Od pevnosti pak tříčlenné týmy vyběhly na tzv. prolog, při kterém měly v předepsaném pořadí (bylo 8 způsobů) nalézt 4 kontroly v okolí. V limitu 2 a ¼ hodiny. Prolog zavedli organizátoři proto, aby se ještě před začátkem závodu týmy trochu více rozdělily a do terénu nevyrazil dlouhý had závodníků, kdy ti s horsími orientačními schopnostmi „opisují“ od ostatních. Všechny postupy měřily vzdušnou čarou zhruba 7km a závodníci při nich nastoupali asi 470 výškových metrů. Některé týmy si přitom vyzkoušeli průchod zátarasy a ostnatým drátem, když je z dálky neviděly a na místě pak tvrdohlavě trvaly na přímém postupu :-)
Nejrychlejší týmy na to potřebovaly o maličko víc jak hodinu, ty nejpomalejší bohužel limit nestihly a přišly tak o několik set metrů tunelů Stachelbergu, místy až 55m pod zemí. Zde musely v několika ramenech chodeb nalézt 3 kontroly, přičemž k jedné z nich se bylo potřeba brodit ve vodě po kolena. Někteří se zouvali, někteří bývají na podobné situace připravení a "trochu" vody v botech neřešili. Ti, kteří stihli v limitu útroby Stachelbergu, mohli ještě na bodovanou disciplínu noční orienťák, kde měli v libovolném pořadí za úkol nalézt 3 kontroly.
Potom už se rozběhli směr Roudnice v Krkonoších a v rámci svých orientačních a fyzických schopností mohli volit volný postup mezi 27 různě bodovanými kontrolami v terénu. Některé týmy si nesly s sebou běžky nebo sněžnice. Ty byly sice na startu drobnou zátěží, ve vyšších polohách ale zase ztracený čas vynahradily. Cestou ještě mohly získat další body (kromě těch za "obyčejná stanoviště") za 2 tzv. časovky. Což byly výběhy na vrcholy hor, pokaždé docela náročné, protože měly až 300m převýšení a místy hluboký sníh. Po poledni pak ještě někteří vyzkoušeli další disciplínu – vytažení jednoho člena týmu na vrchol hráze Labské přehrady u Špindlu. Pak je ještě čekala poslední disciplína, tzv. bejkárna (pana ředitele). Po příchodu (se zákazem pohybu po silnici) ke Krahulčím vodopádům severně od Vrchlabí bylo úkolem závodníků na čas projít malými vodopády, následně tunelem pro potok pod silnicí, přebrodit Labe a těžko prostupným terénem (prudký svah, mnoho popadaných kmenů, kameny) doběhnout na rozcestí Rovinka. Odtud už zbývalo „pouze“ dojít na Karu, nejlépe do 18:00, protože pozdější příchod se na KS docela přísně „trestá“ odečtem bodů.
Škoda, že letos se ještě výrazněji než jindy projevila marodka a z Krnapem povolených (a přihlášených) 150 účastníků nakonec odstartovalo o 30 méně. Celkovým vítězem KS15 se stejně jako loni stal tým BlackHILL/Salo¬mon/EPO, druzí byli Salomon/Suunto-Sevenpoint2.com a třetí skončili pánové z CZAR. Medailisty v kategoriích najdete na webu závodu, podrobné výsledky budou brzy. Ti nejlepší urazili více než 100km s převýšením přes 4000m, což ale neříká mnoho o náročnosti. V některých místech se i přes maximální úsilí nedala vyvinout rychlost větší jak 2km/hod, jedni z medailistů např. hledali půjčovnu, aby nahradili zlomenou lyži. Navíc je třeba nést jídlo, tekutiny, povinnou výbavu apod. A přestože někteří „běhali“ vzhůru Labskou hrází ještě lépe než pavouci, stejně to průměrnou rychlost nezlepšilo. A pro zajímavost - nejvýše položenou kontrolou byl rozcestník Výrovka v 1400m.n.m. Odkaz na fotky ze závodu naleznete zatím v aktualitách. Video bude také, ale o něco později.
Zdroj: http://www.krkonosskysurvival.cz
