Na čistém ledě totiž není těch sto kilo v saních skoro vůbec cítit. Sáně kloužou jako po másle a chůze vyžaduje jen tolik úsílí, asi jako když jdete na běžky. Na sněhu je to úplně jiné kafe. Sáně se boří a úsílí potřebné k jejich tažení je oproti ledu nesrovnatelné. Pokud přijde hlubší sníh, je to samozřejmě ještě horší a naše tempo klesne na vyloženě šnečí. Což se nám logicky nelíbí. Plánujeme sice přechod na cca třicet dní, ale čím dřív budeme na druhé straně, tím lépe.
Abych jenom nekafral :-), po poledni se situace trochu zlepšila. Přestože se oproti ránu trochu oteplilo, sníh byl najednou z nějakého důvodu mnohem pevnější (čekal bych spíše opak) a nám se začalo jít lépe. Šel jsem dnes většinu času první, a tak jsem měl možnost cvičit dvě věci. První byla jít rovně, druhá rozpoznávat podle barvy a vzhledu, jaký je přede mnou sníh. To první se může zdát jako prkotina, ale na otevřené a bílé planině je to skutečně trochu problém. Je potřeba vyhlédnout si v rozumné vzdálenosti nějaký výčnělek, v našem případě buď tyčící se kus ledu nebo návátý sníh - tento bod si musíme zapamatovat a orientovat se podle něho. Zírat na něj bez přestání nejde. Jednak z toho bolí za krkem a také je potřeba koukat spíše pod nohy a vybírat správnou cestu. Respektive povrch, po kterém jít. Tím se dostávám k druhé věci - pokud bych jenom tak šel za svým cílem, vymetal bych kdejakou díru s hlubokým sněhem nebo se musel sápat přes naváté závěje. Také je potřeba rozpoznávat, jestli je sníh přede mnou měkký nebo tvrdý, protože samozřejmě čím tvrdší tím méně dřiny pro nás. Podělím se s vámi o své dnešní poznatky :-) Nejednodušší způsob jak tvrdost sněhu rozpoznat je sledovat jeho barvu. Pokud je tmavší je tvrdší. Také je dobré sledovat jeho tvar a strukturu. Problém byly takové vlnité vrásky, které vypadaly jako letokruhy. Tam se toho moc odhadnout nedá. Někdy jsem se bořil, jindy ne.
Na konci dne jsme se dočkali i menšího zpestření. Narazili jsme na první pořádnou trhlinu. Dosud jsme potkávali jen takové malé prasklinky, od 1 do max 3 cm. Tahle ale byla místy až 90 cm široká. Navíc byla pravděpodobně čerstvá ze včerejší noci, protože, jak se ukázalo, nebyla zamrzlá. Nejprve se zdála být v pořádku, ale když jsem do ní z opatrnosti vrazil hůlku, prošla hladce tenkou šlupkou ledu, na který se okamžitě začala řinout voda. Chvíli jsem hůlkou sondoval, jak je trhlina široká a jestli je druhá strana dost tlustá, a pak jsem ji opatrně překročil. Byli jsem rádi za trochu vzrůša :-) ale je to pro nás jasné znamení, že naše obezřetnost je na místě.
Za trhlinou jsem počkal na Vaška, který se trochu zpozdil natáčením západu slunce. Pak už jsme ušli jen asi třicet metrů, abychom nespali hned u trhliny a pro dnešek jsme to zapíchli. Měli jsme toho tak akorát a navíc se stejně začínalo stmívat...a taky přituhovat, -28 ºC. Do spacáku proto dneska lezu pro jistotu s jednou vrstvou navíc - není nic horšího, než se v noci vzbudit zimou (snad kromě toho, když se vám chce v noci na záchod, to je asi ještě horší než zima :-)
