Potápění

Zážitek na Horce aneb nutno sledovat ko-ko (index koncentrace ko..tů na lokalitě)

Lidé jsou různé. Někdo potřebuje vyvětrat hlavu, někdo potřebuje na tu hlavu nasadit parohy, někdo potřebuje ty tři výprasky, co mu scházejí k dospělosti...A někdo zase potřebuje hodit někomu něco na hlavu..... Lužickým chlapcům se to skoro povedlo...
30. 6. 2015

Ilustrační foto : F.Pudil

Říká se, že polovina lidí umře na rakovinu a polovina na infarkt. Pak je ještě malá část lidí, kteří umřou vlastní blbostí. O těch se můžeme dočíst např. na serveru Darwins‘ Prizes, který oceňuje (většinou in memoriam) ty, jež udělali lidstvu velkou službu tím, že už svou blbost geneticky nemohou šířit dál. No a pak je ještě část lidí, kteří zemřou vinou někoho jiného. Ti pak plní stránky novin a jejich příbuzní soudní síně. Není úplně příjemný pocit ocitnout se kousek od toho. Asi tak půl metru…

V neděli jsme přijeli na Horku, bylo tam asi 30 aut (takže dost lidí, ale už jsme tam zažili i větší Václavák). Vedle nás stál člověk s dodávkou. Měla jsem trochu pocit dejá vu, protože přesně stejně jsme se tu sešli posledně, loni. Německá značka, ale pán zdravil známé tváře „ahoj“. Zrovna se se svým buddym (oba něco okolo 60 let) chystali do vody. Jeho buddy měl na křídle přivázaný gumový pytel. Že jej budou zřejmě používat jako padáček nebo keson, bylo poměrně jasné, ale zaujalo mě to, tak jsem si pomyslela, že jsem zvědavá, co tam s tím asi budou nacvičovat.

Na vstup do vody byla na úzkých schodech trochu fronta, ale lom je docela velký a hluboký, takže se lidé rovnoměrně rozprostřou a moc si vzájemně nepřekáží. S čerstvým OWD a 2 studenty AOWD jsme doplavali ke žralokům, obeplavali pohádkový les a vraceli se zpátky podél stěny, abychom obhlédli ještě zrcadlo a bruslařku na druhé straně lomu. Byli jsme asi v deseti metrech, my tři potápěčky jsme se rozloučily s kurzantem AOWD u východu a pokračovaly už jen ve třech v 10 metrech dále. Neplavaly jsme nijak zvlášť rychle, spíše na pohodu. Najednou se přesně mezi nás tři seshora snášel disk od kola na známém gumovém padáčku. Padáček pád disku trochu brzdil, ale kdyby to někomu přistálo na hlavě, tak na bezvědomí a pořádný průšvih a naživo a na ostro nacvičování na rescue by to rozhodně bylo.

Nevěřícně jsem koukala na dárek, který nám poslali ti dva inteligenti z hladiny. Kdybych neměla masku, protřela bych si oči, jestli opravdu dobře vidím. Stejně nevěřícně a vyděšeně na padáček a na mě koukaly obě holčiny. Měla jsem chuť vyplavat ihned na hladinu a ty dva bezmozky rovnou na místě uškrtit! Měla jsem chuť vylézt z vody a zavolat policii a nahlásit pokus o zabití! Ale blbě by se mi těm dvěma holčinám vysvětlovalo, co mají dělat, tak jsem jen zamumlala něco o kreténech (blíže plovoucí děvče říkalo, že si myslelo, že říkám „plaveme dál“ a z toho došlo k závěru, že to je normální kratochvíle), doufala jsem, že hladina není plná podobných vrahounů s gumovými pytli, doufala, že vypadám dostatečně nezúčastněně, abych je uklidnila, gestem naznačila, že plaveme dál a ponor jsme více méně dokončily podle původního plánu, jen jsme se vykašlaly na bruslařku a otočily se ještě, než jsme se k ní dostaly. Ani mě v té chvíli nenapadlo si ten padáček vyfotit pro policajty a nebo jako podkreslení pro toto vyprávění.

Celou dobu se mi honilo hlavou, proč má někdo potřebu házet něco z hladiny do lomu plného lidí? Co za úžasně jalový nápad k tomu někoho, kdo je na první pohled dospělý a už by měl mít nějaký rozum a představivost, vede? Když už někdo potřebuje něco na hladině trénovat s padáčkem, proč to proboha nedělá, než Ti lidé přijedou a nebo až potom co odjedou? Co to musí být za prvotřídní dementy, když něco takového zkouší za plného provozu a bez jištění situace na dně nebo při dně? To neviděli bubliny? Co bych dělala, kdyby to kolo skolilo některou z holek? Zvládly bychom jí my dvě ostatní dostat bezpečně na hladinu z 10m a odtamtud? Pomohl by mi někdo z hladiny?

Tyhle všechny otázky a také pocit, že jsme měly neuvěřitelné štěstí, se mi honily hlavou po celý zbytek ponoru, ale uklidnila jsem se během toho konce natolik, že jsem neměla v plánu přímé fyzické násilí, ale že pánům jenom od plic anglicky vynadám a pokusím se zjistit odpověď na to, proč něco takového mají zapotřebí.

Na vztek jsem vyběhla schody, sundala si křídlo a začala jsem jim anglicky nadávat. Říkali, že anglicky neumí, tak jsem přešla do češtiny (No, nevím, jestli si pomohli….). Říkali ve směsi polštiny, němčiny a češtiny, že tam něco trénovali (zřejmě vyzvednutí předmětu ze dna za pomoci kesonu), a že měli pocit, že to házejí do prostoru, kde se nikdo zrovna nepohybuje a když k nim bubliny doputovaly, už věděli, že je průšvih. Strašně se omlouvali, že jim nedošlo co činí a že si uvědomují, co za kravinu udělali. Pán s dodávkou konstatoval, že se úplně celý třese, když si uvědomí, co všechno se mohlo stát a že už do vody dnes nejde a odjel. Ten druhý si ten druhý ponor dal.

Odpověď na svou otázku, proč má někdo potřebu dělat něco takového v lomu plném lidí, jsem ale nedostala... Ale rozhodně je to docela dobrá lekce, že je potřeba koukat okolo sebe a že bohužel při potápění nezáleží jenom na tom, jestli máte své vybavení v pořádku a funkční, jestli jste v pohodě zdravotně a psychicky, ale bohužel i na koncentraci k...tů v okolí, kterou překontrolovat ani odhadnout jednoduše nejde!

Ale možná by se to dalo podchytit a při větším než kritickém množství k...tů na místě vyhlašovat automaticky požární poplach, zaslat důrazný a všeobecně známý podvodní signál: " průser na dosah! překročení kritické koncentrace idiocie! Všichni z vody" To by ale předpokládalo, že se člověk předem smíří s mírou úřední buzerace a odhodlá se  a bude to celé řešit s úřady nebo alespoň se správci lomu, i když nakonec vychladne.....

30. 6. 2015
Štítky Potápění

Zpět na přehled

Nahoru