Kabely u solárních panelů se klukům ráno podařilo bez problémů spravit a celý den tak mohli nabíjet. Večer měli 3 plné baterie a těšili se, že půjde vše jako po másle. Bohužel nešlo. Tentokrát se na zadní stavěl počítač, a co je horší, obávají se, že jde možná o problém vážnější. Zprvu se vše zdálo v pořádku, kluci stáhli email a chtěli rychle odeslat fotku a souřadnice. Bohužel už to nestihli, protože se jim odpojil satelitní modem a už se nepřipojil... Domnívají se, že počítač už neunesl výkyvy teplot a tu ohromnou vlhkost ve stanu. Podle všeho prý došlo k nějakému zkratu v USB přípojce. Pokoušeli se modem připojit přes Bluetooth, ale výsledkem bylo jen nestále připojení vždy jen na pár vteřin. Je to celkem vážný problém, protože kromě modemu se jim teď nepodaří připojit ani foťák, kamera, prostě nic. Říkali, že doufají, že se to do zítra umoudří, ale v hlase bylo slyšet, že tomu sami moc nevěří.
Naštěstí mají dostatek minut v satelitním telefonu. Sice nám nepošlou žádné fotky, ale alespoň budeme vědět, co se s nimi děje. Když volali, byli už po večeři ve stanu. Zněli unaveně a trochu otráveně z té techniky, ale jinak byli spokojení, že dnes zase ušli tolik kilometrů.
Měli prý zase hezký den a terén po celý den podobný včerejšímu - skoro žádný led, pouze sníh, takže šli zase skoro celou dobu na lyžích. Počásí jim teď prý přeje, jediné, co je nepřestává udivovat jsou obrovské výkyvy teplot. Jak už říkali včera, noci jsou velice chladné a i rána jsou neobvykle mrazivá v porovnání s tím, jak příznivé teploty je provázejí během dne. Dnes to prý nebylo na sundání bundy, ale i tak bylo relativně teplo a bezvětrno. Fyzicky teď kluky trápí už jen únava - Vaškova noha i Pavlovy paty se prý umoudřily a už je nijak zvlášť netrápí (asi to za ně převzala ta proklatá technika...). S únavou nemůžou dělat nic jiného než bojovat, takže jsou teď jako stroje a šlapou a šlapou a šlapou. Pavel říkal, že nejhorší jsou rána, než se rozejdou a rozhýbají. Oproti předchozím dnům teď vždy dupou celou hodinu bez sebemenšího zastavení, pak dají rychlou svačinu a jedou dál - každé rozpohybovávání po zastávce je prý natolik hrozné, že radši skoro nezastavují. Pořád se dnes drželi podél břehu a kochali se výhledy hlavně na ten pomalu se přiblížující protější břeh.
Taky se dnes... tút tút tút... vypadlo spojení... Přesně tak, dál to nevím ani já. Spojení nám během hovoru vypadlo několikrát, takže jsou asi v místě se špatným signálem. Můžeme jen hádat, co že se to dnes ještě dělo. Buď už potom signál nechytli a nebo nešlo o nic podstatného (to nutné mi sdělili na začátku) a už kvůli tomu neplýtvali kreditem a energií. Jeikož se den ode dne technika jeví jako unavenější a unavenější, musejí si vždy nechávat rezervu, protože nikdy neví, co za problémy je potká následující den.
Kromě souřadnic na mě hned v úvodu vychrlili, abych vyřídila, že je tyhle problémy moc a moc mrzí a že doufají, že už to s nimi do konce vydržíte! Také jim záleželo na tom, aby dnes proběhlo další poděkování. Dnes patří panu Viktoru Okuněvovi z Rossia Airlines, který Vaškovi a Pavlovi poskytl ohromnou pomoc při nákupu letenek a dopravě sledů. Dále by kluci moc rádi poděkovali všem svým mediálním partnerům, kteří o nich vytrvale píší a mluví, a předávají tak jejich dobrodružství dál. Veliký dík patří panu Karlu Petrákovi a paní Alexandře Malachovské z ČTK a také panu Davidu Matuškovi ze serveru Adrex.cz, kteří denně přebírají zprávy, které Vašek s Pavlem pošlou. Dále chtěli poděkovat panu Šimáčkovi z rádia Beat, který o jejich expedici pravidelně informuje své posluchače. Poslední dík letí až do Ameriky serveru Explorersweb.com, který o expedici také informoval. Pavel s Vaškem se strachovali, jestli na někoho nezapomněli, takže pokud ano, moc se omlouvají. Prostě děkují všem, kdo o jejich expedici píší, mluví, informují... :-)
Kluci, tak ať vám to zítra peláší tak jako dneska a ať se ta technika aspoň trochu umoudří!!!
Zuzka
