První týden se pro mě nevyvíjí zrovna růžově. Hned na první řece, při prvním nájezdu do těžší peřeje si natahuji sval na zádech a to mě odkazuje na pár dní z lodě pryč. Snažím se během několika dní dát opět do kupy, abych byl v plné síle na misi, na kterou se chystáme začátkem následujícího týdne. Po pěti dnech opět sedám do lodi v oblasti, kde je přes dvacet krásných řek. Pouze tři z nich byly vodáky sjety. Prozkoumáváme okolí v oblasti Messlingen a během následujících dní sjíždíme mimo jiné i řeky Charkon a horní Ljungan. Oba výkony jsou klasifikovány za světové prvosjezdy. Druhý jmenovaný tok nabízí lahůdky ve stylu dlouhých slidů a vysokých skoků. Počasí je tu jak na houpačce, jeden den slunce a krátký rukáv druhý den sněhové přeháňky. Poslední týden je ve znamení famózních playspotů, na krásných řekách uprostřed opuštěné severské přírody. Počasí zde zaznamenává teplotní rekordy. První zastávka je na řece Piet. Právě tato řeka byla tím pravým místem, proč jsem tuto zemi navštívil.
První dva týdny jsem stále srovnával Švédské podmínky pro vodáky se sousedním Norskem. Většinou vyhrávalo Norsko. Tato řeka však ukončila moji polemiku a podle mne jde o jedno z nejideálnějších míst pro kayaking, které jsem kdy navštívil. Super tábořiště u malého jezera, do kterého vtékají dva těžké creeky, které můžete pozorovat ze stanu. Na konci jezera je pak silná a stabilní vlna, na které trávíme několik slunečných dnů. Dostáváme hlášku, že několik set kilometrů východněji je jedna z nejlepších vln v zemi a právě teď je tam ideální vodní stav. Neváháme a přesouváme se na hranici polárního kruhu a také ke hranici s Finskem, kde na nás čeká vskutku monstrózní vlna se jménem „Matkokowski“. Několika metrová vlna nám dopřává opravdu vysoké airové figury. Největším problémem je ustát přistání zpět do vody. K mému smutku zde trávíme pouze jeden den, jelikož ostatní se chtějí přesunout do oblasti Paha z důvodu konání mistrovství Švédska ve freestylu. Oblast leží sto padesát kilometrů za polárním kruhem a kousek od města Kiruna. Řeka, na které se jede závod mi připomíná spodní úsek Sjoa. Vše je však třikrát větší. Opět místo pro vodáka jako stvořené. Tábořiště hned vedle na sedacího místa, silnice pak končí u vysedacího místa. Přes určité komplikace je mi dovoleno se zúčastnit pouze kvalifikace mistrovství. Končím na druhém místě s nejlepší jízdou dne, ohodnocenou 650-ti body.
Následujíci den je bohužel i poslední. Krátké rodeovky měníme za creekové lodě a jedeme spodní úsek. Velký průtok si razí cestu přes skalnaté plotny, nádherná část řeky, kdy je třeba se vyhnout ohromným válců. Po té sbalit věci a vyrazit na cestu 1200 kilometrů jižně vzdáleného letiště. V autě přemítám jaké to tu vlastně bylo. Po nevalném začátku jsem poznal, proč jsou Švédové tak pyšní na své vodácké bohatství a proč raději jedou stovky kilometrů severně, když mají Norsko mnohem blíže. Proto odpověď na otázku jestli se do Švédska vrátím zní jednoznačně. Ano. Řeky ohromných rozměrů, čistá voda, mohutné playspoty a lidi, kteří jezdí na vodu společně.
Pěkný den přeje : Jan Lásko - Zajíc
