Organizace začíná v zimních měsících začleněním informace do slack kalendářů. Finální přípravy spočívají v pozvání všech kamarádů, slackpunkáčů a pohodářů, kteří chtějí strávit příjemný víkend na nádherném místě s nejlepšími lidmi. Obeslání a domlouvání co kdo vezme není v dnešní fejsbukové době nic nereálného. V úterý večer jsem pakoval všechno do batohů, které jsem našel. Nakonec to vyšlo na čtyři větší zavazadla plná železa, spansetů a lajn.
S Matym jsme razili ve středu ráno z Liberce matykárou. Směr byl jasný, cesta krásně utekla a na místě už nás čekalo pár lajnerů, kteří se na highline přímo klepali. Než jsme dorazili natáhli si 150m na dvojitém T18 pro trénink a rozchození. Středeční plán byl jasný – napnout údolíčkové klasiky. Alter weg byl hned, následoval Hippiepunk a s trochou komplikací i Czukáš tvrdě. Pomáhali nám kluci z Německa, Británie a pomalu začli najíždět další a další účastníci zájezdu. Do večera bylo údolíčko propojeno čtyřmi směry a poslední volný byl Kleparate separity. Večerní hospůdka přišla vhod, člověk si pokecá, odpočine, pojí, popije a plánuje další den od opuštění spacáku až do tmy. Čas v hospodě nám zpříjemnil tradiční hudební doprovod Čarodějnic – Lessyho Woheň.
Čtvrteční makačka na Himmelreichu přinesla ovoce. Napli jsme Boba a Bobka, Malýho huhuláka, Fifth edition, Dred a plánovali jsme ještě trochu víc, nicméně počasí nám dalo jasné znamení, že to už nepůjde. Klucí z Landcruisingu napli Narcobarona a připravili novej směr Schichtarbeit vedle něj. Déšť a mrholení nás poslalo směr hospoda. Počasí je vždycky alfa omega 90% akcí, kór když je to na písku. V pátek to na napínání moc nebylo, bylo pouze několik sušších oken pro chození. Materiálu na napínání jsme měli dosti, ale venkovní dění ve stylu hospodna až kořalečna, místy trakařno nás donutilo materiál nechal poležet na Zelené u hospody. Jednalo se tedy především o chození kolem skal, koukání na krásy okolí a čekání na lepší počasí. Díky podmínkám a počtu lidí bylo v hospodě dosti narváno. Nabídl jsem Pínovi pomoc a na páteční večer si trochu zapingloval. Původně bylo v plánu píchnout kolem oběda, ale od dvanácti odpoledne do jedné ráno se prakticky nic nezměnilo a byl to neustálý shon a běhačka. Jakmile se ale člověk dostal do tempa, makalo se parádně. Zahrály ještě dvě kapelky Točílas a Jouly. Do spacáku jsem nakonec šel kolem půl čtvrté, takže párty povedená.
Sobota lehce ošklivá až hnusnější, takže jsme akorát něco podopínali, pochodili lajny, ke kterým se nemuselo lézt a stále čekali na sucho. Vyrazili jsme ale zabouldeřit na Sněžník. Bylo celkem sucho, tak se povedlo i něco málo přelézt, ale žádný velký fokus a drcení neproběhlo. Obílení na stehnech, příjemně naladěni po flaštičce červeného z Lidlu jsme se vrátili zpět do Ostrova. S Honzíkem a Oblohou jsme ještě zrealizovali šílený noční swami naked projekt, který se mi pěkně dostal pod kůži. Několik lidí se počasím nechalo zlomit a odjeli do domovů. Kdo zůstal do neděle, mohl alespoň pochodit, protože nedělní počasí nebylo nejtragičtější, dokonce i lehce slunečné a ráno mohli začít kávou od Hanibalu. Kolem jedné jsem vyrazil směr Himml sundávat vše co bylo napnuto. Po našem odchodu zůstali ještě dva německé směry, protože kluci chtěli setrvat o den déle díky volnu a lepší předpovědi na pondělí. Po roztřídění u hospody jsme vyšlápli do údolíčka a začli postupně sundávat úplně všechno. Odjezd naplánovaný na půl pátou relativně vyšel, matroš porůznu naházen do batohů, rozloučení s Pínem a s lidmi, kteří zůstávali a valili jsme s Voříšem domů jindříškovym žihadlem. Únava byla veliká, takže jsem jen vyházel vlhké věci, skočil do sprchy a zamířil do měkké postele nechat si zdát sny o lepším počasí.
Pátý ročník se dle mého názoru i přes blivné počasí vydařil, ale viděl jsem několik věcí, které mi vadily. Rozhodně nesu za některé odpovědnost, nicméně když přijdu k highline a je u ní bordel po lidech, kteří se tam již nenacházejí, jdu trochu do obrátek. Vajgly od kuřáků, bublifuk, šlupky od banánů, obaly od sušenek a bonbónů. Vůbec mě nenapadlo, že se mezi lajnery najde někdo kdo by po sobě nechal nějaké odpadky v přírodě. Další věc – přístupové cesty. Když vidím, že je půda podmáčená, nejdu za každou cenu nejkratší cestou k lajně, ale klidně si to o něco prodloužím, hlavně abych to nerozryl do bahna. Když přijdu do skal, chci si užívat klid a ticho, rozhodně ne diskotéku a písničky na přání, reproduktor pochopim v parku na nějaké session, ale ve skalách?
Další věc co mi teď nejde do hlavy je přístup začátečníků, kteří jezdí na highline setkání, chtějí jít na highline, ale neumí chongo a nevyhrabou se z odsedky. V Čechách stále existuje určitý respekt k highline jakožto něčemu víc a je potřeba se pořádně připravit, než se pustím na královskou disciplínu. Příprava obsahuje trénink chonga, nachozené metry, midline s opratí, trénink vylézání z odsedky, snaha čapání. Některým lidem to ale přišlo úplně normální zkusit highline bez těchto základů. Dotazy (v cizím jazyce): „Jak mě odtamtud dostanete, když do toho spadnu?“ nebo „Můžu začít tuhle 32m highline hnedka od kraje ze stoje?“ mi přišly jak z Marsu. Nicméně slacklining se již trochu posunul a nabalili se lidé, kteří nemají lezeckou průpravu a základní pokoru. Proto bych chtěl podotknout, že IHW se v tomto stylu již pořádat nebude a akce nabere trochu jiný ráz…
Peace Peeto
