Nejpříjemnější cesta vede před Benešov na České Budějovice a dále přes Dolní Dvořiště, Linz do Hallstätu. Na místo jsme dorazili za necelých šest hodin a po krátké domluvě a aktualizaci některých informací jsme šli spát. První lanovka na Krippenstein odjíží až kolem osmé hodiny ráno a za jednu osobu jsme platili 8 Euro. Cílovou stanicí nakonec nebyl Krippenstein, ale Gjaidalm, což je poslední možná stanice lanovky před začátkem turistické trasy na Simonyhütte. Kolem desáté hodiny jsme tedy mohli monečně vyrazit.
Z cvičných důvodů jsme si nevzali sněžnice a mnohdy metr hlubokými návějemi jsme šlapali stopu. Letní cesta na Simony je příjemnou procházkou, nicméně v zimě si dáte jistě do těla. Nechápavé pohledy zdejších "skialpů" na naše nohy a dotazy, kde máme lyže, nás doprovázely po celou cestu. Nakonec se objevil i majitel chaty na skůtru a začal nám vysvětlovat, že tak na Simony nikdy nedojdeme a že máme jít zpět. Poděkovali jsme za radu a pokračovali v cestě.
Počasí se stále horšilo a přes sníh a mlhu již nebylo vidět na projeté stopy od lyží. Přesto jsme po 7 hodinách brodění dorazili na krásnou horskou chatu ve výšce 2.200 m.n.m. - Simonyhütte. Zde Vás jistě mile překvapí komfort, který zde turistům nabízejí. Teplá jídla, ubytování v "lágrech" i pokojích a hlavně elektrický proud. Možná je toho tady až příliš a člověk může jen zavzpomínat na večery u petrolejky v Tatrách. Cena za ubytování na jednu noc stojí asi 20 Euro, ale pokud jste členy zdejšího Alpenvereinu, tak máte poloviční slevu. Polopenze Vás přijde na dalších 20 Eur, ale stojí to za to. Přestože jsme měli plné batohy jídla, nemuseli nás dlouho přemlouvat. Přes špatné počasí byla chata slušně obsazena a to nejen zdejšími příznivci zimní turistiky.
Ráno jsme se probudili do nádherně slunečného dne a po snídani jsme spěchali na Dachstein. Podle informací, které nám sdělili na chatě, nebyly pro dnešní den sněžnice nutné a na prvním kilometru to tak i vypadalo. Cesta byla několikrát projetá skůtrem a docela rychle tedy ubíhala. To až do chvíle, kdy stopa uhnula na opačnou stranu, než jsme potřebavali. Nezbývalo než vstoupit do čerstvého, metr a půl hlubokého, prašanu a prodírat se kupředu. Asi 500 metrů dlouhý úsek jsme brodili čtyři hodiny a místy jsme toho opravdu měli plné zuby. Zajímavé bylo pozorovat okolní svahy, ze kterých padala jedna lavina za druhou. To nás přesvědčilo o tom, že není kam spěchat. V takovéto situaci není výstup na čerstvě zasněžený Dachstein příliš rozumný nápad. Přišel tedy čas na oběd a likvidaci zátěže batohu.
Poslední lanovka z Dachsteinu dolů na Ramsau jede v 16:50, takže jsme měli dostatek času na focení a kochání se nádhernou okolní krajinou. Lanovka Vás přijde na dalších 15 Eur za osobu a je dobré nečekat na poslední odjezd. Dělá to zde hodně lidí a všichni se potom tlačí v malém prostoru s lyžemi a obrovskými krosnami. My jsme "vyfásli" skupinu rusky mluvících turistů s dětmi. Počet asi 30.
Z akce zdraví : D.Matuška a O.Švirk
