Ostatní

Už jsme skoro tam & technika se umoudřila!!!

Buď začnu věřit na zázraky a nebo jsme včera museli mít den blbec :-) To, že nám předevčírem hned po ráno upadl kabel od solárka, a my proto nevystačili s energií, jsem ještě celkem bral, ale když nám včera úplně přestal fungovat jediný USB port u počítače, to už na mě bylo trochu moc.

18. 3. 2010 Fotek: 30

Nicméně počítač se asi hezky vyspinkal a rozhodl se to s námi ještě doklepat. Ťuk, ťuk, ať to nezakřiknu, ale dnes prozatím všechno funguje. Zdá se, že dojde i na nějakou tu fotku a video :-)) Co se dělo během předešlých dvou dnům vám už popsala Zuzka, které jsme to nadiktovali do telefonu, a co se dělo dnes, vám hned napíšu já - SNAD napíšu - neříkej hop dokuď jsi zprávu neodeslal, to je naše nové heslo :-))

Ráno jsme si přivstali a ani jsme se moc nepárali s balením. Nacpat to do sledů a jedem. Chtěli jsme mít co nejdelší den a urazit maximum kilometrů. Důvod? SPĚCHÁME TOTIŽ NA VLAK!! :-) Už pár dní po večerech řešíme s Tatjanou Sizovou z agentury Moravia Contact a s Tatjanou Starovou z Irkutsku náš návrat - na kdy koupit jízdenky na vlak do Irkutsku, na kdy pak letenky atd atd... Celkem to nevypadá jako něco složitého, ale úplně snadné to nebylo. Za prvé, do poslední chvíle nevíme, v kolik nakonec dorazíme do Nižněangarsku. Za druhé, vlaky tam, kam my potřebujeme, nejezdí každý den, no a za třetí - světe div se - pro nás vhodná letadla z Irkutsku také nelétají denně. K tomu dilema jestli přestup radši v Petrohradu nebo Moskvě... Chtěli jsme radši Petrohrad, protože tam máme kontakt, který by nás v případě dlouhé čekačky mohl ubytovat. V Moskvě totiž nikoho takového nemáme a náš rozpočet začíná být dost našponovaný a hotel by už nemusel unést :-)

Nakonec jsme to ale vymysleli a plán je následující - zítra mezi 12 - 14:00 bychom měli BÝT V CÍLI!!!!, kde na nás bude čekat člověk, který nás dopraví do městečka Severobaikalsk. Tam proběhne teplá koupel (huráááá), celková “deratizace” a “zkulturnění”, lehký odpočinek a těžké jídlo :-)) Ve 23:00 uz bychom měli sedět ve vlaku směr Irkutsk, kam bychom měli dorazit v neděli ráno. V Irkutsku strávíme 2 noci a budeme odpočívat... i když naše hlavy asi pojedou naplno ve snaze nějak zpracovat všechno, co jsme za poslední týdny prožili a přežili. No a v úterý ve 14:30 budeme v Irkutsku sedat do letadla a v úterý večer českého času přistáváme na Ruzyni! Co víc si přát? :-)

Snad jen hezké počasí na zítra. MÁME TO TOTIŽ UŽ JENOM NĚJAKÝCH 18 KM, tak ať si je můžeme vychutnat. Oba jsme výborně naladění a plní očekávání, jaké budou naše zítřejší pocity. Dosáhneme vytouženého cíle, ale přeci jen... něco velkého končí... No počkejme si na zítra :-) Cítíme se v pohodě, i přesto, že dneska padl náš denní rekord - 36 km! Pádili jsme fakt jako diví, skoro nestavěli - no ale co taky jiného můžeme dělat? Přece si ten vlak nenecháme ujet! :-))

Takže se zítra těšte na velmi veselou zprávu, protože nejsevernější strana Bajkalu se na nás už opravdu směje!!!!

A dnešní věnování?

Zuzce Pínové!!! Zuzka po našem odjezdu do Ruska, převzala veškeré organizační záležitosti, starost o web, komunikaci s medii a sponzory atd. atd. Jen málokdo si dokáže představit, kolik práce to představuje. K tomu samozřejmě chodí do školy a trne strachy o svého přítele, který se slovy Vaškovy Martiny “camcá někde po Bajkale” :-)) Takže Zuzi, za nás za oba, DĚKUJEME! Výborná práce. Jdu shánět kytku :-)

Pavel

PS. Video je starší... ze dne, kdy prý měli kluci asi svůj nejhorší den. Dnes byla nálada díky bohu jiná!