Foto: Jana Turčíková
Naposledy, když se Michal Rišian objevil na závodech v květnu na Mistrovství ČR ve freedivingu, tak mu to moc nevyšlo resp. po 3 letech prvenství na se neumístil ani do 3 místa tím, že nepodal svoje maxima a byl jiný, než jsme na něj byli zvyklí. Bylo znát na něm nechuť a přepracování. Dokonce ani nejel podpořit český tým na mistrovstvích světa na Sardinii a dal přednost poklidné rodinné dovolené. Možná už někteří očekávali jeho odchod do závodního důchodu. Po pauze, ale Miško opět dostal chuť pro sebe něco udělat a aspoň na závěr sezony zkusit podat ze sebe maximum.
Po odfláknuté sezoně a MČR jsem měl trochu výčitky a chtěl jsem se pokusit trochu připravit aspoň na závody, které organizoval Roman Ondrůj a jeho Brněnský kolegové v rámci závodů Dynamic Bi-Fin World Championship pod asociací Pure Apnea a DNF závody pod AIDA asociací. V první řadě jsem si chtěl užít svou oblíbenou DNF (dynamika bez ploutví tj. ponor na jeden nádech pod vodou na maximální vzdálenost) a nerozptylovat se statikou, kterou aktuálně beru spíš jako prostředek k tréninku pohybových disciplín ve freedivingu.
Tak jsem 5 týdnu potrénoval pár maximálek, statik a CO2 tabulek, co mi pracovní vypětí a jiné povinnosti umožnily a jel jsem do Brna uzavřít svou závodní sezonu aspoň jedním seriózním výkonem. Něco na mě lezlo (viróza - zbytek rodiny tomu už dávno podlehnul), času moc nebylo, ale povedlo se mi posunout své maximální výkony o cca 15-20 metrů, tak jsem doufal, že na závodech se dohrabu aspoň na 175 m. Nic moc extra jsem neočekával, takže když se mi povedlo v sobotu 184 metrů, tak jsem byl velmi potěšený a v hospodě jsem už víceméně slavil (kafe, pivo+víno) a říkal si, že druhý den zkusím ještě potáhnout, ale moc šancí jsem tomu nedával a druhý den ráno jsem byl na tom zdravotně ještě hůř, zahleněné průdušky, zvýšená tepová frekvence, mírná bolest hlavy a zvažoval jsem, že zruším start. Nakonec jsem si řekl, že to ještě zkusím, když už jsem v Brně a tak jsem se nacpal vitamínama a jel na bazén.
Přede mnou byl hlavním tahounem pozornosti polský závodník Mateusz Malina, který se už poněkolikáté pokoušel překonat světový rekord v DNF. Výkonově na to měl, ale hlava ho nepustila. V sobotu se na to vykašlal na 175m a bavili jsme se o tom, že ho v neděli budu štouchat klackem pokud se bude chtít zase vzdávat předem. Tentokrát se na to nevykašlal dřív než na 226m, kdy ještě kousek mohl, ale na "svěťák" to stačilo. Byla to velká sláva a radost, ale já měl 8 minut do startu a tak jsem se snažil co nejvíce zkoncentrovat na svůj start a zkusil to. Plavalo se mi krásně až na docela pekelnou bolest ve svalech ke konci výkonu, způsobenou mou nulovou kondiční přípravou, ale náznaky hypoxie se dlouho nedostavovaly, dlouze jsem si hlídal abych vysplýval a nedělal technické chyby a neuvěřitelné se stalo skutkem a já opět, tentokrát poprvé na závodech, překonal hranici 200 metrů bez ploutví a na 203 metrech si pohlídal čistý výlez.
Lepší závěr sezony jsem si dopřát ani nemohl. Nerad to hrotím v zimním období na maximální výkony a tak zavírám svou sezonu a přepínám režim na základní kondiční přípravu na další rok, kdy pokud mi to takhle půjde, tak se na MS do Bělěhradu opět podívám a pokusím o medaili, která mi loni s výkonem 194 metrů bez ploutví utekla o 1 metr. Letos holt paradoxně s minimem přípravy posouvám o 9 metrů svůj loňský národní rekord v této disciplíně a těším se na další sezonu. Honza Melichar, který mě dnes sejftoval to hezky shrnul slovy: "Vítej zpátky Miško ".
