Včerejšek byl závěrečný den 4-denního, rodinného výletu s Denisovými rodiči a bratry. Denis a já jsme více orientování na lezení po sklalách než lehké ferraty, ale jelikož mezi námi byli i tací, kteří s lezením nemají velkou zkušenost, tak jsme se rozhodli, že dobrou alternativou by mohla být opalovačka u vody. Nicméně se k nám připojil jen jeden z bratrů, Arno. Ale zpátky k ferratě Curalla de Passy.
Vyrazili jsme a zaparkovali na známém parkovišti nahoře na kopci ve vesnici Chemin du Curalla. Místo je to profláklé a tak jsme očekávali nával nováčků. K našemu údivu jsme však na místě byli jediní. Blízko parkoviště se nachází malej krámek s viaferrata vybavením. Jelikož jsme měli svoje vlastní, příliš jsme se nezaobírali kvalitou půjčovaných setů. Tím chci říci převážně to, že pokud si vybavení půjčujete, měli byste ho vždy zkontrolovat.
Krátký 15-ti minutový výstup nás za pomoci turistických značek dovedl až k začátku ferraty.
Tahle ferrata je AD+, což znamená, že je jen o dva stupně obtížnější než ta nejlehčí na stupnici obtížnosti. Po prvních metrech výstupu jsme narazili na docela obtížné chyty, které bych rozhodně nečekal v AD+ a i Arna to trochu vyděsilo.
Musím řící, že jsme byli překvapeni jak dobře je ferrata udělaná. Perfektně zpracovaná lana bez jakéhokoliv třepení, o které by se mohl člověk při lezení poranit a pevné stupy.
Cesta má pár velkých mostů přes traverzy vedoucí po levé straně směrem nahoru. Výhled ze zhora je nádherný, zejména pak když vám vyjde počasí. Jeden ze 4-metrových dlouhých mostů se nazývá Pont du Mont Blanc. A právem, pokud se z něj zrovna díváte, vidíte na samotný Mont Blanc.
Nutno dodat, že stěna se nachází na jižní straně, takže při pěkném víkendovém počasí se slušně zapotíte. Takže než vyrazíte, ujistěte se, že máte dostatek vody a opolavacího krému.
Některé sekce nejsou až zas tak lehké jak průvodce uvádí. Pokud nejste dostatečně fit, tak Vám mohou některé převisy dělat problémy. Také děti můžou mít problém s upínáním karabin, jelikož místo mezi chyty a záchytným lanem nad hlavou jsou docela daleko od sebe. Není to nebezpečné, spíš náročnější, pokud jste menšího vzrůstu.
Pokud umíte pracovat s lanem a už máte nějakou tu ferratu za sebou je možné používat prasečí ocásky, které jsou rozmístěny každých 3-5 metrů. Cesta se tím stává o dost bezpečnější a lehčí pro lezce, kteří jsou menší nebo méně zkušení.
Průvodce uvádí, jak už bylo zmíněno, že celý výstup se dá zvládnout za 1 hodinu 30 minut. My jsme to zvládli za hodinu dvacet. A to jsme docela zkušení lezci a ani počasí nám příliš nepřálo. Shodli jsme se na tom, že průměrný lezec by měl cestu zvládnout tak kolem 1 hodiny a 45 minut.
Po ne moc lehkém konci, zavánějící pádem a zakončeným malým mostem se naleznete na vrcholku plošiny. Vyznačenou cestou sejdete dolů k prakovišti zhruba za 20 až 40 minut. Cesta je místama oprvadu strmá, nicméně na horskou stezku je dobře udržovaná.
Když jsme se dostali dolů byli jsme pořádně zapocení a tak jsme se sjeli osvěžit dolu k řece Lac du Passy. Zakončením výletu byla výborná pizzerie v městečku Sallanches, mohu jen doporučit. Jedině co Vás může zaskočit je její název, ale nebojte, pizzu umějí dobře a levně:)
