Base jump

Darío Barrio: dosud nepublikovaný rozhovor se zesnulým BASE jumperem

„Snažím se žít život naplno.“ Španěl Darío Barrio byl známý basejumper, velký sportovec, alpinista a kuchař. Tragicky zahynul loni v červnu při jednom exhibičním wingsuit letu. Španělský server Desnivel nyní přináší dosud nepublikovaný rozhovor s tímto všestranným dobrodruhem. Jeho energie a vášnivá životní filozofie se odráží v každé jeho větě.
28. 2. 2015 Komentářů: 0

Kdo je Darío Barrio?

Jsem především kuchařem v restauraci Dassa Bassa v Madridu a taky jsem zamilovaný do sportu, do výzev, dobrodružství a do života. Je mi jasné, jak je život pomíjivý, a tak se ho snažím žít opravdu naplno.

Jak to všechno zvládáš ?

To nejsložitější v mém každodenním životě je právě hospodaření s časem, protože to je to, čeho mám nejméně. Kuchařina mi bere hodně času a mám spoustu koníčků, takže dobře si zorganizovat čas je to nejtěžší. Snažím se neztrácet čas a stanovit si priority. Třeba zajít na pár piv znamená přestat trénovat a skákat, takže podle toho si také vybírám své přátele. Svůj volný čas sdílím například s Carlosem Suárezem a Armandem del Rey, kteří mají podobné zájmy jako já.

Takže base jump spojuje?

Jasně, parťáci co taky skáčí se brzy stávají blízkými přáteli. Nic vás nespojí tolik jako skákání a sdílení toho strachu. Carlos Suárez je z lezeckého prostředí, takže nám ukázal několik zajímavých exitů, které jsme předtím neznali nebo k nim neměli přístup. Otevřel nám nové a zajímavé možnosti, což mě velice přitahuje. Je-li samotný seskok třešničkou na dortu nějakého dobrodružství, tím lépe.

Jaký byl tvůj nejtěžší seskok v životě?

Můj nejtěžší seskok? To je jako by ses mě zeptal, která přítelkyně byla nejkrásnější! Tolik jich bylo krásných, že už si ani pořádně nepamatuju. A stejně tak tolik bylo komplikovaných seskoků…

A tvoje nejmenší výška seskoku?

Jedna anténa v Toledu, která měří 65 metrů. To už je hodně nízký seskok. V momentě, kdy máš dole kámoše se kterým se můžeš bavit bez vysílačky, a který ti v pohodě udělá fotky ze země… to už je opravdu nízko.

Také tě baví akrobacie…

Ano, moje první salto jsem udělal v Norsku na tisícimetrovém útesu. Bylo to salto vzad. Nikdo mě to neučil. Jdeš dopředu, hlavu hodíš dozadu a už následuje tělo. Profíci na trampolínách dokonce nehážou hlavou dozadu, aby neztratili orientaci. Jenže ti trénují každý den, což není můj případ. Nikdo tě to nenaučí. Když to nevyjde, tak game over.

Jaký byl tvůj nejriskantnější seskok?

Měl jsem jednou problém, když jsem se snažil udělat nový skok z budovy. Šlo zase o salto vzad. Myslel jsem na to, že je to nízký seskok, že je potřeba vše udělat rychle. Dal jsem do toho až moc síly a udělal otočku a půl. Padák jsem otevřel, když jsem byl hlavou dolů, a tak se mi trochu zamotal. Nikdy nevíš jestli se vůbec otevře, je to takový malý dar, když slyšíš tu ránu otevírajícího se padáku. A ani potom nemáš vyhráno. Ještě musíš přistát. Teprve potom se v tobě zvedne vlna radosti.

Materiál, který použávaji base jumpeři, je velmi jednoduchý…

Je to jako s pračkou: čím víc programů má a čím víc je digitální, tím snadněji se rozbije. Při BASE není druhá šance.

Jaká chvíle je  při seskoku nejhorší?

Já bych řekl spíš nejzajímavější. Je to když jsi nahoře, nasazuješ výstroj a říkáš si: „Nikdo mě do toho nenutí, samotného mě to přitahuje, ale co tady vlastně sakra dělám?!“ Další zajímavou chvílí je moment, kdy už není cesty zpátky. Nohy máš třeba ještě na zemi, ale gravitační síla už nad tebou zvítězila.

Jaké to vlastně je?

Můj kamarád Armando říká, že BASE jump je jako pokus o sebevraždu. Nejdříve skočíš, pak si to rozmyslíš a zachráníš si život. Tu chvíli prostě opravdu žiješ na max. Krátce, ale intenzivně. Je to perfektní.

Jsi kuchař. Jaké je tvoje oblíbené jídlo?

Nejlepší jídlo je to, které jíš poté, co sis ho opravdu zasloužil.

Čemu v životě věnuješ nejvíce času?

Vidím dříče, kteří trénují každý den, obdivuju je a trochu jim i závidím. Já jsem kuchař a base jump je mým koníčkem, který je na úrok volného času a spánku. Ve svých čtyřiceti nikdy nedokážu to co oni, ale mám stále motivaci ke slézání stěn v mojí obtížnosti. Kdybychom měli spočítat hodiny, které trávím v kuchyni a na horách, kuchyně by měla 99 %. Jsem víc hodin v kuchyni než Dani Moreno ve skalách.

Foto: Armando del Rey, Darío Rodriguez, Carlos Suárez

Zdroj: http://www.desnivel.com

28. 2. 2015 Komentářů: 0
Štítky Wingsuit

Zpět na přehled

Komentáře

Žádné příspěvky

Přidat příspěvek

Maximální počet znaků pro zprávu je 1000. Napsáno znaků: 0
Není povoleno vkládání HTML.

Pokud jste člověk, nevyplňujte

Sečtěte a zaokrouhlete (28.0 + 16.0) *

* Údaje označené hvězdičkou a tučně jsou povinné.

Nahoru