Monumentální vápencová hradba je opravdu silným lákadlem, i když podle místních se zde příliš neleze a v celé stěně prý není jediná zajištěná nebo odštandovaná trasa. Většina lidí tedy raději zvolí perfektně odjištěné skály v Brele nebo v Omiši.
I když 40-ti stupňová horka drží většinu lidí v blízkosti vody, vyrazili jsme v pátek 6.7.2007 brzy ráno do vesnice Veliko Brdo. Odtud je to pod stěnu asi hodinu chůze. Po domluvě se dá parkovat kdekoliv ve vesnici, ale je potřeba se zeptat. Oproti poslední návštěvě jsme měli již konkrétnější představu, co nás čeká, a tak v batozích nechybělo 6 litrů vody, teplé oblečení a jídlo na celý den. Pro výstup jsme tentokrát zvolili hřeben nalevo od kolmé a hladké stěny, o kterou jsme se pokoušeli před dvěma lety.
Při prvním pohledu na převislý nástup nás přešel úvodní optimismus, ale naštěstí se dá tato část obejít po turistickém chodníku se zajištěnými úseky. Ten vede ke vchodu do jeskyně, do které se chceme podívat při další návštěvě této oblasti. Po chodníku se pokračuje asi 500 metrů, do lesíka, ze kterého jsme nastoupili na hřeben. První 3 délky vedly pevným terénem se spoustou puklin na friendy a vklíněnce, ale při každé další délce se terén postupně horšil. Přibývalo volných kamenů, trávy v puklinách a hladkých ploten, na kterých se nedalo nic založit. Tudy snad jen s aku-vrtačkou. Některé úseky bylo potřeba obejít, ale tím se člověk dostával do zajímavého mixu. Tráva, pichlavé křoví a to všechno v docela kolmé skále. Pokaždé, když jsme se chtěli vrátit na hřeben, nalezli jsme do rozlámané skály se spoustou volných kamenů, kde bylo potřeba rychle a volně přelézat dlouhé úseky. Pomalu jsme zjišťovali, proč se tady tolik neleze.
Poslední 2 délky už byly za trest, ale odměnou nám byl nádherný výhled z vrcholu stěny na Makarskou riviéru a okolní ostrovy. Nahoře přišla řada i na teplé oblečení, protože výška zde opravdu udělá své. Nechtěl bych tady zažít náhlou změnu počasí, která dokáže určitě hodně potrápit. Sestup vede po turistickém chodníku, jenž vede z Veliko Brda na horu Svety Jure. Po celodenním lezení byla chůze z prudkého svahu a v suti poměrně únavná, ale za dvě hodiny už jsme se zase váleli na pláži s nádherným výhledem na právě vylezenou stěnu. Plánovaná večerní oslava skončila díky únavě po několika pivech.
Na závěr několik údajů pro případné další zájemce o lezení nad Makarskou. Na stěnu počítejte raději celý den a je potřeba se připravit na případnou změnu počasí, která může přijít docela rychle. Z materiálu se hodí friendy, jedna sada vklíněnců, smyčky a několik skob na štandy. My jsme táhli matroše podstatně více, takže batoh dostával cestou všemožné a většinou nepublikovatelné názvy. Určitě dvě lana, v našem případě 2 x 60 metrů. Nezbytnou nutností je přilba, dostatek vody a zkušenosti s klasickým lezením na nezajištěné skále. Při sestupu jsme vypozorovali další minimálně dvě varianty výstupu, ale o nich až někdy jindy.
Z Chorvatska zdraví David.
