Honza píše: „Po asi dvou dnech strávených v Santiágu vyrážíme směr jih kde na nás již po 150 kilometrech čeká první řeka Rio Claro. Je to jedna z mála, kterou si tu pamatuji, jelikož má stejný název jako místní mobilní síť, která se mi pokaždé zobrazí po zapnutí telefonu.“
A zatím co Zajíc trpí krátkodobou pamětí a syndromem stručných zpráv, pak kluci slovenští jsou na tom úplně opačně a valí jednu zprávu za druhou.
„Po cestě na Rio Claro sme si začali uvědomovat, že s naším aftičkom, ktoré sme medzičasom pomenovali EMPTY (pretože vždy malo prázdnů nádrž) nezvládneme miestné cesty a potrebujem 4x4 s dobrou prejazdnostou. Volba pada na offroadový pick-up, ktorý si tentokrat uz poziciavame.“ Píše Palo a Tomo Andrássy na svém blogu.
Zajíc první zprávu končí následovně: „Každopádně hned první řeka nám ukazuje krásy Chile a záludnosti hlubokých soutěsek. Vše však zvládáme víceméně v pohodě, ale co nás překvapí jsou místní pavouci. Nevím jestli to jsou tarantule, ale rozhodně jsou dost ošklivé s ohromnýma chlupatýma nohama. Hned další den se přesouváme dále na jih do oblasti Puconu. Malé městečko je centrem celé oblasti a také komerčním terčem skoro celé Chile. V okolí Puconu je dostatek divokých řek na další dva týdny a tak si zde tvoříme základnu a vyrážíme na vodu. Pomalu se seznamujeme s místními a snažíme se aspoň trochu domluvit španělsky. Upravujeme naše auto na zdejší cesty, které tu jsou někdy hard core a auto s pohonem 4x4 tu najde lehce uplatnění.“
Nedá mi to opět citovat Toma s Palem: „Po příchodě do Puconu sa radíme z domácím Rodrigom a ten nám odporůča Rio Trancura. Najadrenalinovejšia riečka v okolí, ktorá sa tu raftuje. Po zablůdění v jednom z jej kanálov chápeme že prečo. Ináč je to pěkná rieka s jednou prenáškou. Pre velký úspěch ju dáváme hned 2 krát.
Dalšiu riečku dávame Rio Palguin – nenápadná riečka ktorá má len 4 skoky z ktorých má največší 8 metrov. Po znáške do kaňonu nás hned po pár metroch vítá prvá peřej - nádherný dvojskok priamo do velkej laguny. Pokračujeme dalej a za zákrutou sme sa všetci stretáváme vo vracáku nad 5-ti metrovým skokom bez možnosti prenášky – od domacích máme ale info, že je to v poho, takže skáčeme jeden za druhým dole. K poslednej pereji sme trošku skeptický. Je to úzká smyklavka a niesme si istý, či sa nám do nej vleze kajak. Nakoniec v poho a nás už čaká len ta najadrenalinovejsia část rieky – vynáška hore.“
Tomo ještě dodává: „K palovej velkej radosti sme dnes dokonca zainvestovali a kůpili sme udicu, tak důfam, že nabuduce uz budu fotky z našich velkých úlovkov. Dalšie dni eště polabzujem tu v okolí Puconu a potom sa postupně začneme hýbat směrom dole na Futu.“
Tak zatím vaši amigovia Tomo, Palo, Evina, Zajic
Ze zpráv Honzy Láska a blogu whitewaterkayakers.blogspot.com sesmolil Pítrs.
