Horolezectví

Aneta a její nový "normál"

Před sobotním závodem ve francouzském Champagny se nám aktuálně nejlepší česká ledolezkyně Aneta Loužecká svěřila s útrapami celé letošní závodní sezóny. Jak je ale jejím dobrým zvykem, z překážek si moc hlavu nedělá.

„Getting used to the new normal“...Tak zněl článek od UIAA, představující sezónu 2020/2021. A já myslím, že název pro letošní sezónu nemohl být trefnější. První předběžný plán závodů vyšel v červnu. Na seznamu byly kromě tradičních míst jakými je Švýcarsko, Korea nebo Čína i závody v Kanadě a USA, takže to zpočátku vypadalo na jednu z nejnabitějších sezón vůbec. Všichni jsme počítali s tím, že zima je daleko a situace s Covidem se zlepší natolik, že sezónu bude reálné uspořádat. Já jsem až do posledního okamžiku (tím myslím opravdu až do POSLEDNÍHO okamžiku, kterým byl moment, kdy mi bylo zamítnuto vízum) doufala, že stejně jako v roce 2019 i v roce 2020 strávím podzim a část zimy tréninkem v Rusku. Jak ale všichni víme, Covid nikam zázračně nezmizel a žádný z původních plánů se tedy neuskutečnil. UIAA se naštěstí nevzdalo naděje na alespoň nějaké závody a tak byl záhy po zrušení původního plánu vypsán nový plán. Sezóna světových pohárů byla sice zrušena, ale evropské poháry zůstaly ve hře!

Začínat se mělo na Slovensku, další zastávkou bylo Brno a následně šňůra pokračovala na tzv. Tour de Alpes. Tour de Alp byla série 3 závodů (Francie, Švýcarsko a Lichtenštejnsko). Po celou dobu této šňůry měly závodníci zůstat v jakési "bublině", aby byl minimalizován styk s jinými lidmi a tím pádem i pravděpodobnost nákazy. Teď se vrátím na začátek, abych vám vysvětlila, v čem přesně to "zvykání na nové normálno" spočívá. Je samozřejmě normální, že před každým závodem je pravděpodobně každý závodník nervózní. Letošní sezónu ale nervozitu ze samotného závodu zastiňuje nervozita a nejistota, zda se závody, na které trénujete, vůbec konat budou nebo zda vás pustí do příslušného státu. O tom, zda závod skutečně proběhne, se totiž s konečnou platností rozhoduje jen pár dní před samotným závodem. Vzhledem k neustále se měnícím restrikcím v jednotlivých státech se neustále (a velmi rychle) mění i data a propozice závodů, takže sestavit přesný předzávodní trénink je letos opravdu oříšek. Závod je potvrzený, trénink máte sestavený. To ale ještě stále neznamená, že si opravdu zazávodíte.

Posledním hřebíčkem do závodníkovi psychiky jsou PCR testy. Tě většinou potřebujete hned několik, před každým závodem. Jeden před vstupem do cizího státu, jeden těsně před závodem, další při cestě domů. Když pominu fakt, že každý PCR test vyjde na 1800 Kč a že se vám tedy každý závod pěkně prodraží, může se stát, že jeden z mnoha testů vám s trochou smůly vyjde pozitivní a vy na start závodu vůbec nenastoupíte. Já jsem naštěstí na obou předchozích evropských pohárech měla štěstí a jak v Brně, tak v Žilině jsem si nejen zazávodila, ale z obou jsem si přivezla stříbrnou medaili.

Po závodech v Brně, který se uskutečnil 12. 12. jsem se začala připravovat na Tour de Alpes startující 22. 1. ve Francii. Dva týdny před prvním startem se zrušil závod ve Švýcarsku a zůstal tedy pouze závod ve francouzském Champagny a v Lichtenštejnsku v Malbunu. V úterý 12. 1. ráno jsem stále žila ve sladké nevědomosti a v domnění, že na tour vyrážím 21. 1. Jak už jsem ale psala, letos si nemůžete být jisti vůbec ničím a všechno se mění bleskovou rychlostí. Ještě týž večer jsem tedy zjistila, že pokud chci závodit i v Lichtenštejnsku i ve Francii, musím nejpozději do 30 hodin opustit Českou republiku, jinak budu místo závodů v karanténě. Začalo zběsilé vyjednávání a hledání možností, kam se na těch 10 dní "upíchnout". Nakonec se mi podařilo kontaktovat francouzskou reprezentaci, vše i v takhle krátkém časovém úseku zrealizovat a momentálně už týden přebývám a trénuji na jihu Francie.

Tím, že se mi i takhle narychlo podařilo odletět, ale moje závodní nejistoty rozhodně neskončily. Ve Francii jsem přistála ráno, ve čtvrtek 14. 1. pár hodin po mém příletu vyšla oficiální zpráva o zrušení závodu v Lichtenštejnsku (takže můj dřívější odlet byl naprosto zbytečný) a o možném zrušení i závodu ve Francii. S konečnou platností byl závod potvrzen až o skoro celý týden později, takže po celou tu dobu jsem nevěděla, zda nepoletím zpátky domů bez jakéhokoliv startu. Teď už je ale závod potvrzený, já mám další (celkově už 7.) negativní výsledek PCR testu, takže už se nemůžu dočkat, až se v sobotu postavím na start! Závodníků v Champagny sice nebude moc, za to je ale startovní pole velmi silné. Vlastně se moc neliší od sestavy běžného světového poháru (z těch nejsilnějších chybí pouze korejská repre). Dostat se do nedělního finále je tím pádem rozhodně výzva, ale udělám pro to maximum:)!

Po Francii by se měl na konci února konat ještě evropský pohár ve Finsku a dva závody v Rusku (jedním z nich je juniorské mistrovství světa, tedy můj vrchol sezóny). Zda se ale závody konat budou, si teď, měsíc dopředu, rozhodně netroufnu říct. Zeptejte se mě tak týden předem:)!

Tak držme Anetě palce, ať si dobře zazávodí, zas posune svá maxima a v rámci možností si užije cestování. Adrex bude každopádně u toho!

UIAA ICE CLIMBING EUROPEAN CHAMPIONSHIPS

Text a foto: Aneta Loužecká a Adrex Base Camp

Zpět na přehled

Komentáře

Žádné příspěvky

Přidat příspěvek

Maximální počet znaků pro zprávu je 1000. Napsáno znaků: 0
Není povoleno vkládání HTML.

Pokud jste člověk, nevyplňujte

* Údaje označené hvězdičkou a tučně jsou povinné.

Nahoru