První průstup kaňonem se datuje do osmdesátých let, kdy byl prostoupen ohromný kaňon Barranco Oscuro. Motivem tohoto počinu byl botanický výzkum s cílem získat poznatky o rostlinách žijících na těchto nedostupných svazích v horách, především se pátralo po zbytcích laurisilvy – prastarého lesa, který již téměř vymizel.
Počátkem devadesátých let se začalo s průzkumem dalších nápadných kaňonů. Tehdy, s dobovým materiálem, nadšením a dávkou štěstí, se prozkoumávala místa s cílem zažít něco nového, poznat zapomenutá místa, kam nikdo nechodí. O specifických technikách sestupu a zajištění se tehdy ještě moc nevědělo. Byla to doba spitů, smyček a skob. Nikdo netušil, že se z této zábavy stane komplexní a populární sport jménem canyoning. V těchto devadesátých letech se prostoupilo několik dalších kaňonů, jako například Cofre, Negro, Oscuro. Nikdo pořádně neví, kdo má tyto první sestupy na svědomí, nikoho to ani přliš nezajímalo. Co ovšem všechny tyto neznámé lidi spojovalo, byla vášeň a nadšení z objevování nového, dobrodružný duch, respekt k přírodě a horám… a také divné oblečení a čepice místo přilby.
foto: pateosybarrancos.blogspot.com
Na přelomu století, kolem roku 2000, se pokračovalo v objevování a odjištění dalších kaňonů. Tehdy se objevily ohromné vrtačky na benzín, kterými se vrtaly nýty a slaňovací stanoviště. Chyběla však nějaká ucelená metodika, na ostrov občas prosákly nějaké novinky či postupy ze zahraničí. Postupem času, s nárustem oblíbenosti těchto adrenalinových sportů se vývoj začal zrychlovat. Začaly se používat vrtačky na baterky, speciální nýty, lepené skoby. Vrtačka ohromě ulehčila osazování stanovišť. Bazalt, přestože je místy křehký a láme se, je velmi tvrdá hornina a v dobách ručních vrtaček vytvořit slaňovací stanoviště trvalo nesrovnatelně déle. Zajištění jednoho kaňonu trvalo i několik dní. Proto otevřít některé kaňony byla otázka dní, týdnů a dokonce i let.
foto: adrex.com
Teprve kolem roku 2010 zaznamenal canyoning na ostrově ten pravý rozmach. Přišly nové materiály, postupy a specifické techniky. Odjistilo se mnoho nových kaňonů. Vznikly nové možnosti vzdělávání a přes značnou vzdálenost ostrova od pevniny, stále více lidí se odjíždělo vzdělávat v oblasti canyoningu, pořádal se mezinárodní sraz příznivců canyoningu, na ostrov dorazil nový materiál, speciální lana, batohy, neopreny…
foto: barrancoscanarios.com
Nyní canyoning na Gran Canarii prochází velkou expanzí a toto odvětví je stále populárnější. Více a více lidí chce nakouknout pod pokličku této specifické zábavě, ať už jsou to lezci či turisté. Někteří se dokonce věnují pouze canyoningu, aniž by praktikovali nějaké další sporty v přírodě. Canyoning je dobrodružný, zábavný a přitažlivý, což ho dělá velice populárním. Ovšem je tak zábavný jako i nebezpečný a mnoho lidí si neuvědomuje, že jakmile vstoupí do kaňonu, zahrávají si tak trochu se životem. Je to sport, který se praktikuje v nestabilním a měnícím se prostředí. Navíc mnoho lidí má naprosto nedostačující zkušenosti a přitom se vydávají za profesionály. Tento problém nedostatečného vzdělání a zkušeností může ohrozit nejen bezpečnost nezodpovědných lidí, ale i bezpečnost dalších lidí, kteří si chtějí užít trochu adrenalinu. Musíme mít stále na paměti, že ani nyní nemáme ucelené znalosti o dané problematice, že vzhledem k izolovanosti ostrova bude pevnina vždy o krok napřed. Je tedy potřeba, zejména v případě průvodců a instruktorů, neustále se vzdělávat v metodice a bezpečnosti tohoto sportu. To ovšem platí i pro zážitkové firmy, kluby, oddíly či samostatné osoby, kteří chtějí dále praktikovat tento krásný sport.
Text: Victor Fornie - mojopiconaventura.com
