V průběhu týdne Pavel Líbal začal provokovat s vodou o víkendu a poměrně rychle našel dostatek duší. Organizace se ujal Jícha a vykrystalizovala akcička na neděli. Omezující podmínky byly jasné – žádná velká divočina, poměrně přístupné, ne zase až tak daleko od Prahy. Padala jména, jako Voznice, Loděnice atd., takže když mi Jícha v sobotu večer oznámil, že to bude Sázava, bylo mi jasno (pro méně znalé – takovéhle striktní konstatování dle mých zkušeností signalizuje jediné, a to, že se označený tok nepojede). V neděli ráno proběhlo navazování u Míly bezproblémově a 8 nadšených (moje žena tvrdí, že tato úchylka by měla mít i vlastní označení v seznamu uznaných diagnóz) jezdičů ve složení Jícha, Míla, Michal Macík, Eňon, Orlík, Pavel Líbal, Radek Heřmánek a já, Vašek, vydalo směrem na Sázavu. Ve Štěchovicích jsme cvičně koukli na vodočet Kocáby a zajímavých cca 70 cm rozhodlo. Odvolali jsme Králíka čekajícího na nás v Pikovicích a společně s Jirkou a Karlem jsme vyrazili do Nového Knína. Plavba samotná mne velmi překvapila, a to korytem téměř bez padlých stromů, ale hlavně ledovým krunýřem pokrývajícím dno. Zřejmě musím koupit novou loď pro tyto podmínky vybavenou bruslemi integrovanými do dna. Eňon sice tvrdil, že dno své lodi navoskoval, ale moc se to neprojevovalo. Také hrany mi na lodi znatelně chyběly – při rychlejším posunu po ledových plotnách jsem pouze smykoval, aniž bych „carvoval“ dne nejnovějších trendů. Jako další doplněk výbavy bych navrhnul bodce připevněné na konce listů pádla pro lepší odstrkování ode dna pokrytého ledem. Cestou jsme přenesli pouze asi 3 ledové bariéry a jeden cca 200 metrů dlouhý zamrzlý úsek, zbytek se dal bez větších problémů prokličkovat. Trochu vzrušení vnesla pouze krátká (cca 20 metrů) kaskáda na ř.km. 11 končící velkou lagunou, která byla projeta všemi zúčastněnými více než bravurně a bez následků.
Následoval průjezd chatovými osadami, kde se někteří z chatařů tvářili poměrně překvapeně, ale na grog nás nepozval nikdo (nevím proč když jsme byli samý sympaťák – buď byli znalí Jíchova přikázání „nepožiješ“, nebo se lekli našeho počtu, variantu že bych měl špatně vyholené podpaždí nepřipouštím). Pouze jsem vyhlížel Jíchou zmiňovanou lávku, za níž měl následovat nejetelný stupeň (ř.km.2,7). Obdivuji paměť vůdců – lávek jsme podjeli asi 50, ale podle popisu mi nesedla ani jedna. Za jednou Jícha zbystřil a jel na bližší průzkum do zatáčky mezi ledy. Za chvíli signalizoval, abychom jeli, tak jsme všichni zhupsli původně nesjízdný stupeň. Umožnily to ledy, které prakticky odstranily funkci kamenného záhozu – a pak že nejsou na nic dobré! Naopak stupeň o 200 metrů dále jsme kvůli ledům přenášeli.
Po dojezdu k jezu na km 1,2 pokračovali pouze 2 plavci, zbytek pěšky došel na parkoviště, naložit a hurá do hospůdky.
Co na závěr – počasí bylo naprosto luxusní, svezení příjemné, krysa jediná (ale Králík říkal, že se nepočítá, protože ho pod tu lávku někdo natlačil), prostě pohodový začátek roku.
Text a foto: Vašek
Kajakářská škola Dronte
www.dronte.cz
