Včera to s technikou bylo pěkně o chlup. Asi hodinu jsme strávili řešením, jak připojit velkou (máme dvě) videokameru k počítači, abychom vám mohli poslat naše oslavné video ze 400. kilometru. Vždy jsem kameru připojil k počítači, ta nahlásila “čekejte prosím”, tak jsme čekali... no a nic se nedělo. Což je opravdu něco pro mě, nerváka. Na Macu přeci vždycky všechno funguje! Do toho mi Vašek v dobrém radí: "A máš to pořádně zapojené...? Není něco blbě v tom “jabku”...? :-) Samozřejmě, že v počítači to nebylo - mohl za to kabel. Prostě s jedním USB kabelem se kamera ne a ne načíst a jen co nás napadlo použít druhý, načetla se okamžitě. Bohužel nás to ale stálo hodinu času, což pro nás znamená hlavně hodinu energie z baterií. Taky teda hodinu spánku, protože jít spát v jednu v noci není v těchto podmínkách to nejlepší, jelikož budík nám teď ráno zvoní nekompromisně v půl šesté. Nakonec se nám sice video podařilo odeslat, ale baterka a s ní i počítač odešel asi minutu po tom. Došla energie.
Máme s sebou tři speciální expediční baterie, ke každému solárnímu panelu jednu. Během hezkého slunečného dne jsme schopni baterie dobít na zhruba 80 %. To je dost na to, abychom z toho večer utáhli počítač, satelitní modem, dobyli si iPody (ty dobíjíme jen každý druhý den) a ještě nám zbyla nějaká ta rezerva na další den. Prozatím to bylo vždy dost i na to, abychom čas od času střihli a vyexportovali nějaké to video a každý večer stáhli a upravili minimálně jednu fotku k článku. Takže to by asi tak byla ta hardwerová část. Pokud by někoho zajímaly přesnější údaje, tak počítač máme MacBook Air (128 GB, solid-state drive, 2 GB). Modem funguje pod satelitní sítí Inmarsat a při dobrém signálu zvládá přenosové rychlosti až 360 kb/s. Co se týče softwaru - operační systém Snow Leopard, pak používám sadu iWork a iLife a na práci s fotkama špičkový program Aperture. Mám tu i Photoshop, ale ten jsme zatím použil jenom jednou.
Videa točíme buď na velkou HD kameru Panasonic HDC-TM300 nebo na malou GoPro, která také zvládá HD formát. Na GoPro kameru točíme věci, které plánujeme poslat na web nebo nějaké rychlovky, když není čas vyndávat velkou. Na velkou se snažíme točit kvalitní materiál, který bychom rádi použili v dokumentu (samozřejmě jen to, co nám požehná pan režisér :-). Pak s sebou máme ještě “focení”. Máme s sebou malý digitální foťák Sony, ale ještě jsme ho ani jednou nepoužili. Všechno fotíme na velkou digitální zrcadlovku Nikon D700. Máme k ní 17 - 35 mm a 50 mm objektiv. Většinu času tam ale je ten 17 - 35 mm - na velké jezero musíte vzít jedině širokoúhlý objektiv :-)
U veškeré elektroniky (kromě počítače, kde to nejde :-) nekompromisně vyndáváme baterie a přes den je máme pořád na těle, aby tolik nevychladly. V noci s námi pak všechny (baterie:) samozřejmě spí ve spacáku. Bez tohoto opatření bychom je oddělali během 2 - 3 dnů. Nejveselejší je to samozřejmě u foťáku - baterku mám na těle v kapse a pokaždé, když chci fotit, ji musím nejdřív vyndat, vložit do foťáku, nafotit si, co potřebuji, a zase ji vyndat a schovat do tepla. Pohodlí baterky na prvním místě - moje ruce až na druhém :-) Foťák jako jediný zůstává přes noc ve sledu. Rve mi to srdce, ale pobyt ve stanu by nepřežil. Rozdíl teplot mezi venkem a stanem by způsobil vykondenzování páry na sebemenší kovové částečce foťáku. Co by nezničila voda uvnitř elektroniky foťáku, dodělal by pak mráz, jakmile bych foťák opět vynesl ven. Počítač tuhle proceduru absolovuje sice denně, ale taky tady s ním operujem tak, aby nikdy nešel z přímého mrazu do “vyhřátého” stanu. Ostatní věci jako baterie, GPS, apod. by měly být OK. Jo a velkou videokameru máme uloženou v igelitu a ve stanu “spí” v nejstudenějším koutě (nelitujte ji, je to pro ni to nejlepší :-).
Uf, tož to by asi tak byla ta technika, díky které nám to tu všechno funguje.
Teď rychle shrnout, co se dělo dnes. Měl jsme poprvé pocit, že jsme opravdu přijeli do Ruska, do obrovské země, kde je všechno obrovské... Všechno bylo dneska prostě MEGA. Ráno mega kosa (i když tohle není až taková novinka :-), přes den mega plochy čistého ledu, sem tam proťaté mega prasklinou. Jednu posílám na fotce - naštěstí stihla zamrznout, než jsme přes ni museli přelézat. Ty mega plochy čistého a rovného ledu se nám ale hodily - sfoukli jsme další “třicítku”, z čehož máme velkou radost. Jak už jsme asi zmiňovali, plánovali jsme dělat aspoň 25 km denně a zatím se nám daří většinou víc (což musím zaklepat, ale jen potichoučku, abych nevzbudil Vaška :-) No a když děláme víc km, než se plánovalo, znamená to jediné - snad BUDEME DŘÍV NA DRUHÉ STRANĚ a to my mooooc rádi :-)
Všem díky za podporu. Držte nám palce, už to snad máme za pár!
Pavel
PS. NEZAPOMEŇTE TIPOVAT DATUM A ČAS, KDY DORAZÍME NA DRUHOU STRANU BAJKALU! UŽ ZBÝVÁ JENOM PÁR DNŮ! Soutěž končí 15. 3., tak doufáme, že si to všichn takticky nenecháváte na poslední chvíli. Podle statistik, které si necháváme posílat, je na webu celkem vysoká návštěvnost, takže by to ten poslední den nemusel unést server! :-)
