6 června roku 2012 překonává Herbert svůj dosavadní rekord a potápí se do neuvěřitelné hloubky 253,2 metru. Ve chvíli, kdy se vrací zpět na povrch ale ztrácí vědomí. Navíc se mu zhruba v deseti metrech zastavuje "sled" a medici ho probouzejí zatímco je stále pod vodou. Ztráta času na dekompresi znamená jen jediné; kesonová nemoc, která si navíc vybírá ještě další daň, Herbert dostává několik mozkových mrtvic. Vyhlídky do budoucnosti nejsou vůbec příznivé; Invalidní vozík a zdlouhavá rehabilitace, tak zní verdikt lékařů. Herbert léčení odmítá a bere vše do svých rukou. Dva roky nato a proti všem očekáváním, Herbert znovu trénuje a potápí se do hlubin.
Photo: © herbertnitsch.com
A: Nevěděl jsem, že jsi byl 15 let pilotem u tyrolských aerolinií, jak jsi se vlastně dostal k freedivingu?
H: V roce 1999 mi jedna aerolinka ztratila kufr, když jsem byl na cestě do Egypta; letěl jsem tam na scuba-safari. No a tohle zapříčinilo, že jsem se tam potápěl úplně bez ničeho. V tu chvíli jsem si neuvědomoval, že už vlastně tak trochu trénuju freediving (před tím jsem o freedivingu nikdy neslyšel) a každý den jsem to zkoušel hlouběji a hlouběji. Kamaráda, co tam se mnou tenkrát byl, zajímalo, jak hluboko se dokážu vlastně potopit, tak jsem vzal hloubkoměr, připevnil ho na zápěstí a potopil se do 32 metrů; jen o dva metry míň, než byl tehdejší rakouský rekord! No a ten kamarád mi řekl, že by jsem si měl sehnat nějaký dobrý ploutve a šel ten rekord překonat.
Jelikož jsem tenkrát pracoval jako pilot a žil v Rakousku, neměl jsem moc možností trénovat v oceánu. Navíc, světová elita už nějakej ten pátek trénovala na jihu Francie, v Nice, pár kroků od Středozemního moře. Takže jsem přišel na svoji vlastní metodu jak trénovat, tzv.metoda na "sucho". Do dnešního dne jsou moje metody označovány za kontroverzní, nicméně nikdo nemůže zpochybnit těch 33 světových titulů.
Photo: © herbertnitsch.com
A: Co ti freediving dává? Co je na tom to nejlepší?
H: Nejlepší je, když se jen tak potápím, obklopen podmořským životem, korálama. Jeskyně a vraky jsou taky skvělý.
"Freediving je součástí mého života. Považuji to za stejně důležité jako nutnost jíst, pít a dýchat"
A: V roce 2012 jsi skoro přišel o život, když jsi se pokoušel překonat světový rekord. Předtím incidentem, stalo se ti někdy, že jsi chtěl s freedivingem přestat?
H: V roce 2010, po třech po sobě jdoucích světových rekordech jsem přestal závodit, protože mě to už nebavilo. Proto jsem se soustředil jen na No Limit, který se koná mezi závody. Po dobu dvou let jsem se potápěl jen tak pro zábavu a pracoval no novém prototypu sledu, se kterým jsem v roce 2012 stanovil dosavadní světový rekord.
Po tom rekordu jsem si přivodil několik dekompresních nemocí, které mě uvěznili na invalidní vozík po dlouhou dobu, ale nikdy mi to nevzalo touhu se znovu potápět. Vlastně mě to motivovala ještě víc, dostat se z toho ven.
Photo: © herbertnitsch.com
Photo: © Francine Kreiss
A: Dva roky na to a ty trénuješ, znovu se potápíš. Co tě žene dopředu dnes?
H: Moje motivace před a po červnu 2012 se nezměnila. 90% mého freedivingu je a vždy bude čistá radost. Všechny ty závody a rekordy byly pouhý zlomek toho, co mi freediving dává. Vždy mě fascinovalo kam až může moje tělo a mysl dojít.
"Pokaždé, když si myslím, že jsem dosáhl limitu tam jsou dveře......a ty se otevírají a limit je pryč"
A: Stal jsi se členem organizace Sea Shepherd a stanul tak po boku známých osobností jako je Enzo Maiorca nebo Kelly Slater. Co jsi si dal v organizaci za cíl?
H: Všichni členové přispívají různými způsoby. Sea Shepherd je nezisková organizace vzniklá na ochranu podmořského prostředí, ke které využívá několik přímých taktik za pomoci svých lodí a dobrovolníků z celého světa. Můj cíl je neustálé šíření povědomí o tom co Sea Shepherd pro oceány dělá. Dělám to při každé mé přednášce, nehledě na publikum.
Občas se také spolupodílím na akcích jako je “Operation Syracusa”, organizována Enzem a Patrícií Maiorca na Sicíili. Nebo také natáčím krátkometrážní filmy k problematice jako je zabíjení delfínů v Taji, Japonsku, nebo na protest využívání delfínu v Aqua parcích.
A: Když už jsme u těch přednášek, kde tě můžeme v blízké budoucnosti slyšet?
H: 13-16 května tohoto roku budu v Soneva Fushi resortu na Maledivách a po zbytek roku mám naplánované přednášky na různých korporačních akcích.
A: Umíš zadržet dech na neuveřitelných 9 minut což ti dáva pod vodou ohromnou svobodu. Pověz, co se ti honí hlavou, když se potápíš, obklopen vší tou nádherou.
H: Pokud se bavíme o závodění, tak tam je ten pocit daný, soustředím se jen na výkon. Když se potápím pro zábavu, tak je ten pocit úplně někde jinde, naprostá rozkoš. Hrozně tě to nakopne, interakce s žraloky, delfíny, želvy, hejny ryb.
Photo: © herbertnitsch.com
"Cítím se jako dítě v obchodě s bonbóny, když prozkoumávám všechny ty jeskynní systémy nebo podmořské vraky"
Photo: © herbertnitsch.com
A: Co je při freedivingu rozhodující?
H: Aby jsi se dobře bavil, musíš být uvolněný. Skoro jako by jsi byl v limbu. Jakýkoliv stres při freedidivngu je kontraproduktivní. Musíš se vyhnout adrenalinu, vysokému tlaku, nebo velkému tlukotu srdce. Moment, kdy se cítíš naprosto uvolněný je přesně ten moment, kdy se nadechneš a jdeš na to.
Photo: © Francine Kreiss
A: Někde jsem četl, že by jsi v budoucnu rád prozkoumal oceán. Znamená to tedy, že tě uvídíme v budoucnosti na nějaké podmořské misi?
H: Přesně tak, oceán volá. V současné době stavím ekologickou loď, na které bych se mohl plavit několik měsícu v roce a pracuji i na myšlenkách, které povedou k sestavení ponorky. Během toho všeho ale budu stále prozkoumávat hloubky ze zadrženým dechem....
-END-
Zdroj: http://www.adrex.com
