Přeskočit navigaci

Nacházíte se zde Úvod » Země » Horolezectví » Články » Třetí zpráva z Expedice Hannah G-Points

Třetí zpráva z Expedice Hannah G-Points

Právě nám od Alice Korbové dorazila v pořadí třetí zpráva z právě probíhající expedice Hannah G-Points Expedition 2007, včetně několika fotek.
Třetí zpráva z Expedice Hannah G-Points

17.6.2007 Skardu - Askole - Z okna hotýlku ve Skardu je vidět sluneční paprsky, které začínají tancovat na protějších vrcholcích hor. Snad bude Slunko. O šesté je už hůř. Mlha a nízký mrak. V půl sedmé už nasedáme do aut za hustého deště. Milana prohání trpaslík. Holt je naše střevní mikroflora uspůsobená na jinou stravu. Vodu naštěstí pijeme zatím jen balenou či převařenou. Čekám na Milana, využil ještě pro horké chvilky hotelovou toaletu. Když konečně vyjdeme před hotel, musím se usmát. Zbyly na nás místa pouze v otevřeném jeepu. Předníma dveřmi prolézáme na zadní sedačky. Na úvod mi stéká za krk „několik kapek“ vody z okapu nad dveřmi. Z báglů tedy hned začínáme dolovat nepromokavé oblečky a něco na hlavu. Než se stačíme obléknout, netrpělivý řidič se s prudkým odpíchnutím rozjíždí. Úsměv mizí, neb nám do klína chrstne několik litříků vody z plátěné střechy. Střešní okénko má zjevně, kromě děr, netěsnící zipy.

Asi po hodině jízdy zastavujeme ve vesničce na snídani… tentokrát pro řidiče. Ach jo, zase zastávka. Máme prý raději vystoupit z auta. Moc se mi nechce. Kolem stojí srocení pánské poloviny vesnice (dámy zde, v zemi islámu, mnoho vidět nejsou). Všichni na sobě mají tradiční volné kalhoty a dlouhou košili neurčité barvy, černé vlasy, tmavé oči i tmavá pleť. Ani se nedivím, že na nás koukají s otevřenými ústy. Schovat se nikam nejde. Aspoň že přestává pršet.

Konečně můžeme jet dál. Jsme v údolí řeky Shigar. Silnička, až dosud překvapivě asfaltová, končí a dál se bojuje v říčních naplaveninách. Ale je všude upravená a na místech, kde je třeba, jsou vyskládané zpevněné krajnice či boční srázy. Šíře je na jedno auto, takže se zde uplatní časté troubení řidičů před zatáčkou či horizontem. Příroda je však neustále živá, v neustálém pohybu. Přes cestu nám staví občasné závaly, sněhové laviny či stržené cesty. Je třeba vše objet či překonat. Naštěstí i starší Toyoty vyjedou neuvěřitelné výmoly. Nakonec oceňuji i střešní okénko. Ve chvíli, kdy zrovna neprší, je možné ve stoje z auta fotit. Ale nikdy není jisté, jestli nějaký mechanismus foťáku vůbec může dokázat výkyvy auta vyrovnat. A Askole? Zelená oáza v pusté krajině.

18.6.2007 – pondělí – Askole - Jhula - Kontrolujeme naložení našich sudů a pytlů. Je toho nějak dost. Aspoň dáme místním nosičům vydělat. My odcházíme ležérně s malými batůžky. Konečně pohyb. Před námi po cestě vidíme vinoucí se zástup či karavanu nosičů. Většina je jich rychlejších, popobíhají vpřed, ale jen na krátké vzdálenosti. Pak nastává odpočinek, kdy my je zase pohodlně docházíme. Takže výsledkem je, že Vás pořád někdo předchází, či vy předcházíte někoho, ale v podstatě se pohybujete mezi stejnými lidmi. Akorát máte dojem, jako by jich bylo asi desetkrát víc. I tak se o samotě v horách ale mluvit nedá. Po stejné trase se pohybují ještě skupinky trekařů či jiných expedic.

Každá skupinka, stejně jako my, má svého styčného důstojníka. Má být prostředníkem mezi cizincem a místním obyvatelstvem a prakticky se o expedici postarat v případě nouze. A jelikož zde panuje poměrně vojenský režim, má také kontrolovat náš pohyb a naše chování. Assam je sice poměrně vstřícný a starostlivý („namažte se, nebo se spálíte“… ), ale voják je voják. Na trase je zakázáno „tady můžete fotit“… používat GPS přístroje a jelikož jsme v muslimské zemi, tak se nesmí ani požívat alkoholické nápoje. Ale to bychom taky mohli chytit nějakého červa, a to nikdo z nás dopustit nechce. I přes občasné malé „lekárstvo“…rozuměj požití malého množství slivovice v případě nouze či pro vyčištění…..se někomu při cestě na toaletu výrazně zrychluje krok.

Z Askole postupujeme stále údolím Shigaru, jen cestička už pro auta opravdu není. Kroutí se po moréně, překonává několik přítoků po lanových mostech, obchází skalní ostroh…..a my končíme okolo třetí na tábořišti Jhula. Z ranního slunka se již vyklubal znovu déšť, ale to už vidíme tábořiště. Zradou bylo, že na dohled to bylo okolo 100m, my jsme pochodovali podél bočního přítoku k mostku zhruba další půlhodinu tam a půlhodinu zpět. Zdání klame a vzdálenosti též. Jsme přibližně o 100 m výše než včera, ale nohy, záda i obličeje jsou mírně cítit. Nakonec se uklidňujeme s hodinkami, které ukážou aspoň 400 nastoupaných výškových metrů.

A tábořiště? Je tu moc lidí, umělé a špinavé záchodky, spousta barevných stanů a několik modrých plachet, které mají natažené na spaní nosiči. Peníze těžko vydělané, ale tváře vypadají spokojeně. A koneckonců je to široko daleko téměř jediná možnost lepšího výdělku. Takže jak zítra? Bude asi dlouhá etapa, brzké vstávání do zimy, ale aspoň se projdem.

Trek Askole – Jhula. Celkové převýšení 400m nahoru a 310 dolů, Čas 6:30, včetně zastávek

20.6.2007 Paju - Včerejší ukolébavkou nám bylo malé představení místních borců. Tance a zpěvy těsně za naším stanem. Ale folklor je folklor. Ke slavnostem svítí hvězdné nebe, těsně nad obzor se již vyhoupl srpek měsíce. Chvíli pozorujeme, pak uléháme a místo poslechu ihned usínám. Škoda. Ráno nás budí místo slunka povyk balících nosičů a ostatních trekařů, kteří odcházejí před šestou. A ze stanu nás zanedlouho opravdu vyžene slunko pražící na stan. Dělá z něj neobyvatelnou zářící kopuli. V táboře je živo. Všichni běhají sem a tam, protože jsou stany postaveny na několika terasách, proto náš jídelní stan hledáme až 300m daleko, téměř na druhém konci tábora. Ale aspoň je čas se porozhlédnout na okolní krásné výhledy. Vítají nás skalní jehly i zasněžené zářící kopce. Dneska se dáme trochu do kupy, umyjeme, vypereme a zítra půjdeme pro další výhledy o kus dál. Čeká nás putování po ledovci.

21.6.2007 Paiju - Urdokas - S budíkem si moc problémů dělat nemusíme. Nosiči jsou rannější ptáčata, tudíž od 4 hodin je slyšet rachot a v pět, když vstáváme už ztrácíme stany nad hlavou. Nenechavé ruce pospíchajících nosičů bourají stany i s námi. Nesmíme se moc divit, protože cestička je příjemnější bez lidí. Když s 25kg nákladem, jaký nosiči nosí, musíte stále někoho obcházet či pouštět před sebe, není to nic příjemného. A nelíbí se to ani nám.

Z tábořiště v Paiju klesáme na dno údolí, doslova do říčního koryta. Před sebou již vidíme přední morénu ledovce. Bariéru suti a kamení o převýšení cca 50m. Kličkujeme vzhůru. A výhled nahoře? Téměř nekonečná kamenná vrchní mornéna ledovce. Ledovec Baltoro. Téměř celý den tlapeme nahoru dolů, proto to převýšení narostlo na více než dvojnásobek nárůstu výšky. Materiál je zde naprosto odlišně tvarovaný, než v říčním korytu. Ostré kameny celé škály velikostí, od milimetrů do velikosti několika-metrových balvanů. Kameny se sunou po sobě či po ledovci do všech směrů, takže záleží jen na odhadu a směru našlápnutí, zda Vám noha podjede, či se můžete přehoupnout do dalšího kroku. A když Vám nepodjede kámen, objeví se ledovec, či dokonce čistý led. Uklidnění je ale v okolních rozhledech. Na obzoru za sněhovým hřebenem vykukuje pyramida K2 a kolem nás se tyčí skalní stěny. Skupina skalních věží Tranga, Broad Peak, Gasherbrum IV.

Ze samé radosti z krásných výhledů a honění fotek jsme se ocitli na obrácené straně ledovce, než vede naše cesta. Ach jo. Zkusíme tedy přetraverzovat nejkratší cestou na highway. Nahoru, dolů, hromady nezpevněné sutě, obcházíme ledovcové jezírko, tam, zpátky…… A neuběhne ani půl hodinky a jsme na správné cestě. Pokračuje to dál. Nahoru, dolů, stále dokola. Jen cestička ušlapaná několika tisíci páry nohou, které pomáhají trekařům a expedicím s vynáškou materiálu.

Cesta je dlouhá. Ráno se šlape příjemně, je chlad a slunko osvětluje jen okolní kopce. Kolem 11 hodiny se však teplota stává dost nesnesitelnou. Praží, spaluje. Ještě že fouká mírný vítr. Jedna zastávka na lunch ani není moc chuť v tom vedru jíst, ale energie je potřeba. Odpolední úsek je naštěstí kratší. Před námi se objevuje zelená příkrá stráň pod skalním ostrohem. Je to dnešní camp. Šedivé boudičky jako toalety a neskutečné množství prachu. Jsme tu brzy. Máme žízeň, takže hlavu do stínu a pít. A odpolední zábavu? Tu nám připraví nosiči. Bojují mezi sebou, důvod neznáme, ale zaměstná jich to většinu.

Večeře, na kterou jsme se těšili, nám moc uspokojení nepřinesla. Asi jsme zmlsaní. Pákistánské jídlo …rýže s čočkou, bez jakékoli další přílohy, nás zaráží. Jíme to již několikátý den, ale vždy byl k tomu doplněk. Takže čaj, čaj, čaj a brzy spát. Ráno nám zase sbalí střechu nad hlavou kolem páté.

Trek : Paiju – Urdokas. Převýšení : 975m nahoru, 345m dolů, 3 400m – 4 030m, čas : 8 hod i se zastávkami

22.6.2007 Urdokas – Goro II. - Od 4 hodin nám za hlavou dupou páry nohou nedočkavých nosičů. Moc se nám nechce otvírat stan, protože ve vzduchu je zvířeno neuvěřitelné množství prachu. Balíme uvnitř a sotva vykouknem ven, jsme pokrytí šedou vrstvou prachu. Část si rozmažeme spolu s krémem proti slunku po obličeji a rukách. Aspoň bude vrstva neprostupnější. Rychlá snídaně a vyrážíme znovu do sutě. Nahoru, dolů. Ukazuje se nám Muztagh Tower, Broad Peak, Masherbrum…a dál? Gasherbrum IV a snad i špička Gasherbrumu I. Prostě se blížíme do oblasti, kde ledovce vznikají.

Snad poprvé ráno necháváme bundy déle, fouká studený vítr. Ale před polednem se slunko prosadí a je znovu vedro na padnutí. Dneska ale jdeme kratší trasu, takže vlastně díky brzkému začátku dne, končíme něco po poledni. A pak znovu stejně. Postavit stany, jídelní stan, kuchyň, získat vodu a vařit. Většinu práce však zvládnou naši „čmoudíci“… rozuměj naši pákistánští nosiči, kuchaři a jejich pomocníci, kteří se tu o nás mají starat. No prostě, moc samostatnosti nám dopřáno není.

Trek : Urdokas – Goro II. Převýšení : 480m nahoru, 235m dolů, jsme ve výšce 4 300m. Doba : cca 5:30 hod i se zastávkami

Fotogalerie

Štítky: Expedice

Komentáře k článku

Je to moc hezky popsaný, chtělo by o tom napsat víc - knížku. Kdybych takhle dobře dokázal psát, napsal bych ji.rnZkus to!? Zdr. JCh

Přidat příspěvek

Maximální počet znaků pro zprávu je 1000. Napsáno znaků: 0

Není povoleno vkládání HTML.

* Údaje označené hvězdičkou a tučně jsou povinné.

Zaokrouhlete a sečtěte (30.2 + 42.1) *

Fórum

Tragicka nehoda na Barbore (Potápěčské fórum)

21. 7. 2019 06:57 BennypamGD

<a href="http://buyaugmentin.us.com/">Augmentin NO Script</a>

BIGG BOSS 13 FULL EPISODE (Potápěčské fórum)

19. 7. 2019 13:29 BIGG BOSS 13 FULL EPISODE

Love what you're doing here guys, keep it up!

Hloupé potápěčské nápady s dobrým koncem (Potápěčské fórum)

17. 7. 2019 09:30 WATCH BIGG BOSS 13 ONLINE

This blog was... how do you say it? Relevant!! Finally I've found something which helped me. Cheers!

Bazar

kia escorts (Horolezecký bazar)

20. 7. 2019 09:54 kia escorts

Our Bangalore Escorts girls are very beautiful and available in very affordable rates. Escorts in Bangalore, sensational…

kia escorts (Horolezecký bazar)

20. 7. 2019 09:53 kia escorts

Jaipur Escorts is provided high profile services are available for the clients to grab the great opportunity for the ful…

Delhi Escorts (Horolezecký bazar)

19. 7. 2019 22:12 ram varma

delhi escorts service delhi escorts noida escorts noida escorts service Call Girls Delhi escort services in gurgaon e…

Seznamka

Ja 42 let hledam partaka/partacku na spolecne leze... (Horolezectví - hledám spolulezce)

21. 7. 2019 13:31 MiastabsK

<a href="https://amoxicillin100.com/">buy amoxicillin</a> <a href="https://tadalafil911.co…

Zacatecnice Via Ferraty Liberecko a okoli (Horolezectví - hledám spolulezce)

20. 7. 2019 23:52 MarystabsU

<a href="http://strattera10.com/">strattera cost</a> <a href="http://propranolol10.com/&qu…

Zacatecnice Via Ferraty Liberecko a okoli (Horolezectví - hledám spolulezce)

20. 7. 2019 13:59 JimstabsJW

<a href="https://valtrexxl.com/">valtrex generic</a> <a href="https://tadacipl.com/"&…

Horolezectví, Parašutismus, Potápění, Bungee, Canyoning, Freeskiing, Kajaky, Kiteboarding, Paintball, Rafting, Speleologie