Je jen kraťoučké a nijak jsme ho nepřikrášlovali, ale snad vám to pomůže představit si, jak to tady na Bajkale vypadá. Ale neděste se, ve skutečnosti to nevypadá tak děsně, video zkresluje :-)
takové to je na Sibiři from Pavel Blažek on Vimeo.
Hned ráno vnímáme, že se ochladilo. Probouzíme se do -30 °C, i když popravdě se nám zpočátku nezdá, že by to byl až takový rozdíl oproti předchozím dnům. naplno to pocítíme až během dne, kdy se k mrazu přidá vítr, ale o tom až později. Akorát si v takto nízkých teplotách musíme hodně hodně hlídat, aby nám neomrzl nos nebo nějaký ten prstík. Oba si uvědomujeme, že o chvilku déle sundaná rukavice nebo špatně nandaná kukla na obličeji by mohla znamenat velké nepříjemnosti, a jsme proto celý den velice opatrní.
Jak psal včera Vašek, nocovali jsme uprostřed torosového pole, a tak nás hned po ránu nečekalo nic příjemného. Několik prvních kilometrů jsme se museli probíjet vysokými nakupeninami kusů ledu a různě nahromaděnými krami - nejen že to je hrozně namáhavé a my postupujeme o hodně pomaleji než bychom si přáli, ale také musíme dávat pozor na naše sáně. Kry jsou často pěkně ostré a my musíme hlídat, abychom plastové sáně o nějaký kus ledu nerozpárali. Máme sice promyšleno, jak je opravit, protože s prodřením se dřív nebo později nejspíš budeme muset potýkat, ale zahájit dírou v saních hned první týden by bylo docela nepříjemné. Tajně doufáme, že k prodření dojde až když budeme mít jedny sáně “snědené” (rozuměj - zásoby jídla v nich kompletně spotřebované :-). Pak bychom mohli dát sáně do sebe a mít tak dvojité dno...Zpět ale k dnešnímu dni.
Když jsme se probili prvním torosovým polem, byli jsme odměněni úsekem relativně hladkého a čistého ledu. Nelze to popsat jinak než jako pohodu...kdybychom šli po ledu většinu dne, dělali bychom bez větších problémů i 30 km za den. Saně na ledu jedou skoro samy a naše tempo je nesrovnatelně rychlejší. Bohužel ale nebyl všem torosům konec. Ještě během dopoledne jsme se museli prodrat přes další dva menší úseky s navršenými kusy ledu a odpoledne se před námi ukázalo další obrovské “torosoviště”. Tomu jsme se ale dokázali vyhnout. Trošku si zajít je za těchto okolností mnohem rychlejší, než se prodírat skrz ten ledový marast. Okolo třetí hodiny nás pak čekalo rozptýlení v podobě další zhruba metr široké trhliny - stejně jako ta minulá musela být i tahle poměrně čerstvá, protože nebyla zamrzlá. Našli jsme nejužší bod a bez problémů ji překročili. Možná to zní divně, ale pro nás to funguje jako zpestření - je důvod něco řešit, vytrhnout se z mlčenlivého monotónního pochodu.
Po čtvrté hodině odpoledne se zvedá vítr a celkově se mění podmínky. Nejhorší je pokles teplot, které v tzv. windchillu sahají hluboko pod těch raních -30 °C. Musíme nasadit ochrané masky na obličej - přezdívá se jim “gorily”, a kdybyste nás viděli, bude vám jasné proč :-) Zachumláváme se do kapuc a ještě více si hlídáme, aby nedošlo k omrzlinám. Dnes kempujeme o něco dříve než jindy, protože chceme vyřešit problémy se stanem, které nás provázejí už několikátý den.
A jak jsme na tom celkově? Na výbavu ani na naši kondici si nemůžeme stěžovat. Kromě stanu nás trápí jen jedna další věc - naše rozházené žaludky. Nedokážeme do sebe dostat celé denní dávky, maximálně do sebe nacpeme dvě třetiny z předepsaného množství jídla. K jídlu se překvapivě musíme nutit, ale věříme, že tohle je obvyklý počáteční problém, který časem odezní. Přece jenom naše těla prošla obrovským šokem - z tepla a pohodlí jsme se během 2 dnů přesunuli do mrazu a celodenní námahy. Navíc díky časovému posunu dodáváme tělu potravu v úplně jiné časy, než bylo zvyklé. Jinak jsme ale zdravotně v pořádku a bez potíží a cítíme se oba dobře. Doufáme, že vy taky :-)
