Nejhezčí biková akce jara v české kotlině se tradičně koná druhý květnový víkend v šumavské Sušici. Skvělý terén i precizní organizace lákají ridery i z okolních zemí, nejvíce jich váží cestu ze Slovenska. Nekolizní termín dává možnost postavit se na start celé enduro elitě i rostoucímu počtu hobby riderů. Pokud aktivně bikujete, přijeďte otestovat zdejší traily osobně, pokud raději vše sledujete z křesla, pusťte si jednotlivé rychlostní zkoušky z pohledu jezdce (Štěpán Hájíček, Bikeandride.cz). Kompletní sestřih videa nabídneme již brzy.
Štěpán na svých stránkách též skvěle popsal jednotlivé rychlostní zkoušky i transfery, tak si můžete k videím přečíst i komentáře:
RZ1: "První ertzeta je podle mě nádherná, zábavná a hravá a je tedy dokonalým začátkem závodního dne. Startuje se z jedné vyhlídky, vše začíná hravým singlem s pár kamínky, kameny a balvany, pak člověk musí něco málo nastoupat, dojet ke Krásné vyhlídce a odtud se jede skoro až do cíle jen z kopce. Skoro… Prostředek jedničky je famózní. Hravá, ale místy dost technická a někdy i slušně strmá, ale stále jezdivá stezka. Pár ostřejším padáků, kde je třeba rozumně volit stopu, i když se to dá jet na oči. Později jeden kamenitý sešup, který mě loni trochu vyděsil, ale nakonec byl v pohodě. Jeden větší balvan na rovině, hup přes cestu nebo žlab a konečně ten velký butrák, za ním klopenka a pak trochu dupání do pedálů."
Transfer: "Přejezd od jedničky ke stratu dvojky a trojky je příjemným výletem krajinou Pošumaví. Tiché lesy, rozkvetlé louky, krásné výhledy, nádherné historické chalupy… Prostě pohoda a relax! Jen si zase držet tempo a nikam nespěchat. Chvíli se člověk jen tak veze, pomalu sbírá výškové metry, mine silnici do Sušice, stoupá lesním singlíkem, pak kousek po poli a už tu jsou Albrechtice a ona zmiňovaná hospoda odkud zní lidová hudba a píseň „Děvčata z pohraničí, ty milujou, jen to fičí…“ Sakra, tohle mi bude v hlavě znít celý den! Od hospody je to na Sedlo (902 m) stále ještě kus. Naštěstí, nebo naneštěstí cestu nahoru od loňska vysypali štěrkem a uválcovali. Už to není tak romantické stoupání jako dřív, na druhou stranu stačí točit nohama a člověk nemusí skoro ani tlačit, když nechce."
RZ2: "Začátek příjemný lesní na hlíně, pak člověk objede hranu a začne padat dolů pod skálu, kde jsem předtím seděl na vyhlídce. Zde je pár technických úseků, jedna skalka, kterou člověk musí trefit, pár velkých šutrů mezi něž je potřeba se dobře zapasovat a níže také několik ostřejších zatáček kam není úplně snadné se vejít. Jedna zrádná sekce je kousek za studánkou. Zde se zdá, že to člověk může pustit, jenže pak se zahýbá na kořenech zprudka doleva a následuje dalších pár manévrů. Také dalších pár zatáček a konec už je příjemný plynulý, poměrně rovný a otevřený, takže stačí pustit brzdy a jen se vézt."
Transfer: "Výšlap z dvojky na trojku je prostě výšlap. Jakože pěšky! Tady se nemá cenu o cokoliv pokoušet, to až pak za sedlem a návratem na novou lesní štěrkovou dálnici."
RZ3: "Na úvod chvilka dupání po rovince, pak krátké stoupáníčko a jdeme na to. Úzký žlab, kde stačí držet řídítka, více otevřené sekce po kořenech a kamenech, kde je potřeba chytit dobrou stopu, jinak se tu zastavíte. Kratší technická sekce, kterou jsem projel krokem, jelikož se Rocky Mountain Altitude do úzkých zatáček mezi stromy dost dobře nevešel, pak kousek na vydýchání a je to zase tady! Příjezd k pověstné skalce byl při závodě o dost rozbitější než den předem a i ta skalka byla nějaká víc vymletá. Když jsem to tam poslal, věděl jsem už od začátku, že se dole nevytočím. Radši jsem si tedy odšlápl a než to vzít hlavou o skálu jsem zastavil, odhodil přední kolo a znovu se rozjížděl. Bylo to docela psycho a vůbec se mi do té další strmé sekce nechtělo, ale hlasité povzbuzování diváků dost pomohlo. Odrazil jsem se jednou nohou, snažil se mezi šutry nabrat stabilitu, druhá noha na pedál... Paráda, tohle jsem sjel čistě, vyrovnaně a ještě jsem se vešel do té spodní zatáčku. Uffff! Teď už jen otevřené DH, jeden slastný skok přes kámen jako oslava přežití, chvíle dupání po lesní cestě a pak ještě chvíli drncat po kamenech a kořenech. Trojka je dlouhá, sakra dlouhá a těžká, ale poctivá."
Transfer: "Přejezd mezi trojkou a čtyřkou je celkem pohodový, po rovince a z kopce, alespoň většinou, není ale zrovna krátký a není na něj moc času."
RZ4: "Čtyřka samotná je hodně rychlá, šlapavá a taková docela XC. Video asi řekne víc. Někdo by ji mohl považovat snad i za zbytečnou, za „měřený trasfer,“ mě se ale docela líbila a po šutrech a kořenech na Sedle to byla příjemná změna."
Občerstvení a transfer: "Od konce čtyřky člověk už jen po asfaltu spadne zpět do Sušice, dojede k řece a v parku se může zastavit na občerstvovací stanici, jediné oficiální na trati. Výjezd od řeky (zhruba 450 )m na vrchol Svatoboru (845 m) je skutečně poctivý a nemá cenu spěchat, protože nahoře člověk nejspíš stejně půjde pěšky. Nejdřív silnice, kde se dalo krásně šlapat, pak polní cesta kde to bylo horší, projet menším sedlem, ještě se s tím chvíli prát a pak už to byl víceméně jen pochodový tábor."
RZ5: "Začátek pětky, kterou jsem si prošel po tmě den předem, vypadá relativně nevině, ale je dost těžký. Ani ne tak na techniky, kdy stačí držet plus mínus směr a dvakrát zatočit, jako spíš na ruce a nohy, protože to i při aktivním odpružení na kamenných schodech s člověkem dost mlátí. Když jsem měl šutráky za sebou byl jsem rád a připravoval jsem se na dva větší dropy. Měl bych je dát oba, ale na ten první se mi nějak nechtělo, jak jsem byl ještě rozklepaný, tak jsem ho suše líznu zprava. Druhému se již vyhnout nedalo, mohl jsem si nechat vyšší rychlost, ale z opatrnosti jsem ho jen tak prošuměl. Závěrečnou pasáž byla proti loňsku nová. Už to nebyla taková palba, naopak se odbočilo více doleva, člověk projel po jednom přírodním břehu a pak dvěma hupy spadl dolů ke studánce odkud bylo jen pár metr k cíli. Velký kámen, na konci druhého hupu, na který jsem byl upozorněn předem místními borci, byl už luxusně zahrnut hlínou a prachem, takže jsem ho ani nevnímal."
RZ6: "Šestka samotná je super a dost jsem se na ní těšil a nejradši bych jí jel dvakrát! Začátek je úplně nový. Vynechán byl divoký padák z loňska, jede se zprvu víceméně podél silnice po hravé pěšině s pár skůčky, pak se cesta zlomí dolů, dropíky, kameny, kořeny, klopenky… No prostě správné bikové eldorádo! Druhá třetina se napojuje již na loňskou trať. Je zde jeden úsek, kde si člověk trošičku oddychne, pak ale přijde hlubší koryto začínající jedním vyšším dropem, který byl ale obecně kritizován a i kdyby ne, stejně bych ho objel, jelikož to šlo a možná to bylo i o fous rychlejší. Pár zatáček, jeden menší dropík mezi stromy a už se blíží vyhlášená skalka, kde pár lidí spadlo a jeden Slovák se zde v rámci tréninku nehezky rozbil. Poslední třetina byla celkově snazší a hravější. Nahoru dolů, několik terénních vln, přičemž rychlost stačilo lehce korigovat brzdami. V závěru jsem si pamatoval jeden větší padák k silnici a pak zase po její druhé straně. Malá silnička se křižovala ještě dvakrát. Za jedním přejezdem bylo třeba vyhoupnout se na menší hranku, kde mě už nějak nepodržely ruce, nebo guma a v hlubokém prachu mi na chvíli zmizelo přední kolo. Naštěstí jsem ho nějak zkrotil a pokračoval dál. Na úplný závěr jsem pro samý zápal boje skoro přejel jeden ostrý zlom doleva, dvě zatáčky na kamení a je tu cíl celého závodu!"
Štěpán Hájíček závěrem: "V samotném cíli na náměstí nás všechny čekalo příjemné sluníčko a v zásadě samé usměvavé tváře. Stačilo projet bránou, odevzdat čip a jít si odpočinout a najíst se. Těstoviny, brambory, polévka, pivo – alko, nealko. Ať si každý vybere. Vzhledem k tomu, že do závodu nastoupilo kolem 150 lidí jsem si myslel, že budu v cíli čekat nekonečně dlouho na vyhlášení, ale nestalo se. Vše tu nějak přirozeně ubíhalo, stačil jsem se najíst, napít, převléknout v autě, dát si zmrzlinu, pokecat a už byl čas ocenění vítězů. Speciálním hostem celého závodního dne byla Mistryně světa v alpském lyžování z roku 2007 Šárka Strachová, která byla usmívající se ozdobou této akce a rovněž vypomáhala s předáváním cen vítězům."
První místo obhájil Michal Prokop, druhý dojel Milan Myšík, Přéma Tejchman, který v RZ1 přetrhnul řetěz, obsadil bronzový post, bramboru medaily tentokrát získal slovenský biker Matej Vitko a pódium po životním výkonu uzavřel junior Vojta Bláha (ročník narození 1999!) V ženách zajela nejrychlejší soušet erzet Andrea Drengubáková před Elen Římanovou a Simonou Liškovou.
Kompletní výsledkový servis http://www.sportsoft.cz/cs/zavod/results/1801?rid=2073.
