Vzhledem k tomu, že už bylo pozdě a já padal únavou, nechal jsem iPod iPodem, a dnes jsem tak měl celý den na přemýšlení - musím říct, že místo obvyklého tuc tuc tuc do uší, to bylo docela příjemné :-) Člověk má vlastně málokdy tolik času na klidné přemýšlení. Jak jsem si tak brouzdal svými myšlenkami, došlo mi, že ono nám to vlastně teprve všechno začíná... až teď, když za sebou máme dva týdny na ledu a v nohách přes 300 km.
Teď teprve se totiž ukáže, co jsme schopní vydržet, a jak celou akci nakonec zvládneme. Prvních pár dnů jsme sice bojovali s těžkými sáněmi a hlubokým sněhem, pak nás zase potrápilo pár větrných smrští a problémy se stanem... v podstatěto vše ale byla jen taková menší průprava. Teď, s odstupem několika dní, mi to vše připadá jako drobné problémy v porovnání s tím, s čím se budeme asi potýkat příští dva týdny. Čeká nás totiž boj se sebou samými, s vlastní vůlí... Jsme v půlce a za sebou máme přes 300 km - před sebou ale taky a k tomu nám naše těla začínají signalizovat, že jim to už stačilo. Začínáme pociťovat známky únavy a opotřebení... Vašek bojuje s nateklou nohou, já s otlačeninami na chodidlech, oba bojujeme s únavou. Nějaká ta bouře se mi teď opravdu zdá jako druhořadý problém. Ranní vstávaní už není tak v pohodě, první kilometry po ránu jsou jak pochod od Stalingradu, odpoledne je to pak někdy chvílemi agónie, obzvlášť když přijde těžký terén. V duchu se uklidňujeme, že jenom procházíme druhou fází všech dlouhodobých akcí - zvykáním si na bolest. Co je ale pozitivní, že neklesáme na duchu!
Přes den toho samozřejmě moc nenamluvíme. Když jdeme, jsme od sebe vzdálení kolikrát i přes půl kilometru, když je zastávka na jídlo, není čas se “vykecávat”. Ale pak, když přijde večer a my zalezeme do stanu, všechno doháníme. Vždycky nejdřív svorně zanadáváme, jak jsme si dneska zase mákli, pak zkontrolujeme GPS a poradujeme se (obvykle), kolik jsme dnes zase sfoukli kilometrů, a u vaření pak začneme vytahovat vtipné příhody z minulosti... nebo jako dneska já - bavit obecenstvo svou neschopností. Nejdřív jsem si vylil vodu z termosky, pak nechtěně vykydnul jídlo na karimatku a nakonec mi ze síťky u stropu vypadla vložka do boty a trefila se přesně do šálku s pitím. Půl hodiny z dnešního večera jsem strávil uklízením svého bordelu. Ale Vaška to pobavilo, a to je hlavní :-)
K našemu duševnímu zdraví a pohodě přispívá i to, co tu kolem sebe vidíme. Je to samozřejmě dřina každý den tahat osm až děvet hodin těžké sáně, ale příroda kolem nás, praskající led pod námi nebo večerní západy slunce nám to vše bohatě vynahrazují.
Včera se v komentářích objevil dotaz na naše oblečení a prosba, ať o něm něco napíšeme. Stručně to tedy rozeberu. Asi už nemusím popisovat v jakých podmínkách a teplotách se tu pohybujeme, takže tedy rovnou k tomu, co máme na sobě :
Jako základní vrstvu přímo na těle máme vlněné termoprádlo od firmy Devold (model Active) - výborně hřeje, super rychle usychá a co je taky nezanedbatelné - ani po delším nošení nijak výrazně nezapáchá. Oba máme na sobě jak kalhoty tak triko. Na této vrstvě oba nosíme ještě další triko od Devoldu, tentokrát model Expedition. Je to teplejší vrstva s roláčkem ke krku. Vašek ještě často nosí vlněnou mikinu, rovněž od Devoldu, já obvykle přse den vystačím se dvěma spodníma vrstvama.
Vrchní vrstva je klasický hardshell - kalhoty s vysokým laclem (ten dosahuje až skoro do podpaží) a bunda s kapucí, na kterou jsme si každý přišili kožešinový límec - ten pomáhá chránit obličej. Jedná se o speciální expediční řadu od firmy Bergans (pro dámy - já mám oranžový set a Vašek modrý :-) Oba jsme měli možnost při předchozích akcích vyzkoušet několik druhů expedičního oblečení, ale shodujeme se, že tohle je zatím to nejlepší, co jsme kdy měli. Oba kusy se nedají popsat než jako naprosto “vychytané”. Kalhoty mají např. všité karimatky v oblasti kolenou , takže vám nemrznou a netlačí kolena, když si klekáte na ledu, což musíte udělat překvapivě často. Bunda je zase extra dlouhá, takže vám pod ní nezafukuje, všechny kapsy na ní jsou jsou navíc mimo bederní pás batohu (v našem případě postroje od saní), takže se minimalizuje tvorba otlačenin a navíc se člověk do kapes bez problému dostane. Bunda i kalhoty jsou ušity z Dermizaxu, který je do zimních podmínek mnohem vhodnější než Goretex, který v mrazu většinou nestíhá propouštět pot. My si na funkčnost nemůžeme stěžovat ani v nejmenším.
Během svačin a zastávek na sebe ještě bereme huňatou péřovou bundu - rovněž od firmy Bergans a rovněž určenou pro náročné akce. Má, stejně jako naše svrchní bunda, extra dlouhý střih (do půlky stehen) a je samozřejmě plněná velmi kvalitním peřím. Udržíme se v ní v teple i během zastávek.
Nezbytnou součástí jsou samozřejmě také různé druhy rukavic, čepice a kukly, ochrana obličeje, ponožky a boty, ale o tom zase třeba jindy. Teď už se těším do postele :-)
Na závěr, když jsme dnes dosáhli té půlky, což je pro nás tak trochu význačný den, bychom velmi rádi poděkovali Magistrátu hlavního města Prahy za výbornou podporu naší expedice. Jmenovitě naše poděkování patří panu Václavu Juklovi (vedoucí oddělení propagace HMP), panu Martinu Platzovi (vedoucí odd sportu a volného času) a samozřejmě i panu primátorovi Pavlu Bémovi za poskytnutí záštity expedice.
Pavel
