Když jsem pátral v babiččině pozůstalosti, protože babička tady už vlastně není, našel jsem na zadní straně Vilimkova kalendáře z roku 1845 babiččiným rukopisem napsaný návod na focení velkých ryb pod vodou. Z roku 1845 byl kalendář, poznámka bude zřejmě až z konce minulého tisíciletí. Protože v roce 1845 se babička ještě nepotápěla.
„Nejlepší způsob jak podvodní chasník může přilákati ku sobě velkou nebo interesantní rybu, raka či jinou vodní havěť, je nechat si svůj podvodnicky aparát na voze nebo v seknici. Vybité suché články tomu též mohou pomoci.“
Jak jsem již psal minule, moje babička byla modrá žena. Ovšem od dob mé babičky se vývoj podvodnických aparátů nezastavil a nové technologie přinášejí i nové možnosti jak si fotografování znemožnit a tím přilákat zajímavého živočicha. Ovšem o některé možnosti nás připravil nástup digitální fotografie. Vyplácat 36 snímků na chcíplého kraba a tím přilákat hejno delfínů byla dříve hračka. Dnes je běžné, že fotograf má k dispozici 500 – 1000 snímků.
V nouzi můžete například vytopit podvodní pouzdro - to vám zajistí úžasné ponory plné zajímavých živočichů na celý zbytek dovolené. Nebo si můžete nechat fotoaparát nastavený na malé rozlišení, ideálně v nějakém „úžasném“ fotorežimu, kterých mají moderní kompakty přehršel. Mně osobně se nejlépe osvědčil „Dramatický režim“ v kombinaci kvalita „JPG for web“. S tím by neudělali nic ani počítačoví odborníci z TV seriálu Námořní vyšetřovací služba.
Ale můj oblíbený trik, který lze opakovat do nekonečna, je zamlžený port. Postup je velmi jednoduchý. V létě obvykle postačí nechat fotoaparát v pouzdře na přímém slunci. Než se obléknete, sluníčko rozpálí pouzdro a po vstupu do vody se vzdušná vlhkost vysráží na vnitřku pouzdra. Velmi pravděpodobně na skle před objektivem. Někdy se povede i to, že se zamlží vnitřek předsádky.
Zamlžení sice postupně ustupuje, ale obvykle to trvá pár desítek minut. Naštěstí je velká šance, že na skle zůstane kapička kondenzátu v místě, kde na ní bude váš fotoaparát ostřit, a nejste –li světově uznávaným fotografem, tak vaše neostré snímky nebudou přijímány veřejností s náležitým nadšením. Pokud by vám ale zamlžování vlivem změny teplot vadilo, tak moje babička radí:
Nenechávat fotoaparát na přímém slunci a v zimě ve vytopené místnosti. V létě při dlouhých přesunech se mi osvědčilo převážet už připravený fotoaparát v pouzdře v chladicí nebo alespoň izolační tašce nebo přenosné ledničce.
Zajímavou metodu vymyslela jedna UW fotografka – pouzdro před ponorem důkladně vyfouká horkým vzduchem pomocí vysoušeče vlasů (fén) a potom se jí prý nikdy nepotí. Její manžel, který nejen že zná, ale hlavně i ctí jak světské tak i přírodní zákony prohlásil, že to takhle prostě nemůže fungovat. Ale podle všeho to (tedy alespoň té ženě) funguje. Konec konců, já jako zapřísáhlý atheista, se při zavírání pouzdra fotoaparátu i modlím…
Zdroj: http://www.potapeni.cz
