Potápění

Potápění v ČR - slevy, nehody a restrikce

Nedávná tragická nehoda na lomu Barbora u Teplic rozvířila bouřlivou diskusi na potápěčské konferenci a otevřela některá spící témata. Zaznívají vzájemné urážky, osočování a všemožné návrhy na řešení. Laická veřejnost, jakožto potenciální základna nových potápěčských rekrutů, se ani o nehodě, ani o dalších souvisejících tématech nemá jak dozvědět. Mohlo by to totiž poškodit business, na kterém je většina diskutujících závislá. Navenek zůstává potápění bez poskvrny a může být dál prezentováno jako super bezpečný rekreační sport.
29. 5. 2014

Když zemřít, tak se slevou!

Během vášnivé diskuse vyplaval napovrch dva roky starý článek z Blesku, ve kterém nejmenovaný potápěčský klub nabízí seznamovací ponory právě na lomu Barbora. Název článku mluví sám za sebe : Kam za dobrodružstvím? Potápějte se v Barboře až do hloubky 18 metrů! Jen pro dokreslení krátká citace : „Občas je třeba se odreagovat a zvýšit si hladinu adrenalinu v krvi. Jednou z možností je hloubkové potápění. Že nemáte na něco takového licenci? Nevadí, ve vodní nádrži Barbora v Krušných horách se i bez ní budete moci s pomocí zkušeného instruktora moci potápět až do hloubky 18 metrů!“  Celý článek najdete zde...

Tato informace, kterou vydal nejsledovanější bulvární deník v ČR, je srovnatelná snad už jen s tím, že by někdo veřejně nabídnul možnost řídit auto bez řidičského průkazu. „Vyzkoušejte D1 bez řidičáku se slevou 50%! Zažijte opravdový adrenalin pod dohledem zkušeného řidiče! Děti od 10ti do 15ti let mohou řídit zcela zdarma!“ O tom, jak může takový ponor pro děti dopadnout, svědčí ilustrační fotka, pořízená před pár lety na Svobodných Heřmanicích.

Ilustrační foto : archiv Adrex.com

Potápění jako zboží

Těžko ale vyčítat chybu Blesku. Samotný fakt, že se seznamovací ponor objevil na slevovém portálu, svědčí o tom, že se z něj pomalu ale jistě stává zboží. Zboží, které můžete koupit v akci a se slevou. Jak ale vypadá případná reklamace? Kdo kontroluje kvalitu? A kdo trestá nekalé prodejce? Opravdu už se z celoživotního koníčku stal jednorázový zážitek, který musí všichni vyzkoušet? Kam až povede touha prodat co nejvíce neoprenů a certifikací?

Svoboda nebo regulace

Právě regulace a dohled nad dodržováním stanovených pravidel je dalším žhavým tématem potápěčské diskuse. Jak se vlastně postavit k podobným nabídkám a nešťastným událostem? Osobně jsem zastáncem vlastní odpovědnosti a svobody. Každý z nás, od chvíle kdy obdrží občanský průkaz, přebírá odpovědnost za své chování. Máme jasně nastavené mantinely, ale přesto se vždy najde někdo, kdo krade nebo usedne za volant pod vlivem alkoholu. Pokud je chycen, přichází trest. V potápění, na rozdíl od běžného života, přichází často trest nejvyšší.

Argument, že pro utonulého vždy musí někdo, kdo v důsledku také riskuje svůj život, je zcela jistě oprávněný, ale ani záchranáře nikdo nenutí tuto práci dělat. Je jen na jejich svobodném rozhodnutí, zda chtějí hledat ztracené potápěče v nepřístupných jeskyních nebo hlubokých lomech. Zbavovat se vlastní svobody k vůli nepřizpůsobivým jedincům je podle mého nesprávná cesta. Lokality by měly být přístupné pro všechny, nikdo by neměl objíždět lomy a kontrolovat licence. Důležité ale je, aby všichni znali ony mantinely, do kterých se musí vejít. A také následky, které jim při jejich porušení hrozí.

O nehodách se mluvit musí

O potápěčských nehodách se zkrátka musí hovořit stejně otevřeně, jako o nehodách na silnicích. Často až morbidní upoutávky na bezpečnost silničního provozu rozhodně nevedly k propadu prodeje automobilů. Možná si jen pár lidí uvědomilo, jak ve skutečnosti vypadají následky rychlé jízdy nebo pár piv za volantem. I pro mě byla první návštěva přednášky potápěčského patologa šokem, který ale v důsledku nevedl ke ztrátě zájmu o potápění, ba právě naopak.

Otázkou ale zůstává, kdo by měl o takových nehodách informovat. Logicky by to měla být odborná a oborová média, která jsou ale zcela závislá na přízni inzerentů z řad potápěčských firem. Co kdyby se taková informace některého z nich dotkla? Česká republika je tak malý rybník, že najít případnou náhradu může být neřešitelný problém. Komerční subjekty? Vyloučeno. Většinou je totiž nejlevnějším argumentem právě kvalita výcviku a na řadu tak přichází tvrdý konkurenční boj mezi potápěčskými školami a výcvikovými systémy.

Naštěstí se díky sociálním sítím objevují první odvážlivci, kteří jsou schopni přiznat vlastní chybu a informovat o ní veřejnost. Jen díky nim se tak mohou všichni dozvědět, jak taková nehoda ve skutečnosti probíhá, jak bolí a jak tenká je často hranice mezi bytím a nebytím.

Jenže co s nehodami, kde jsou hlavní aktéři po smrti? Uvedu příklad z jiného sportu. Pokud dojde při parašutismu k nehodě, všichni zúčastnění vypovídají u leteckého inspektora a na základě jejich výpovědí je jasně stanovena příčina, která je následně veřejně prezentována. Vždycky je to něčí kamarád, rodinný příslušník nebo klient. A vždycky taková zpráva bolí, ať už se o ní hovoří nebo ne. Jenže pro spoustu lidí se může jednat o neocenitelnou informaci, díky které se chyby zbytečně neopakují a neumírají další lidé.

Záleží tedy jen na odvaze jedinců a na nastavení celé komunity, která se neomezí jen na prosté vyjádření soustrasti a neodsoudí jakékoliv pokusy o hledání příčiny a ponaučení pro ostatní. 

Zdroj: http://www.adrex.com

29. 5. 2014
Štítky Potápění Nehody

Zpět na přehled

Nahoru