Praha/Yosemity 22. listopadu 2016 - Dnes v půl jedné ráno našeho času dokončil Adam Ondra volný přelez stěny Dawn Wall považované za jednu z nejtěžších vícedélkových cest světa. Jde teprve o druhý volný přelez na světě. V téměř kilometr vysoké kolmé stěně strávil společně se spolulezcem Pavlem Blažkem celkem 8 dní. Dosud jediný přelez tak zkrátil o 11 dní a svým výkonem posunul hranice možného zase o kus dál. Dva měsíce po tom, co ovládl letošní mistrovství světa v lezení na obtížnost, tak Ondra slaví další úspěch.
Do Dawn Wall, takřka kilometrové kolmé stěny masivu El Capitan v Yosemitském národním parku a dosud asi nejtěžší velké stěny světa nastoupil Adam Ondra s jističem Pavlem Blažkem v pondělí 14. listopadu ve 2:46 ráno místního času. Po 8 dnech, v pondělí 21. listopadu v 15:30 místního času, byl na jejím konci, a ukončil tak teprve druhý volný přelez této cesty na světě. Rychlost, s jakou Adam postupoval, byla i vzhledem k tomu, že je na velkých stěnách trochu nováčkem a v Yosemitech lezl vůbec poprvé, mezi lezeckou komunitou považována za senzační.
"Je to jak na Vánoce. Dolezli jsme nahoře k prvnímu stromu, začalo sněžit a teprve tehdy bylo jasné, že se mi splnil sen. Perfektní načasování," popsal Adam emotivně první pocity těsně po přelezu.
Přelez proběhl jako tzv. “single push”, kterým se označuje přelez bez přerušení pouze s nutným nocováním ve stěně. Termín "volné lezení" pak označuje způsob, kdy se různé jisticí pomůcky jako lano, vklíněnce, skoby používají jen jako jištění ve smyslu ochrany před pádem na zem, ale ne pro postup vzhůru. “Nahoru se člověk dostává jen vlastní silou za pomoci chytů a nerovností, které samotná skála nabízí,” vysvětlil Adam Ondra v dřívější zprávě. Tento styl je považovaný mezi lezci za čistší a hodnotnější, protože v lezení, tak jako v mnoha jiných sportech, nejde jen o to, že něčeho dosáhnete, ale je to především o tom, jak toho dosáhnete. Je to rozdíl oproti tzv. technickému lezení, kdy jsou jistící pomůcku využívány i k postupu vzhůru.
Ondra přelez zahájil velmi rychlým postupem a za první dva dny překonal 13 délek z celkových 32. Většinu času v těchto dnech navíc absolvoval kvůli příliš teplému počasí v nočních hodinách. Po dni odpočinku v zavěšeném stanu, kdy horko vystřídal sníh a špatné počasí, ho čekala čtvrtý den vůbec nejtěžší délka z celé stěny a také nejsmolnější den ze všech. 14. délka se ukázala být jediným zádrhem v jinak plynulém postupu. Po sedmi neúspěšných pokusech musel Adam Ondra den ukončit a doufat, že ten následující bude lépe. Na konci čtvrtého dne vzkázal: “Dneska jsem lezl hrozně špatně. Byl jsem příliš nervózní, příliš pod tlakem. Potřeboval jsem sedm pokusů na překonání místa, které jsem nikdy předtím nepovažoval za problematické.”
Již následující den byl ale zpět v kondici a rychle překonal obě nejtěžší délky celé cesty - 14. a 15. Šestý den pak byl ve znamení překonání komplikované 16. délky a dalších pěti délek k tomu. Jelikož žádnou ze zbývajících 11 délek nepovažoval Ondra za problematickou, zasvěceným začínalo být jasné, že to už nemůže skončit jinak než úspěchem. Kvůli špatné předpovědi počasí ale skvěle začatý den ukončil a vrátil se do zavěšeného základního tábora. Tam nakonec strávili s Pavlem celý sedmý den nuceným odpočinkem právě kvůli špatné předpovědi. Jakoby si skála chtěla jejich přítomnost ještě trochu užít.
Pršelo i v pondělí ráno, ale Adam byl odhodlaný přelez dokončit. Obrovskou rychlostí a za stále se zlepšujícího počasí po necelých pěti hodinách hlásil přelezených 7 délek a do konce čtyři poslední. Za další necelé tři hodiny stál nahoře a mohl slavit úspěch, který je dalším milníkem v lezecké historii.
Dobrý 3D nákres stěny a cesty udělal NYtimes.com, kde byl i online k vidění Adamův postup.
A kdo byl Adamův spolulezec?
Pavel Blažek je hobby horolezec a podnikatel, ale také cestovatel, dobrodruh, fotograf, schopný organizátor. V různých životních fázích u něj vždy převažuje to, v čem vidí největší smysl a kam ho to nejvíc táhne. Lezení má jako hobby od patnácti let. Má za sebou několik let života v americkém Coloradu, kde když neměl pracovní povinnosti, trávil většinu času ve Skalistách horách. V roce 2010 spolu s Vaškem Sůrou realizoval úspěšný přechod 700 km dlouhého zamrzlého jezera Bajkal na Sibiři. Jako hlavní fotograf byl součástí expedice Gulag 2013, která mapovala opuštěné tábory Gulagu. Pavel na ní pořizoval panoramatické fotky táborů, které se staly základem pro virtuální muzeum Gulag Online Mimo to se věnuje realizaci webů, grafice a svojí firmě na výrobu a pronájem stojanů, které vymyslel a dlouho i sám vyráběl. S Adamem se poprvé setkali právě kvůli výstavě, ale tzv. si “sedli” a po společné cestě do Norska v létě 2016 se Pavel přidal i k cestě do Yosemit a byl Adamovým jističem právě po celou dobu na Dawn Wall.
