Reefwalkers - veselé historky z potápění

Předposlední potápěčský den na vrakovém safari se z nějakého důvodu změnilo složení jedné ze skupinek. Vypadl průvodce a skupinka se smrskla na tři účastníky. Vedoucí výpravy skupince přiřadil domorodého zkušeného průvodce, kterého skupinka odmítla s tím, že jednoduchý ponor na mělké lokalitě zvládne. Průvodce (až po brifingu) řekl, že pokud kdokoliv odplave příliš daleko, může si přivolat člun, jehož posádka byla na tuto variantu připravena. K přivolání doporučil použít, vzhledem k rychle se blížícímu soumraku, svítilnu.

Tato informace bohužel nedorazila k žádnému ze tří členů této skupinky. Skupinka si stanovila cíl obeplavat reef. To se později ukázalo jako nereálné. Když jim začala docházet zásoba vzduchu, jeden ze skupinky se vynořil, aby zjistil kde vlastně jsou a ostatní už nenašel. Tak zůstal na hladině a protože na návětrné straně reefu byly velké vlny vylezl na reef a došel k světelné boji, která je zde instalovaná. O něco později se vynořili i dva zbývající účastníci a po marném bojování s vlnami také vylezli na reef, kde je posléze vyzvedl člun. Všichni tři účastníci se dostali v pořádku na loď a tak budou na celou věc vzpomínat – když ne jako na veselou tak určitě velmi poučnou příhodu. Nicméně se domnívám, že nějaké poučení by tato příhoda měla přinést i ostatním. Jak to vidím já : 

---

Přečti si také

Tunisko - Tabarka

1. 1. 1990

---

Poučení pro potápěče:

1. Na neznámé lokalitě se nebraňte průvodci znalému místní situace
2. Plánujte ponory tak, aby jste je zvládli s dostatečnou rezervou sil.
3. Nejhorší možný počet lidí ve skupince jsou 3. (to dost často nehlídá nikdo nikoho)
4. Pokud dostanete podobný nápad jako například něco obeplavat, zeptejte zkušených, zda to je vůbec reálné a informujte ostatní o svém záměru.

Z mého pohledu tentokrát vlastně nikdo nic tak úplně nepodělal. Na variantu vyzvednutí potápěčů po ukončení ponoru člunem bylo pamatováno,  (jen to nikdo neřekl při brifingu.) Skupinka měla požehnání od svého průvodce k tomu, aby šli sami. Konec konců na noční ponory se během safari chodilo ve dvojicích bez průvodců běžně.  Obsluha člunu zareagovala, jen to trvalo poněkud déle.  Skupinka se vynořila a pokoušela se přivolat člun, jen byly větší vlny než čekali. To že se skupinka rozdělila, nebylo sice hezké, ale ani překvapivé. Řekl bych, že si účastníci prostě jen ukousli větší kus dortu než byli schopni spolknout a dostalo se jim šance poučit se z vlastních chyb. Což je u potápěčů a parašutistů často nestává.  

Posádka lodi a průvodce ať si čerpají poučení podle libosti, to není moje starost. Pro mne, jakožto nadšeného sběratele zajímavých myšlenkových pochodů, bylo velmi poučné sledovat, jak se k celé věci stavěli členové skupinky. Ve zkratce: Tentokrát tak úplně neplatilo rčení, že nic nestmelí kolektiv lépe než pořádné ztroskotání,…