Freediving

Report z víkendového kurzu freedivingu na Leštince

Zdravím všechny Adrexáky i neadrexáky. Nedávno jsem se vrátila z kurzu nádechového potápění - freedivingzu, který proběl ve dnech 30.7. – 1.8.2010 na lomu Leštinka u Skutče.
11. 8. 2010 Fotek: 33

Odjížděla jsem tam se smíšenými pocity nejen proto, že krom instruktora a zároveň organizátora této akce Radka Veverky jsem tam nikoho neznala a představa trávení víkendu na druhé straně republiky s neznámými lidmi mě nelákala, ale hlavně proto, že jsem měla obavy z nezvládnutí kurzu. Byla jsem přesvědčená, že se svým dvakrát operovaným uchem se potopím leda tak na dno dětského brouzdaliště. Všechny obavy naštěstí byly zbytečné.

Začátek kurzu byl naplánovaný již na pátek večer, kdy se začínalo první přednáškou. Všechny přednášky formou prezentace v počítači doplněné výkladem byly velice přehledné a pro mě, z pohledu naprostého amatéra a laika, dobře srozumitelné. Já jako nepotapěč, chorý plavec a po-dně-chodec jsem se díky přednáškám dozvěděla spoustu nových věcí a myslím, že i zkušení potápěči se u výkladu nenudili a poznali nová pravidla, která jsou od pravidel potápění s lahvemi více či méně odlišná.

Následující dva dny byl program naplánovaný už od sedmi ráno, kdy se začínalo tréninkem statiky a dynamiky v bazénu nedaleko od lomu. Všichni podávali skvělé výkony již první den, kdy mnozí několikanásobně překonali svoje představy o vlastní výdrži a zároveň zvládli splnit limity stanovené pro úspěšné ukončení kurzu. Po bazénu následovala snídaně, přednáška a další lekce ve vodě, tentokrát už v lomu, kde se trénovalo hloubkové potápění. Právě zde jsem mile překvapila sama sebe, co se potápění do hloubky týče. Díky skvělému vedení Radka a jeho pravé ruky Honzy Mikuleckého jsem se dostala pomalým ručkováním po laně téměř do jedenácti metrů. Počáteční problémy s vyrovnáváním tlaku jsem díky jejich radám nakonec zvládla. Podobě, jako já, na tom byli téměř všichni. Myslím, že jsme všichni byli překvapeni z toho, co naše tělo dokáže, přestože jsme nikdy v tomto směru dlouhodobě netrénovali.

Po tréninku v lomu následoval pozdní oběd a večer pak další přenášky až do nočních hodin. Druhý den probíhal podobně. Ráno trénink na bazénu, kdy si všichni mohli zlepšovat své výkony ve statice a dynamice. Po snídani a přednášce pak následovalo opět hloubkové potápění v lomu, kde jsme tentokrát jeli naostro, to znamená, že oproti včerejšku jsme si nemohli pomáhat ručkováním po laně. Kromě tří účastníků kurzu, kteří ze zdravotních důvodů už odpoledne nenastoupili, zvládli všichni potápění bez problémů. Těm, co se nepodařilo splnit poslední disciplínu, bylo nabídnuto doplnění této disciplíny v nejbližší době. Nakonec následoval kurz záchrany, kdy jsme si na vlastní kůži mohli vyzkoušet, jaké to je zachraňovat tonoucího a jak mu co nejrychleji poskytnout první pomoc. Po ukončení výcviku v lomu jsme dostali pár kontrolních otázek, abychom si zopakovali všechny důležité věci a následovalo rozdání diplomů za absolvování kurzu. Tímto byl víkendový kurz ukončen a všichni se postupně rozjeli zpátky do svých domovů.

Ještě bych měla dodat, že limity pro splnění kurzu byly následující. Statika 1 min 15 s, dynamika 25 m a hloubka 8 m. Výsledky všech však byly mnohem lepší a 2 minuty na statice byly minimálním výkonem, který tam o víkendu padl. Někteří zvládli vydržet i více než tři minuty a nejlepší výkon se blížil ke čtyřem minutám. Na dynamice padly výkony od 25 m do 50 m a v lomu se někteří potápěli až 14 metrů hluboko.

Závěrem bych chtěla poděkovat Radkovi Veverkovi za perfektní organizaci celého víkendu. Přestože jsme původní časový harmonogram nestíhali, bez problémů se okamžitě vše přizpůsobilo nastalé situaci. Jakékoliv potíže okamžitě vyřešil. Cením si jeho trpělivosti s námi kurzanty a zároveň oceňuji jeho přístup k těm, kterým se ze zdravotních důvodů bohužel nepodařilo dokončit kurz, neboť hned navrhl několik možností, kdy bylo možné si dané výkony splnit. Doufám, že tímto mu mohu poděkovat za nás všechny. Velké díky patří i jeho pomocníkovi, druhému instruktorovi Honzovi Mikuleckému, který se nám, stejně jako Radek, celou dobu trpělivě věnoval a vytrvale potápěl při každém pokusu o sestup do hloubky.

Já osobně jsem byla z víkendu naprosto nadšená a s celým průběhem kurzu velice spokojená. Nečekala jsem, že během dvou dnů dokáže naprostý amatér, jako jsem já, podat takové výsledky. Už se těším, až si našetřím na druhý level a pojedu se potápět tentokrát do Egypta.

Zdraví Vás čerstvě oficiální freediver, starý mazák skoroadrexák Lenka - alias MYlda

11. 8. 2010

Zpět na přehled

Nahoru