Úspěch mělo obzvláště moje oblíbené "Hlášení pre zákazníkov.... k****i! :-) - jsou to holt šprýmaři. Takže těm co věděli, upřímně blahopřeji. Jak jsem ovšem varoval, ani ti úspěšní nevyhrávají nic (tedy kromě našeho obdivu :-). Vynahradit si to ale můžete v naší tipovací soutěži, která probíhá na webu. Pro ty, co nevědí, o co jde, vysvětlím - přes formulář na webu stačí správně tipnout den, hodinu a minutu, kdy dorazíme na druhou stranu jezera Bajkalu (všechny podrobnosti najdete tady). Výhry se nám díky našim výborným sponzorům podařilo sehnat, řekl bych, velmi pěkné. Osobně bych bral bundu Bergans nebo běžky od firmy Madshus, ale i všechno ostatní stojí za pozornost :-) Jaký je ten správný tip, vám ale neporadím... Po pravdě - sami netušíme. Předevčírem jsme se o tom s Vaškem bavili a došli jsme k závěru, že ten, kdo vyhraje hlavní cenu (bunda Bergans), tak je buď věštec a nebo skutečné dítě štěstěny :-) Když jsme s Vaškem soutěž připravovali, předpokládali jsme, že náš pochod bude trochu plynulejší. Stačilo by pak pouze sledovat, kolik denně ujdeme km, a pak si to přibližně spočítat... Jenže zatím jsou ty naše denní výkony poněkud nevyrovnané. O to to budete mít zajímavější. Sami nejsme schopni ráno odhadnout, kolik toho daný dne zvládnem. Například nám nejde do hlavy, jak je možné, že jsme za příšerného počasí předevčírem udělali 27 km a za včerejšek, kdy bylo celkem hezky, jenom 28 km. Ale ještě k té soutěži - kdo jste ještě netipoval, tak se nenechte pobízet! Tipovat se může pouze do 15. 3.!
K dnešku. Možná vám vrtá hlavou, proč dneska nepíše Vašek, když byl na řadě - začnu proto tím horším, co se nám dnes přihodilo. Jednak vám tak bude jasné, proč si dnes dal Vašek pauzu, a taky pak budu moct zakončit zprávu tím veselejším.
Dnešní drama se nám přihodilo opět až večer, když jsme si po celém dni konečně zalezli do stanu. Pořád nám není moc jasné, jak se to vlastně stalo... Fakt se snažíme být vzorní, všechno hlídáme, jsme opatrní...- ale i tak se nám občas podaří nějaká ta bota. Co se děje s počasím není samozřejmě v naší moci ovlivnit, ale to, co jsme zvládli dneska večer, by nás pasovalo někam do kempovací školky. Sedíme večer ve stanu a vaříme si večeři. U toho si libujeme, jak jsme krásně sehraní, jak nám vše pěkně klape a rozumíme si i beze slov. Rychle uvaříme vodu, zalijeme si večeře, dáme si pozor, abychom si nevyčudili celý stan párou a ani si nepocmrndali karimatky a oblečení, když v tom najednou...začne blbnout vařič. Já bych si ještě dobrou chvíli ničeho nevšiml, ale Vašek ho zná jako své boty a pozná i podle sluchu, že něco nehraje. Tak to začneme řešit - vařič tak divně prská a hoří děsně divným plamenem. Chvíli s ním různě verglujeme, párkrát do něj klepneme, abychom pročistili trysku, vypneme ho, zap.... CHCEME ho zapnout, a tady přichází zápletka - nejde nám zapálit sirka!! Hned je nám jasné, že je zle! Zběsile otvíráme stan, já z něj okamžitě házím šípku ven a snažím se dýchat zhluboka, jak jen to jde. Kdo v zimě někdy tábořil, už asi ví, co se stalo. Spotřebovali jsme si ve stanu vařením všechen kyslík a začali se přiotravovat, aniž bychom o tom ze začátku věděli.
I přes pohotovou akci a úporné větrání je nám během chvíle oběma solidně blbě. Na zvracení apod. Já jsem ještě dopadl docela dobře, protože jsem hned vylezl ven a hluboké dýchání mi pomohlo, ale Vašek zůstal vevnitř a zkoušel to rozdýchat tam, což mu bohužel jen přitížilo. Po chvíli šel ven za mnou a tam sebou skoro sekl o zem. Začal mluvit trochu z cesty a já dostával strach. Co bych s ním dělal, kdyby omdlel, netuším. Tenhle podivný stav trval skoro třicet minut. Vašek je tvrdej chlap, ale tohle bylo asi i na něj trochu moc. Bylo vidět, že je mu opravdu hodně zle. Naštěstí se jeho stav pak začal zlepšovat a brzy byl v pořádku. Když jsme to pak znovu probírali, uvědomili jsme si, že je dnes naprosté bezvětří. Normálně stan, přestože je kolem dokola důkladně obsypán sněhem, aspoň trochu ventiluje, ale dneska to holt bylo moc a my se tu trochu přidusili. Od zítřka berem do stanu svíčku, a jak začne zkomírat, bude jasné, že je potřeba větrat. Chyba, měli jsme si ji tam brát od začátku... Vašek teď už spokojeně pochrupuje a vy jistě chápete, proč jsem za něho dnes zprávu přebral já. Než usnul, požádal mě, abych vám vzkázal, že se prý dnes trochu sjel a potřebuje se z toho vyspat :-)
Teď k tomu veselému - dneska jsme urvali další stovku! HURÁÁÁÁÁ!! Od rána nám krásně svítilo slunce a led byl po většinu dne taky docela čistý. Prostě ideální podmínky na to, prásknout do bot a sfouknout nějaké ty další kilometry. Šlapalo se nám výtečně a naše první třicítka na pomyslném tachometru je toho důkazem. Postupně jsme se přehoupli na východní stranu jezera, abychom si to trochu zkrátili, protože na západním břehu se zanedlouho vyloupne ostrov Olchon, který bychom jinak museli obcházet. Pokud se nám podaří udržet správný směr, měli bychom ho za pár dní těsně “líznout” a nemuset si nijak zacházet. Uvidíme, jak se zadaří. S navigací se tady totiž moc netrápíme. Sever je celkem jasný a až do těď se dalo docela úspěšně sledovat zápádní pobřeží jezera. Od oka jsme odhadovali, v jaké vzdálenosti se od něj držíme a šli pořád podél něj... Teď se před námi ale rýsuje již zmiňovaný ostrov, a my se proto potřebujeme držet uprostřed jezera. Pokud se trochu sníží viditelnost, bude to oříšek. Ve chvíli, kdy přestáváme vidět břehy, musíme sáhnout po buzole, což je samozřejmě otrava. Takže nám, tak jako každý jiný den, přejte slunečno a krásný led :-)
PS: Někdo se v komentářích ptal, co posloucháme do kroku. Já jsem dneska poslouchal Red Hot Chilli Peppers, Foo Fighters, U2 a Eddieho Veddera. Při pár skladbách jsem si nemohl pomoci a došlo i na nějaký ten “break dance” (jinak se mé taneční pohyby na ledě nazvat nedají) - Vašek mě přitom naštestí neviděl :-)
