Jak jsme si hráli na zamotání se do šňůry…
Trenažér je jednoduché zařízení, sestávající z dvou svářecích drátů, dvou barelů o objemu 5 litrů a kusu špagátu. Svářecí dráty se zahnou na koncích tak, aby se daly zachytit za mříž odtokových kanálů a dal se na každý zavěsit jeden barel. Barely se spojí provazem. Provaz se udržuje napnutý, ale dostatečně pruží – stejně jako u blbě natažené šňůry. Rád bych poznamenal, že tento nácvik nemá nic společného s výcvikem jeskyňářů. Prostě jsem došel k názoru, po tragedii na Slapech, že by podobná dovednost možná mohla někdy někomu zachránit život. Pochopitelně při prvních pokusech měli účastníci potíže zejména s cvičením 2. a 3. Ale po několika opakováních získali určitou jistotu. Doufám že to nikdy nebudou potřebovat. Jak říká staré přísloví: Těžko v protiatomovém výcviku – lehko v epicentru :-)
A jak to viděli dva z účastníků?
Hynek -AOWD PADI : V pondělí jsem se zúčastnil takového workshopu, dá li se to tak nazvat, který dělal Fanda Pudil. Bylo to o tom, jak se dostat pod vodou v praxi vlastníma silama ze zamotaného lana, jelikož v minulosti se podobná situace stala některým potápěčům osudnou, tak myslím, že je na místě se těmito tématy zabývat. Já osobně bych to řezal nožem, ale způsoby, které Fanda předvedl a učil, byly z mého pohledu super. Je fakt asi potřeba si to procvičit nejen jednou, když si člověk dělá kurz, ale fakt to pilovat a připomínat si to. Nejen jak to uříznout nebo tak nějak na dně bazénu rozmotat, ale i sundat výstroj, rozvázat, v ideálním případě i bez masky na obličeji, prostě namodelovat to tak, jak se to může v reálu přihodit. No vřele doporučuju......a přeju všem, aby těch reálů bylo co nejmíň.
Marina - DM PADI : Tak první cvičeni - podplout, "zachytit" se za ventil a vycouvat zpět. Důležité je včas zachytit ten okamžik, kdy jsem se chytil a nesnažit se rvát dopředu vší silou. Když se zvládne zadní kop, vypadá to v pohodě. Včera jsme byli ještě v přátelských podmínkách bazénu - dobrá viditelnost, teplá voda, žádný kal, tlustá natažená linka, lidé okolo.... Když se to stane někde na Slapech s neviditelným vlascem, je to horši. Ale tak i proto bylo dobrý to zkoušet, protože myslím, ze jakmile v reálné situaci někdo pak pocítí to "zaháknutí" tak nezačne hned panikařit, mlátit sebou a otáčet se na všechny strany, čímž by si způsobil asi větši zamotání se....
Cvičení druhé - větší zamotání se, které vyžadovalo sundání výstroje. Tady je už vůbec důležité to zkoušet, vědět kde co máš na sobě a t.d. .... Chtěla jsem to provádět také bez masky. Při prvním sundání, jsem začala stahovat žaket a cítila, jak se napíná hadice, vedoucí k automatice a začíná ji táhnout z pusy (půjčená flaška, jinak umístěný dvouventil a namontovaná automatika víc doleva...), tak jsem to přehodila na jinou stranu a už šlo s tím pak operovat. Při druhém a dalším, už jsem si pamatovala, která strana to byla a děláš to automaticky. Víc tady pak byla práce s tím nahmatat linku a to na kterou stranu, jak by se pak měla rozmotávat, aby jsem ji nezamotávala ještě více... A opět, bazén... sice bez masky, ale přece jen vidíš obrysy ve vodě. Jinak, jsem na sobě také pozorovala, že čím víc to člověk zkouší a opakuje, tím víc je jistější v pohybech, je více klidnější, nefuní proto tolik, má normální dech.... A kvůli tomu pocitu, že víš jak na to a zvládneš to, to pravě bylo :)
Já to vidím tak, že všichni, kdo to zkoušeli, se sice dobrali výsledku, ale dělali při tom chyby. Některé i opakovaně. Určitě je nutné nosit sebou pod vodu nůž a hlavně si dávat pozor na podobná rizika a problémům raději předcházet. Z mého pohledu byla ta hodinka strávená v bazénu velmi užitečná.
Fotogalerie
Zdroj: http://www.potapeni.cz