Měli velice slabou baterku a spojení se nakonec úplně přerušilo, takže nevím žádné podrobnosti. Podle hlasu zněli, jako že tomu ještě stále nemohou uvěřit a pořád se smáli. Pořád opakovali, že už nemají kam dál jít, že už prostě nemají kam pokračovat... došli na nejsevernější konec jezera a před nimi byl jen břeh u vesničky Nižněangarsk. Poslední, co mi stihli sdělit bylo že vidí nějakou silnici a domek... :-)
Chtěla jsem vědět, jak se cítí, ale nebyli schopni to slovy vyjádřit... musí být těžké popsat pocity okamžiku, kdy se vám splnil sen...
Kluci se nám sami ozvou ještě během dneška, až dorazí do Severobaikalsku a dobijí techniku. Všem strašně děkovali za to, že jste byli po celou dobu s nimi a sledovali jejich postup. Ale oni nám určitě napíšou brzy víc. Můžeme se prý těšit i na další fotky a videa. Prozatím nevíme ani dnešní kilometry a teplotu.
A v jaký že je tedy ten přesný čas ukončení přechodu? Přechod jezera Bajkal byl ukončen dnes 19. 3. 2010 přesně ve 13:01!!!
Tak kluci se nám těsně před odchodem na vlak opět ozvali - jen stručně a bohužel nestihli poslat žádné video ani fotky. Jejich “zkulturňování” prý trvalo trochu déle, než čekali :-) Ne, ve skutečnosti je čekalo mnohem více povinností než se umýt a najíst. Museli si kompletně přebalit sledy a nachystat je pro transport a také se spojit se svým kontaktem v Irkutsku, všechno ověřit a ujistit se, že je tam v neděli budou čekat. Na to vše měli jen pár hodin, protože touhle dobou už sedí ve vlaku směr Irkutsk. Ozvou se nám snad zase v neděli, kdy dorazí do Irkutsku - tam by měli mít dostatek času na delší zprávu a také říkali, že se těší na to, jak si konečně v klidu pročtou komentáře za poslední dny a odpoví na ně. Přesto ale dnes stihli napsat krátkou zprávu :
Pod nohama nám led začíná stoupat do mírného kopečka, překročíme poslední trhlinku a... a opravdu není kam dál jít. Jezero, na kterém jsme strávili posledních 24 dní je za námi. Tolikrát jsme si v hlavě přehrávali tento okamžik, tolikrát o něm snili a najednou je sen skutečností a nám došla slova. Síla toho okamžiku je nepopsatelná a my v tu chvíli víme, že to všechno stálo za to. Ještě nám to asi úplně nedochází... napsali jsme malinký kousek české historie. Smějeme se a kroutíme hlavami. Stále jen opakujeme: “My to přešli... my to fakt přešli...” Navíc jsme to zvládli ve velice slušném čase - musíme si to ověřit, ale myslíme si, že jsme 2. nebo 3. nejrychlejší přechod Bajkalu na světě. Cítíme se vážně dobře - nejsme omrzlí ani k smrti vyčerpaní. Kdybychom museli, dokázali bychom jít ještě dál... Ale díky bohu, že už nemusíme :-) Oba se už těšíme na své rodiny a přátele.
Na konci jezera jsme strávili asi hodinu, než pro nás přijel domluvený mikrobus, který nás odvezl do Severobaikalsku. Užívali jsme si poslední okamžiky na ledě a pořizovali poslední fotky a záběry do filmu. V autě se pořád ještě smějeme, i když máme malinko divný pocit - je zvláštní strávit několik týdnů osamotě, v mrazech, a pak najednou sedět ve vytopeném autě a vézt se do města... Luba, která nás veze, nám ještě v autě plní naše drobná přání - Pavlovi hned objednává pizzu a mně kupuje “pelmene” - ruskou pochoutku, kterou mám moc rád, a k tomu jedno české pivo :-) Sáně vyložíme u ní v kanceláři a rovnou je přebalíme na transport. Vyhodíme vše nepotřebné, hlavně tedy všechny nahromaděné odpadky a obaly. Pak pro nás přijíždí úžasný chlapík jménem Zena, který nás vezme do svého luxusního bytu a tam... vytoužená sprcha! Když jsme se poprvé viděli v zrcadle, málem jsme pukli smíchy - zarostlí, vlasatí, o pár kilo lehčí. V koupelně proděláme přeměnu a k večeři zasedáme již jako noví lidé :-)) K večeři máme vynikající jídlo a k tomu čerstvé ovoce, zeleninu... nádhera. Teď jsme zpět u Luby v kanceláři a já tu na ruské klávesnici rychle píšu zprávu... Za 10 minut odjíždíme na nádraží...
Moc a moc vám všem znovu děkujeme za fantastickou podporu a za úžasnou atmosféru na webu. Vy všichni máte na našem úspěchu podíl, protože vaše povzbuzující vzkazy nás vždycky “nakoply”, když jsme toho měli dost. Vy všichni jste se stali součástí tohoto projektu a můžete se těšit z toho, že jsme to všichni dobře zvládli! Všem mockrát díky! Ozveme se vám zase v neděli z Irkutsku.
Vašek
