Popis a krásné fotky z podzimní návštěvy Vysokých Tater. Plány sice nevyšly podle našich předpokladů, ale za měsíc se chceme do Tater vrátit. Opravdovou lahůdku zde najdete v následujících dnech - fotky z treku do BC pod Everestem.
Prodloužený víkend byl ideální příležitostí na návštěvu Vysokých Tater a tak jsme ve 20:08 seděli na Hlavním nádraží ve vlaku do Popradu. V 5:30 jsme již byli na místě a vzhledem k našim plánům jsme vyrazili do Tatranské Lomnice. Pro páteční den jsme zvolili výstup na Lomnický štít z Lomnického sedla. Po příjezdu do Lomnice na nás čekalo první nemilé překvapení. U stanice lanovky jsme se dozvěděli, že vzhledem k silnému větru a dešti nejezdí lanovka na Skalnaté pleso a nám nezbylo nic jiného, než absolvovat nezajímavou cestu pod lanovkou na dvě hodiny vzdálenou Skalnatou chatu. Tam přišlo druhé překvapení. Ačkoliv je všude psáno, že je chata otevřena celoročně, trefili jsme pravděpodobně jediný zavírací den. Naštěstí fungovala alespoň restaurace na lanovce, kde jsme mohli doplnit tekutiny a vyrazit na plánovanou tůru.
Od lanovky se pokračuje pod vlekem směrem na Lomnické sedlo, kam jsme dorazili přibližně po dvou hodinách chůze po pro veřejnost zavřeném chodníku. Ze sedla se nabízí jedinečný rozhled na Skalnaté pleso, Malou Studenou dolinu a okolní vrcholy. Jediné co komplikovalo jinak dokonalé počasí, byl silný vítr. Od západu se ale rychle blížila nízká oblačnost, takže jsme se nakonec rozhodli otočit přibližně 150 metrů pod vrcholem Lomnického štítu. Sestup byl po celodenní chůzi docela nepříjemný a nakonec si únava vybrala i svou daň. Při přechodu ze Skalnaté chaty na Zámkovského chatu, kde jsme měli objednané ubytování, si kolega obnovil zranění kotníku. Na chatu jsme sice oba dorazili po svých, ale plány na další dny byly v......byly pryč. Pokračovat s batohy na zádech nepřicházelo v úvahu a za náhradní plán bylo zvoleno lezení na Žluté stěně.
V sobotu ráno jsme vyrazili po chodníku směrem k Téryho chatě, ze kterého jsme po suťovisku nastoupali pod stěnu. Lezení opět komplikovalo počasí. Silný vítr a občasný déšť nás nakonec donutil rezignovat i na tento program a po několika lanových délkách jsme slanili. Následoval sestup a rozhodování o dalších dnech. Vzhledem ke stále se horšícímu počasí, špatné předpovědi na neděli a zraněnému kotníku jsme se nakonec rozhodli pro předčasný návrat do ČR. Během dvou hodin jsme seděli v zubačce do Smokovce a v 19:40 již ve vlaku do Prahy. Přes ne úplně ideální průběh se nám ale podařilo nafotit několik krásných snímků, které najdete v několika galeriích pod textem. Do Tater se hodláme za měsíc vrátit a tentokrát už snad i něco vylézt :-)))
