Přípravy unikátního závodu začaly už ve čtvrtek odpoledne a pokračovaly téměř bez přestávky až do sobotního rána. Celá akce totiž probíhala na vodě, mimo dosah elektriky a bez možnosti přístupu suchou nohou, takže práce bylo víc než dost. O lezecké trasy se letos postaral Pavel „Johny“ Jonák a hlavně u finálového boulderu si dal opravdu záležet. Co nedrželo shodil, co bralo zabílil magnesiem a kde nic nebylo, tam navedl směr :-) Obtížnost finálové trasy odhadl na 7+.
Přestože předpověď počasí nebyla zrovna ideální a v televizi se objevovaly strašidelné zprávy o nejchladnějších dnech letošního léta, už v pátek večer se do kempu začali sjíždět lezci z různých koutů ČR. Start kvalifikace byl naplánován na desátou hodinu dopoledne, takže zbyl i čas na „decentní“ večírek do brzkých ranních hodin.
V sobotu ráno začal velký přesun do zátoky pod Wilsonkou. Na raftech od Jirky Introviče z nedalekého kempu Radarka (www.introvic.estranky.cz), bez jehož pomoci by jsme byli letos nahraní, postupně přejela aparatura na ozvučení, elektrocentrála, závodníci a nakonec i diváci, kterých dorazilo víc než jsme původně čekali. Sedělo se na všem co plave…na raftech, na kajacích, na mořských kajacích, loďkách,… Situaci nám navíc komplikovala kolísající hladina přehrady, která jen za noc stoupla o metr, takže kvalifikační trasu jsme mohli vyznačit až těsně před závodem. Kvalifikace tak odstartovala s menším zpožděním kolem půl jedenácté.
Princip kvalifikace byl jednoduchý…dolézt co nejdál a co nejrychleji. Trasa byla rozdělena do celkem sedmi sektorů a rozhodující bylo, odkud závodník spadnul a v jakém čase. Nechtěli jsme všechny hned nahnat do velké výšky, takže při kvalifikaci se vlastně boulderovalo kolem skály. Z celkem 34 přihlášených závodníků nakonec dolezlo do cíle přesně deset lidí, takže rozhodování o finalistech bylo jednoduché. Ještě jednoduší to bylo u žen, které se bohužel přihlásily jen tři a automaticky tak postupovaly i do finálového klání. Za to počet účastníků v kategorii „muži“ nás příjemně překvapil a nakonec jsme museli kvalifikaci o hodinu protáhnout, čímž se posunul celý další program.
Po dvouhodinové odpolední přestávce se o půl páté znovu rozjel přesun lidí z kempu na tribunu z raftů a těsně po páté už nic nebránilo zahájení velkého DWS finále. Přestávku využila většina diváků k posilnění a zahnání žízně, takže o bouřlivou atmosféru bylo předem postaráno. Bohužel nás celý den míjel domluvený parník, který se měl starat o občerstvení na vodě. Důvodem byl asi velký pohyb lidí v blízkosti skály, kde souběžně probíhaly závody ve freedivingu, potápěčská soutěž a jezdilo se na 400 metrů dlouhé lanovce. Další zkušenost do dalších ročníků…zajistit pivo na vodu :-)
Popisovat průběh finále by bylo asi zbytečné. To se musí zažít… Každopádně všichni finalisti dolezli do cílového „topu“, což jsme rozhodně nečekali a příští rok budeme muset vybrat trasu minimálně za 9:-) Hned po mužích se do převislé střechy pustily i tři finalistky, a i když se jim do vody moc nechtělo, nechaly se přemluvit skandováním diváků a předvedly parádní boj. A jak to tedy všechno dopadlo?
Ve 20:00 hod. proběhlo v kempu oficiální vyhlášení výsledků a předání zajímavých cen od hlavního partnera závodu, společnosti Hannah. Přestože šlo celý den hlavně o dobrou zábavu, výherci a výherkyně si odnesly ceny v celkové hodnotě 10.000,- Kč! Každý navíc získal speciálně připravený pohár, který věnovala společnost Respo, respektive Standa Slabý, kterému tímto taky děkujeme. Kompletní výsledky včetně kvalifikace najdete zde...
