Ještě večer těsně před spaním jsme pro vás natočili video, kde jste mohli vidět, že nám vichřice trochu cloumá stanem - to jsme totiž ještě byli v dobré náladě a vtipkovali - takové to “hahaha, trochu se nám prohýbají stěny pod náporem větru, ale hlavně, že už nejsme venku...” Do půl hodiny po odeslání zprávy nám už tak veselo nebylo. Stěny se už neprohýbaly pod náporem větru, ale my jsme se prohýbali pod náporem stěn. Představte si, že ležíte ve stanu zachumlaní ve spacáku, jehož tvar je větrem úplně zdeformovaný, a stěny se na vás tlačí neskutečnou silou. Připadali jsme si jako totální sardinky. Po třech hodinách urputného podpírání tyčí stanu, jsme se vzdali všech snah udržet ho v jakéms takéms tvaru. Venku zuřil nepředstavitelný uragán a my jenom doufali, že až se zlámou všechny tyče, zůstane nám aspoň ta plachta neprotržená, abychom to v ní mohli přežít do rána. Nechci to zbytečně dramatizovat, ani strašit své nebo Vaškovy blízké, ale včera jsme fakt zažili krušné chvíle. Pokud by se stan protrhl... no, podstatné je, že se neprotrhl a přemýšlet o nějakém coby kdyby nemá smysl :-)
O nějakém spaní samozřejmě nemohla být řeč - aspoň tedy v mém případě. Vašek možná na chvilku zdřímnul, ale určitě ne klidným spánkem. Většinu noci jsme strávili pohřbeni pod ledovou stěnou stanu - na místa, kde se nás přímo dotýkala nám samozřejmě byla hrozná zima. Já jsem nejprve zkusil obětovat levý bok a zbytek těla mít v teple, ale v jedné pozici se celou noc spát nedá. Ráno jsme podle toho vypadali. Unavení ještě víc než večer a bez sebemenší chuti vylézat ven z aspoň trochu vyhřátého spacáku. Jenže, co se dá dělat... Je potřeba překousnout nechuť, vylézt ven a začít se hýbat. Já většinou volím rychlé řešení. Ze spacáku skočím rovnou do bot a šup ven. Žádné otálení - koneckonců není na co čekat. Vašek mě v mžiku následuje. Jak jsme venku ze stanu, začneme ho odhazovat od nánosů sněhu a připravovat na balení, nastane opravdové probuzení a díky pohybu je nám za chvíli i příjemně teplo - samozřejmě v rámci polárních možností :-) Do hodinky máme vše sbalené a můžeme vyrazit.
Dneska jsme naštěstí šli celý den v celkem příjemném počasí. Bylo docela slunečno a foukal mírný vítr od jihu, tedy nám do zad, za což jsme byli vděční. Trochu nám to totiž ulehčovalo tažení saní. Bohužel tedy pouze do chvíle, kdy se vítr stočil a začalo foukat od západu. Saně klouzající po čistém ledu okamžitě zaujaly pozici na pravoboku, kde už zůstaly. Vypadalo to, jako by nás chtěly opustit a zmizet na východní stranu jezera :-) Asi na nás musel být veselý pohled - jdeme rovně, ale saně vlajou vpravo od nás. Vašek se to pokoušel natočit, tak to snad bude někde v dokumentu.
A co má znamenat ten “rýchlik na tretej koľáji”? Tak samozřejmě ten rychlík jsme my, protože se nám i dnes podařilo urazit docela slušné kilometry :-) Ale jinak je to hádanka pro vás. Ten kdo ji uhádne, sice asi nic nedostane, ale není nad to, si trochu zašprýmovat :-)
Na závěr. Obrovské poděkování celému týmu firmy North Trappers s.r.o., která nás vybavila špičkovým oblečením od firem Devold a Bergans! Bez něho bychom to tu asi nezvládali tak lehce.
