, skryté obřím převisem, se stolem a lavicemi na skalním útesu, asi 150 metrů nad zemí. Večer zase příjemně posedáváme, pijeme pivko, taháme jeden druhému klíšťata a probíráme dnešní pěkně využitý den. Na ten další jsme naplánovali mnohem těžší podnik. Jen Láďa opět zalehl v 9:00 PM, aby úchylně zevloval již ve 4:00 AM a nutil ostatní k nepřirozenému vstávání za tmy.
V plánu je ferrata HTL steig, druhá nejtěžší ferrata masivu. Po nočním deštíku se vydáváme po cestě směrem k mýtné silnici, překračující masiv. Po té kousek výše před první prudkou serpentinu a už se drápeme v strmé stráni na travers pod stěnami. Zde již cestička vede spíše z kopce a míjí několik velmi pěkných lezeckých stanovišť. Po asi půl hodině dojdeme k neoznačenému nástupu na ferratu HTL steig (D/E). Není vůbec problém ji minout, ale lidí je zde většinou dostatek. Čekáme až zmizí z dohledu trojice nezkušených Rakušanů, kterým dělá náročný začátek cesty velké problémy. V tu chvíli nás předběhne další trojice maníků, kterým to zase nedělá problémy vůbec a hravě dohání první skupinku. To si zaslouží cigaretku a jdeme na to. Prvních 50 výškových metrů je opravdu hodně silových a velmi exponovaných. Předloktí kvapem tuhne a po padesáti metrech se z rukou stávají takřka nepoužitelné bandasky, které již zdaleka nestačí tahat naše pivní pupky takovou vertikálou vzhůru. Několikrát odsedáváme, odpočíváme ač skorem není kde a s donucením v parném sluníčku pokračujeme, stále přibržďováni mladými Rakušany, dále v lezení.
Obtížnost ferraty neslábne ještě dalších asi 100 metrů, kdy už začíná být vysílení pro některé z nás na pokraji fyzikálních zákonů. V tu chvíli s krůpějemi potu, odřenými koleny, ale úsměvem na tváři dolézáme do stínu zakrslých borovic na malou plošinku uprostřed stěny. Je zde i "vrcholová kniha zápisů", ve které na nás čekalo příjemné překvapení ve formě vzkazu od šipkařů z Brna - HOŠI DĚKUJEM. Tyto skutečnosti v nás vzbudily dojem konce těžkostí. Další část cesty tomu také nasvědčuje. Obtížnost klesá na "C" a skála se pozvolna narovnává. Velký omyl však bylo toto smýšlení. Ke konci cesty přichází tvrdé rozuzlení v podobě exponovaného traversu a kolmé 40 metrové stěny pod vyhlídkou SKYWALK. Zde u traversu pokračují dva z nás na ještě extrémnější zkratku zvanou odpudivě Blutspur. Zde je problém již s nástupem k lanu (II+. UIAA), což se jeví jako neřešitelný problém, který překonal pouze náš důvtip. Vrátím se ale k dokončení stěny ke Skywalku, která se dá na závěr, kdy již ruce připomínají krví napěchované štoudve, nazvat tím pravým Sweet finish. Na vyhlídce na nás čekají kolegové, které odradil hrozivý nástup do stěny a kteří si na vyhlídku vylezli cestou pro normální lidi a ne masochisty.
Začíná se zatahovat, a tak pokračujeme svižně velkým okruhem přes náhorní plató k hotelu Postl, hospodě Walderegghaus (posilnění tekutým chlebem a únik před deštěm), na vrchol kopce Kleine Kanzel a sestupem k příjemné hospodě na vrcholu Grose Kanzel (1052 m). Opět něco na žížu a hurá dolů k Huberthaus a pěknou stezičkou Springlersteig (Logo ztratil svou helmu, přidělanou k mýmu báglu) do lesa nad obcí Zweierdorf. Odtud po silnici až k autu. O spaní, se vedle Ládi nedalo opět hovořit, a tak za již obligátních nadávek a rozmrzelých obličejů vstáváme a odjíždíme domů.
