Kajaky, rafting

Jakub Němec píše o cestě do Galície

Článek Jakuba Němce o cestě do Galície v původním znění - Čeština snad promine:-). Noc ze čtyřiadvacátýho prosince jsem vloni strávil trochu netradičně.
11. 1. 2007 Fotek: 15

Oproti klasický večeři a následný hospodě jsem po véče lehce pokalil doma a šel spát. Ve dvě ráno mi totiž volali kluci se kterejma jsem vyrážel na zimní trip do Galicie, že už jsou v Plzni a za chvíli budou u mě a ať prej koukam vstávat. Tak jsem vzal svý saky paky, naložil se do našeho půjčenýho obytňáku a jeli jsme. Ještě v Čechách jsme se docela zbořili, protože hned jak jsem nastoupil se otevřela jedna Havana a dál to jelo v podobnym tempu. Škoda, že jsme všichni museli ráno řídit a navigovat, takže hned za hranicema jsme šli spát.

Po asi třiceti hodinách skoro nepřetržitý jízdy dorážíme dvacátýhošestýho kolem čtvrtý odpo na sever Španělska, kde je naše první řeka Ulla. Radši ale nejdem na vodu, protože nevíme jak dlouho je vidět, což nás za dvě hoďky, kdy je skoro pořád stejný světlo pěkně štve…Ráno je pěkná kosa, ale na vodu jdem, protože už se všichni těšíme. Přecejenom v Čechách už je ňákej pátek docela zima..

Rio Ulla je lehká řeka na rozhejbání s jednim těžším místem. Nesmí se to přece přehnat na začátku, né? J Večer, když dorážíme k další řece Lerez, zjišťujem supr věc, že v noci dešťová voda na loukách a skalách mrzne, takže máme led do našich drinků, což se hodí. Ve čtvrtek dopoledne nasedáme pod jednou z elektráren a hned na začátku bylo pár menších skoků, a tak jsme doufali, že budou i vyšší, aby byla ňáká sranda. Nakonec tam byli dropy ve vejškách 3,7 a asi 5 metrů. Pěkná řeka, kde dáváme i přepad z přehrady, protože to je jednodušší, než ho přenášet :-)

Na další den nám nikde nepršelo, takže jsme vyrazili na místní vlnu na řece Minho, kde bylo zrovna hodně vody, takže vlna byla pěkná. Šli tu různý triky, většina vlnovejch a pár válcovejch. V průběhu ježdění začala ale voda klesat a z vlny byl průměrnej válec, kterejch je v Čechách mraky. Co se dá dělat… Nicméně po solidním ježdění se opět přesouváme.

V popisu byla Rio Moura, která má těžkou pasáž, který se říká Bonus run. Bonus run by byl asi fakt dobrej, ale nesmělo by bejt málo vody. Už jsme se pomalu báli, že nebude voda, ale naštěstí v noci přišel déšť a na další dobrou řeku Rio Vez jsme měli vody moc. Pod původně plánovaným horním úsekem je naštěstí spodní, kterej byl díky velký vodě taky dobrej.

Prvního jdem na místní pecku Castro laboreiro, odkud jsme na fotce viděli sérii tří supr vodopádů a kde snad vyvrcholí náš trip, co se týče obtížnosti vody.

Ani Silvestr se ale nesmí podcenit, takže prvního jdem na vodu o trochu pozdějc a ne všichni svěží (nebo spíš nikdoJ). První těžší místo, tvořený kontinuálníma slajdama, skokama a válcema, to vše asi na pětistech metrech, nás ale probírá, takže jsme to nasmahli, natočili a vyfotili a valíme dál, kde už to je buď stejně těžký, nebo občas ještě těžší. Fakt supr řeka, kam se chci určitě vrátit. Naštěstí se sem vracíme hned další den, protože ty tři vodopády jsou na dalším úseku, kde je stejně potřeba míň vody. Ta naštěstí klesá, což potřebujem, docela se i vyjasňuje, takže doufáme, že to bude dobrý.

Ráno, když otevřem oči, jsme sice z ježdění každej den a kalení čím dál víc hotový, ale jdeme, protože to bude stát za to… Po pár těžších peřejích vidíme hranu prvního dropu, takže se jdem kouknout, jak to vypadá. Voda je ideální, sluníčko svítí, takže jedem. Je to dobrej pocit, když dojedete poslední nejvyšší drop a koukáte na kámoše, jak to jedou oni. Když dojede poslední z nás, čeká nás to horší. Za hranou je nejetelnej vysokej vodopád, kterej se musí přenášet a výjimkou tu neni tahání věcí na lanech a roztrhaný nohy a ruce od trnů, kterejch je tu všude spousta. Stálo to ale za to. Dál je už jenom pár věcí a vysedací místo. Je to bezva, protože tahle řeka nás sem lákala a my jsme chytli vodu i počasí. Další den už jedeme téměř zpátky a chcem nasmahnout horní úsek Rio Vez. To se daří, ale je tu míň vody, než by se hodilo. Sprášit to ale šlo a bylo to taky v poho..

To co jsme chtěli se nám povedlo, takže už si můžem udělat pohodičku na pláži u města Vigo, kde surfujem celej další den na moři. V noci ze čtvrtka na pátek ještě jedem na jih Francie, abysme si najeli pár set kiláků a pátýho ledna zevlujem na tamní pláži, kde se taky dobře jezdí a pořád tam je docela teplo…

Majte sa
Kuba alias Čůro

11. 1. 2007

Zpět na přehled

Nahoru