I tak mě ale pádlování nadchlo a chtěl jsem vyzkoušet, jaké to je na řece. Slovo dalo slovo a ve čtvrtek jsme s Peťou Kašparem stáli u vodáckého kanálu na řece Svratce pod přehradou ve Víru. V 10 hodin podle plánu pustili vodu a řeka se postupně začala plnit. Objevovaly se první náročnější úseky a já začínal chápat, že to nebude zas tak jednoduché, jak to občas vypadá v podání zkušených vodáků. Pítrs mě ale poprvé řekou provedl a upozornil na některé záludnosti a triky. Podruhé jsme si již kajaky odvezli nad cvičný kanál a mě tak čekal první sjezd z mého pohledu „divokou“ vodou. Překvapila mě stabilita kajaku a pomalu mi začínaly růst ramena a sebevědomí. Tak ono to nakonec tak těžké nebude. Člověk musí pořád pádlovat a držet loď proti vlnám. První sjezd mě nadchnul a po krátké přestávce jsme zase nasedali do kajaků pod přehradou.
I při druhém sjezdu šlo zezačátku všechno hladce, tedy až do chvíle, kdy jsem se malinko nahnul proti proudu a ten mě během vteřiny otočil hlavou dolů. Což o to, i tuto situaci jsme na Dalešicích trénovali, ale přeci jen mě tam do přilby nenarážely kameny. Nějaké pokusy o eskymáka jsem hned vypustil a rychle z lodě ven. Pak následovalo chytání kajaku a plavání v ledové vodě ke břehu. Sebevědomí bylo pryč a je to dobře. Už chápu, že ani kajaky nejsou jednoduchým sportem, a že i tady bude zapotřebí na sobě dlouho makat. Zůstal ale parádní pocit a nadšení, které jsem se pokusil napsat do tohoto článku. Takže pokud jste kajak ještě nevyzkoušeli, tak neváhejte.
S Peťou jsme se domluvili, že dopoledne vyzkouším vodu a spolu pak večer vyrazíme na skálu, kde jsem zase doma já. A i když je pádlování docela záběr na ruce, zůstalo dost sil na hezké lezení. Večer jsme tedy mohli zapít vzájemné úspěchy při pro nás nových sportech a zároveň začít plánovat opakování.
