V plánu máme i něco víc. Na vrchním úseku je jedna opravdu těžká pasáž, kde bylo do té doby jen pár kajakářů. Kdo ví, jestli vůbec někdo…
Po zhruba patnácti hodinách jsme ve čtvrtek 7. června dorazili kolem poledne na naši první řeku, Medelsbach. Jde o docela známou řeku, kterou jsme naplánovali na rozjetí, protože není nějak zvlášť těžká, ale ani úplně zadarmo, takže pro začátek ideální. Mně bohužel nezbylo nic jiného, než ten den svézt auto a dělat fotky, protože kluci zapomněli vyzvednout moje hydro (věci na vodu), který jsem jim připravil. Naštěstí mám nějaký náhradní věci a kluci taky něco mají, ale chybí mi helma. Snad jí někde seženem.. Kluci přijeli docela brzo, takže se ještě najíme a jedeme se ubytovat do basecampu, kde budeme další tři noci spát. Po cestě jedeme kolem našeho cíle, Reussu, a po prohlídnutí nejtěžší peřeje zjišťujeme, že je to spíš nejetelný, než jetelný. Nicméně něco jet jde, a tak se sem v jednom z následujících dní vrátíme a dáme to co půjde. Do menší vesničky nedaleko Luzernu přijíždíme k večeru a majitel chaty, zvanej Šaman nás vítá a ukazuje, kam se můžem uložit a tak. Dokonce mi může půjčit i helmu. Je to sice motorkářská helma americký policie, ale na hlavě sedí a je pevná, takže to snad bude dobrý. Večer dáme pár piv a po noci strávené v sedě se jdem pořádně vyspat.
Další den ráno opouštíme basecamp a vydáváme se proti proudu Reussu, kde bysme rádi dali dva přítoky. Meienreuss a Goschenenreuss. První z nich teče z ledovce a protože je dost teplo, tak má vysokou vodu, což pro úsek, kde jsou uzavřené soutěsky, není ideální. Přesouváme se proto o údolí vedle, kde je naopak vody málo. Naprosto suchá řeka by podle charakteru byla hezká, ale tady to chce déšť, teče to z lesů. Po téhle projížďce, kdy jsme ztratili několik hodin, volíme jeden z nižších úseků Reussu. Tahle část už nemá takový spád, jako horní Reuss, ale pořád to jde pěkně z kopce. Opravdu hezký, zhruba sedmikilometrový úsek dojíždíme až k jedné z menších přehrad, které na řece (bohužel) jsou. Na základnu přijíždíme opět k večeru. Ten probíhá dost obdobně jako ten poslední. Lehce popít, něco ugrilovat a spát.
V sobotu dopoledne jedeme opět proti proudu Reussu, kde nás dneska čeká to nejtěžší z celého tripu. Když se ale blížíme nahoru, při pohledu do koryta zjišťujeme, že je v řece výrazně míň vody než první den, a tak jsme zvědavý, jak bude vypadat horní část řeky.. Vody je zhruba dvakrát míň a cesta v peřeji se docela dost změnila. Ve čtvrtek tady byl krásnej dvojvodopád za kterým byla krátká laguna a následovala nejetelná skluzavka. Díky nižší vodě se v prvním skoku otevřela pravá cesta, takže šel jet jinou cestou, a za ním byl druhý, cca šestimetrový skok. Po téhle dvojkombinaci byla laguna, která byla o poznání větší než posledně a odtamtud šlo se sedákem a lanem vylézt k silnici. Kopeček, Míra a já jsme se rozhodli, že pojedem. Cesta není jednoduchá, ale jde to. První slajd se jede zprava doleva druhý skok středem, ale v dopadu je kámen, takže musíme jet přesně. První jede Kopeček, potom já a poslední Míra. Všichni jedem ideální stopu a po sjetí se v pořádku scházíme nahoře na silnici. Docela nás to nakoplo, a tak jedem ještě o kilometr níž, kde dáváme na vodu pod jedním z mostů. Řeka je pořád hodně z kopce, ale ubylo nejetelných míst. I tak jedem dva kilometry pět hodin, což je opravdu dlouho. Bylo tam hodně prohlížení a dost těžkejch míst. Vylejzáme z vody kolem sedmý večer a jedeme zpátky na místo spaní. Dneska přijíždíme o něco dřív, a tak můžem o něco dýl jít spát. J Úspěch ale oslavujem docela v klidu, spíš jsme unavený.
V neděli ráno nás budí déšť, a tak se samozřejmě nechce vstávat. Nakonec to zvládnem, předáme pokoj a jedeme na řeku Kleine emme. Vytrvalý déšť tu zvedá hladinu o jeden až dva metry, takže plánovanou soutěsku musíme odložit na jindy. Jedem na spodnější úsek, který je díky velké vodě taky zajímavý. Rozhodně ale nic extra. Ten den jsme spíš odpočívali..
Ráno se budíme o něco dřív, abysme mohli brzo odjet do Čech. Řeka Entlen, kde volíme jeden z kratších úseků, nám v tomhle směru vyhovuje, a tak můžem jet.
Jeden z našich červnových tripů se, řekl bych, vydařil. Sjeli jsme to co málokdo a objevili jsme jednu další krásnou a divokou řeku v Alpách. Během července se sem nejspíš vrátíme a zřejmě zkusíme sjet Reuss odzhora až dolů. Uvidíme…
Jakub Němec
