Lyže, snowboard

Kazachstán – lyžařský cestopis Daniela Honziga

Daniel Honzig, reprezentant ČR ve freestylovém lyžování, se s námi podělil o zážitky z Kazachstánu, kam cestoval s českou výpravou na 28. Zimní světovou univeziádu v Almaty. Obří akce v lyžařsky „exotické“ destinaci jistě skýtá prostor pro nejedno…
6. 3. 2017

Daniel Honzig, reprezentant ČR ve freestylovém lyžování, se s námi podělil o zážitky z Kazachstánu, kam cestoval s českou výpravou na 28. Zimní světovou univeziádu v Almaty. Obří akce v lyžařsky „exotické“ destinaci jistě skýtá prostor pro nejedno překvapení.

Měl jsem tu možnost strávit v Kazachstánu zajímavých 14 dnů. Odlétali jsem z pražského letiště Kbely, kde byl už v 7 hodin ráno připraven vládní speciál, který letěl v závěsu za vojenským letounem Casa transportujícím náš materiál. Na letiště do Almaty jsme doletěli okolo desáté hodiny večer, a to z důvodu pěti hodinového časového posunu dopředu oproti České republice. Doba letu byla přibližně 6,5 hodin, ale to jen díky přímému speciálnímu letu. Při běžné cestě do Kazachstánu prostřednictvím aerolinek je nutný jeden přestup.

Během transportu do sportovní vesnice jsme měli již tmu, jediné co jsem viděl, byly nasvícené skokanské můstky, stadiony a budovy ruských bank. Když jsme dorazili do vesnice, byli přibližně 2 hodiny ráno. Při vstupu nás čekalo nečekané překvapení, a to v podobě kovových detektorů, které tam byly umístěny, aby se zabránilo vstupu do vesnice s ostrými předměty a alkoholem. Když jsme vyřešili všechny potřebné dokumenty, mohli jsme se jít konečně ubytovat do nových bytů, které byly postaveny pro sportovce s tím, že po skončení univerziády se do bytů přestěhují sociálně slabší rodiny.

Do nového dne jsem se probudil velice brzy kvůli nesnesitelnému teplu v pokoji. Při prvním pohledu z 5. patra byla vidět jen část Almaty, protože smog z místních továren a aut pohltil celé město a díky okolním horám se držel skoro celý den.

Další den jsem již s trenérem poprvé vyrazil do místního ski resortu Shymbulak. Sice jsme asi po 10 minutách vyjeli ze smogu, ale počasí nebylo úplně příznivé, a proto jsme ve středisku nebyli dlouho. Na další den hlásili sluníčko a předpověď se naštěstí vydařila. Byl to krásný den na trénink. Kolem nás se rozprostíraly zasněžené vrcholky hor. Jediné co kazilo dojem, byl opět smog, který držel centrum Almaty pod svou pokličkou. Po těchto dvou dnech na lyžích nastal den volna, ve kterém jsem se zúčastnil slavnostního zahájení 28. Zimní světové univeziády. Toto zahájení bylo opravdu ve velkém stylu. Pořadatelům bych nic nevytkl. Vše bylo dokonalé, grandiózní a do poslední tečky skvěle naplánováno. Po zahajovacím večeru jsem byl pár dní pouze v atletické vesnici, kdy jsem se musel věnovat „suché“ přípravě na oficiální trénink.

Za těchto pár dní jsem si dokázal udělat obrázek i o kazašské kuchyni. Jedno z prvních jídel, jež jsem konzumoval, bylo zvláštní maso, s největší pravděpodobností koňské, ke kterému jsem se snažil dát si něco „jedlejšího“, což byla zelenina s těstovinami plovoucí v oleji.

Nastal můj den, první trénink. Mlha by se však dala krájet. Trénink probíhal tak, že všichni závodníci stále dokola stahovali trať, protože nikdo nechtěl být ten, co v boulích pojede jako první a někde si ustele do půl metru čerstvého sněhu. Špatná viditelnost byla tedy jasnou volbou pro technického delegáta FIS, který trénink z důvodu bezpečnosti závodníků zrušil. Následující den tak trénink být prostě musel. Ráno jsem se probudil do slunného dne. Trénink bude super. Nevadí ani budíček v 5:30 kvůli cestě do střediska Shymbulak trvající 45 minut. Nebýt policejního doprovodu, minuty by se však v zácpách měnily na hodiny.

V den závodu 2. 2. 2017 jsme opět měli brzký budíček. Snídani okolo šesté ráno nám přijel zpříjemnit den saxofonista. Po snídani nás čekal „spací autobus“, kdy po vyjetí z vesnice nespal jen jediný cestující, a tím byl řidič. První závodní den proběhl celkem bez problémů. Dostal jsem se do finále ze 7. místa. Ve finále jsem zopakoval stejné umístění jako v kvalifikaci.

Následující den bylo vše o hodinu posunuto kvůli tmě z předchozího dne, kdy trénink začínal ještě v šeru. Autobus jsme nicméně všichni boulaři považovali za druhou postel. Tento den nebyl, co se týče počasí moc vyvedený, protože už při pohledu na oblohu bylo vidět, že viditelnost v boulích bude minimální, a tak tomu bylo i na startu při inspekci tratě. Pořadatelé však nezaháleli a sypali smrkové větvičky po trati a barvili hrany můstků na modro. Po krátkém zdržení byla trať připravena a trénink před dual (paralelní) moguls mohl začít. Trénink se mi dařil vyjma první jízdy, kdy jsem po prvním dopadu spadl a zastavil se až v půlce trati o červenou síť. Do finále jsem prošel slušnou kvalifikační jízdou na sedmé pozici. Na finále se vyčasilo a vylezlo i sluníčko. Na startu vedle mě stál ruský závodník, druhý muž po kvalifikaci. Do 3/4 tratě jsme jeli vedle sebe, ale nakonec mě porazil o 0,8 setin. Díky povedené jízdě jsem si ale nakonec polepšil na 6. místo.

Po závodních dnech nastal čas pro regeneraci. Bazén a sauna byly součástí atletické vesnice. Následující dny, které jsem musel strávit v Almaty, jsme s kamarády z jiných sportů mohli oslavit úspěchy, popř. decentně spláchnout zklamání. Místní bar nabízel lokální pivo i další kazašské speciality.

Předposlední den jsme si s trenérem řekli, že musíme vidět město. Vydali jsme se tedy přes detektory ven. Zastavil nás kazašský student a nabídl se jako průvodce. Po hodině chůze, kdy jsme viděli jen mraky starých aut, plynové trubky nad domy a špínu kolem domů, jsme konečně dorazili na zastávku autobusu. Lístek jsme nemuseli řešit, protože jsme měli sportovní akreditace a jízdně bylo zdarma. Když přijížděl autobus, museli jsme popoběhnout do silnice, protože u autobusu se otevřely jen prostřední dveře a bus jen mírně přibrzdil. Uvnitř to vypadalo jako u někoho v obýváku. Všude byl nějaký druh koberce a na oknech závěsy. Dle informací studenta nám byl doporučen Zelený trh, který je považován za největší místní nákupní centrum.

Sehnat se tam dá opravdu vše, od ořechů, koňského masa až po svetr. Byl to opravdu zážitek. Viděli jsme paní plnit střívka při výrobě koňských klobás a vedle toho prodávala jiná paní čerstvé ovoce.

Když jsme se nasytili místní atmosférou, zastavili jsme náhodné auto a zeptali se, zda by nás řidič za 1000 Tenge (cca 70 Kč) neodvezl zpět do vesnice. VIP cestou automobilem Mazda, jež toho mělo za sebou opravdu hodně, jsme zhlédli veškerou monotónní architekturu tohoto města. Těsně před vesnicí přišla rána! Pan řidič se asi také „kochal“ a najel na obrubník, přičemž prorazil pneumatiku na tří proudé silnici. Dle rychlosti jeho výměny to byla jeho častá činnost.

Závěrečný den jsme prolenošili a až k večeru začali balit. Chyba. Po 4 hodinách spánku bylo ranní vstávání a následné stěhování věcí utrpením. Při nákupu suvenýrů a dárků na letišti jsem tak v polospánku vsadil na jistotu v podobě 5* koňaku a místních čokolád.

Celkový dojem na Kazachstán, tedy konkrétně na bývalé hlavní město Almaty, je velice rozpačitý. Jakožto účastníci univerziády jsme požívali maximální bezpečnostní opatření a specifický přístup od obyvatel i dobrovolníků, jejichž práci a přínos bych rád vyzdvihl. Proto nemohu posoudit, s čím se setkávají běžní turisté. Do skutečného života Kazachů nám univerziáda nedala nahlédnout už vůbec. Nejvíce mě tak zaujaly místní hory. Byly nádherné. Každá země je svým způsobem krásná. Jsem rád, že jsem měl možnost s českou výpravou Kazachstán navštívit, jelikož vím, že se do ní již zřejmě nikdy nepodívám.

Danův web danmoguls.cz Vám o něm prozradí více. Třeba i to, jak se dá zakončit sezóna a poděkovat partnerům.

6. 3. 2017

Zpět na přehled

Nahoru