Štvanice otevřela své brány veřejnosti již v pátek kolem třetí hodiny, aby mohla sledovat jezdce, kteří měli již od rána možnost testovat zbrusu novou streetovou část. Bazén dostál jen nepatrných změn a tou jedinou byla přítomnost extensionu/wallridu s pool kopingem, který umožňoval nabrání ještě větší rychlosti na pořádný polety přes oba dva protilehlé rohy bazénu. Už od začátku bylo jasné, že streetová část bude hodně o rychlosti díky všudepřítomným rádiusům, nicméně se mi později zdálo, že park spíše vyhovoval techničtějším (pomalejším) jezdcům. Po šesté hodině skončila předkvalifikace evropských jezdců a mohlo se jít na bar.
Sobotní den patřil kvalifikacím mužů a žen. Jezdilo se docela v tempu, jména jako Austin Sealholm, Greg Lutzka, Max Kruglov nebo Max Habanec vraceli těžký triky hned od začátku, na profíkách je prostě vidět, že to maj najetý a nemusí se nijak extra rozehřívat. I když kvalifikace ještě neskončila, zhruba kolem druhý a třetí hodiny se diváci pomalu začali přesouvat na tribuny kolem bazénu. Vždy se tak dělo, ale aby byly tribuny už téměř obsazeny 3 hodiny před samotnou kvalifikací, to tu dlouho nebylo. Aby ne, kdo by si taky nechal ujít asi nejlepšího současného bazénového ridera, teprve 19-letého Pedra Barrose. Už z kvalifikačních jízd bylo zřejmé, že tempo bude hodně rychlý a bude se na co dívat. Mlaďáci to hrotili už od začátku, red-bull děti lítali přes rohy ve stylovejch "stalefish" grabech a Pedro Barros musel trošku zvolnit, protože mu byl Štvanickej bowl malej.
Pedro Barros
Po kvalifikačních jízdách se opět všichni odebrali na bar, aby načerpali trocha energie na večer a těm, která ještě nějáká zbyla se proháněli po bazénu a streetu dál. Večer dorazili do bazénu legendy Steve Olson, Dave Hackett, Pat Ngoho a Christian Hosoi. Těmhle pánům to pořád jezdí i v padesáti letech a bylo vidět, že si to užívají. Steve Olson surfoval bazénem ve velkym stylu a pořádnejch peckách. Dave Hackett si dával fronside fajvo na každym a zakončoval sérky stylovym laybackem - prostě starej surfař. Na Christiana Hosoie jsem se hodně těšil. Týpek najížděl bazén ve velký rychlosti a lítal přes rohy i nad wallridem. Nejvíc ve stylu ale jezdil Pat Ngoho. Jeho fronsajd bora byly úplně dokonalý! Nejvíc to zabil ale zase loňský vítěz bowlu Greyson Fletcher. Do bazénu přišel už řádně společensky unaven, a přesto tam zase nasázel všechno co chtěl - neuvěřitelnej týpek. Zbytek večera se nesl ale v poklidu a všichni si šetřili síly na neděli.
Nedělní finále odstartovalo finále bowlu, které začalo trošku dříve než bylo původně naplánována a tak ho někteří lidi nestihly. Škoda, tohle se organizátorům moc nepovedlo. Nicméně, Adrex byl na místě a to co jsem viděl bylo asi nejlepší bazénové ježdění, co jsem kdy na Štvanici zažil. Do finále postoupila špičková elita; Pedro Barros, Alex Sorgente, Danny Leon nebo Murilo Peres. Murilo se bohužel zranil při druhé jízdě což byla velká škoda, protože tenhle Brazilec by skončil určitě na pódiu. Bylo skvělý vidět i jediného zástupce České Republiky, Martina "Jurdu" Juráška ve finálové desítce. Kdo Jurdu zná, ten ví co je to za neuvěřitelnýho týpka na skejtu i mimo něj. Havířov nám znovu ukázal, že Jurda na to prostě má a i poslední místo v tak nabité konkurenci je toho jasným důkazem. Před samotným finále rozjeli svoji show red-bull "děti", kdy se jich v jednu chvíly prohánělo bazénem asi 6 a lítali jeden přes druhýho. Nevim co pijou, ale bylo to neskutečný:)
Alex Sorgente
Pedro Barros
Danny Leon
Murilo Peres
Finále bylo rozděleno do dvou kol a dvou jízd každého jezdce. Greyson Fletcher zase odjížděl úplně všechno, tenhle člověk je na tom snad přilepenej. Jeho one-foot airy do huboký části bazénu byly šílený. Hodně se mi líbil Danny Leon, oproti loňskému roku bylo vidět, že se hrozně vyjezdil. Pedro Barros hrozně zabil a největší peckou byla jeho 540ka asi ve dvou metrech nad wallridem - trik kterej patří spíš na snowboard než na skejt! Po jednotlivých jízdách se rozpoutalo peklo v podobě jamů, kdy se v několika intervalech prohánělo po bazénu několik riderů současně. Jurda si to hodně užíval, nastupoval do jamů jak jen to šlo, Alex Sorgente v nich jezdil jakoby tam byl sám a o Greysonu Fletcherovi ani nemluvě. Hodně se mi líbil mlaďák Bjorn Lillesoe z Dánska. Kluk se toho nebál a v heatu s Pedro Barrosem se rozhodně neztratil.
Bjorn Lillesoe
Greyson Fletcher
I přes neuvěřitelnou jízdu Pedra Barrose se vítězem stal teprve 16-ti letý Alex Sorgente, kterýmu tam padalo úplně všechno, 360 přes roh, ohromný polety i těžký triky - všechno ve stylu, rychlosti a s úsměvem na rtech. Po strhujícím finále na místo dorazili legendy, aby si to rozdali v závodu "Bowl Legends". Dave Hackett a Steve Olson dorazili tošku ze spožděním; zřejmě za to kluci v sobotu večer trochu vzali. Škoda jen, že organizátoři nezařadili jejich závod před finále profíků, ale i tak to byla skvělá podívaná. Steve s Davem opět dokázali, že nepatří do starého železa a jejich "surf" styl plných laybacků byl oceněn mohutnými ovacemi. Vertová legenda z Anglie, Sean Goff se proháněl po bazénu jako za mlada a sázel těžký triky kde se dalo. Dave Duncan, který tradične komentuje celý Mystic odložil na chvilku mikrofón, aby si zavzpomínal na starý dobrý časy. Vítězem téhle sešlosti se stal nikdo jiný než Christian Hosoi jízdou plnou poletů, old-school triků a frontside boardslidů. V posledních minutách se pokoušel i o ohromnýho "methoda" přes roh, za kterýho by se nemusel stydět ani Pedro Barros, ale pohužel ho neodjel.
Jason Hackett
Christian Hosoi
Po bowlu se to zase všechno přesunulo na street, kde si to mezi sebou rozdaly holky a vítězem se opět stala loňská vítězka Leticia Bufoni. Finále mužů začalo kolem 6 hodiny a každý rider měl pouze dvě minuty na to, aby ukázal to nejlepší. Divácky poměrně neatraktivní, což byla celkem škoda. Do finále postoupilo 10 nejlepších, mezi nimiž bylo spoustu českých i slovenských riderů. Martin Pek zajel hrozně čistě a stylově obě dvě jízdy a až na poslední trik nezkazil. Už po první jízdě bylo jasné, že je adeptem na bednu. Loňský vítěz Ryo Sejiri jel svoji pohodičku, těžký triky, ale tak nějak tomu něco chybělo. Naproti tomu, Richard Tury se s tím vůbec nepáral a sázel těžký triky na railech hned od začátku, což mu vyneslo druhé místo. Trošku zlamaný byl asi Austin Sealholm, který mohl jako jediný v historii vyhrát Mystic třikrát po sobě, ale bohužel rozhodčí tentokrát moc neoslnil, i přestože sázel těžký triky. Kdoví jak by to dopadlo, kdyby se jelo ve starém skateparku. Max Habanec jezdil celý víkend skvěle, ale ve finále bohužel kazil, škoda. Nejvíc se mi asi líbil Vincent Milou, který měl odlišný styl než ostatní a vybojoval ve finále čtvrtý místo.Po finále se ještě rozjel bestrick o cash a nejoblíbenější překážkou byli asi schody s railama, kde to vypadalo, jako kdyby někdo na ty schody sypal skejtry z pytle. Duncan to ještě správně hecoval na 50 dolarů za trik a jezdilo se tak těsně za sebou, že to v jednu chvíly vypadalo, že někdo někomu přistane na hlavě. Za zmínku ještě stojí i fronside grind Daria Mattarolla v rohu kam se moc lidí neodvážilo, zaváněl totiž pádem do díry mezi rádiusy.
Leticia Bufoni
Austin Sealholm
Po vyhlášení výsledků se všichni setkali na baru, aby oslavili neuvěřitelné dvacáté výročí tohoto legendárního skejtového závodu. Párty to byla veliká a pokračovala v ulicích Prahy a přilehlých hotelích až do ranních hodin. Myslím, že takový zaměstnanci hotelu Hilton o tom budou dlouhou dobu vyprávět:) Uvidíme se příští rok!
Martin Pek
Leticia Bufoni
Alex Sorgente
Christian Hosoi and Pat Ngoho
