Po dokončení gymnázia v roce 1937 si mladý Hans udělal prázdninový výlet na francouzskou riviéru. Tam se poprvé podíval pod vodu. Zaujal ho tehdy oblíbený spearfishing, lov ryb na nádech pomocí dlouhého kopí, který praktikoval i se svým novým přítelem, americkým dobrodruhem, cestovatelem a spisovatelem Guyem Gilpatricem.
V roce 1938 se on a jeho dva přátelé ze studií vydali na dlouhou cestu. Netušili, že nebude dlouhá jen geograficky, ale i časově. Ale jedno po druhém. Pustili se do velkého dobrodružství a cestovali až do Karibiku, do tehdejší nizozemské kolonie, na ostrovy Curacao a Bonair asi 80 mil severně od nynější Venezuely. Tady stanovali nejprve na větším Curacau a pak na Bonairu. Nakonec se dostali až na Malý Bonair, což je opuštěný ostrůvek, přimknutý ke svému většímu bratrovi. Tady se potápěli na nádech, lovili ryby a hlavně fotili. Hans přitom používal aparát ve vlastnoručně vyrobeném pouzdru. Ve stanu pak prohlíželi fotografie, třídili je a popisovali. Pak to ale přišlo, vypukla válka. Chlapcům, jako říšským občanům (Rakousko bylo už obsazeno), nastaly problémy. Jako nepřátelé byli v podstatě internováni, byli krátce zadrženi, podezřelé bylo i množství fotografií. Jednali i s holandským guvernérem. Nakonec se jim podařilo odplout přes ještě neutrální USA a Havaj zpátky do Rakouska.
Hass pokračoval ve studiích, ale v roce 1940 změnil dres a přestoupil z práv na zoologii, čímž svého otce moc nepotěšil. Graduoval o tři roky později. Zároveň ho to stále táhlo k vodě, zdokonaloval práci na inovaci výstroje, ploutví, pouzder na foťák i kameru. Začíná používat uzavřený přístroj Draeger, upravuje ho, především přemísťuje dýchací vaky na záda. V této době sestavuje svůj první film „Pirsch unter Wasser“, trvá sice jen 16 minut, ale je promítán v kinech před hlavním programem (1940). Později byly dodány další záběry, které pořídil v Dalmácii u Dubrovníku. Uzavírá smlouvy s Universum- film Mnichov a Sascha-film Vídeň. V roce 1941 se načas stěhuje do Berlína, spolupracuje i s Humboltovou univerzitou, zakládá privilegovanou (trochu snobskou) společnost „Expedition fur biologische Meereskunde“.
Byť je válka, stále se mu daří cestovat, v Egejském moři a v okolí Kréty natáčí svůj druhý film „Menschen unter Haien“, tentokrát už trvá plnohodnotných 84 minut a obsahuje nejen „běžné“ záběry podvodního života, ale i dávku adrenalinu v podobě lidí se žraloky.
Ale co Hans Hass a válka? Sice se mu podařilo vyhnout se o prsa odvodu do armády, ovšem otázka se nabízí: co za to? Šeptá se o spolupráci nebo minimálně využití znalostí v „Batalionu podvodních bojovníků“, prvních žabích mužů Kriegsmarine, zejména s „Kleinkampfverband“, záškodníky, školenými pro diverzní akce. Dokumentace se moc nedochovalo a veteráni nejeví zájem diskutovat. Kdo ví? Hass ale získal během války určité prostředky, které uplatnil i na lodi „Mořský ďábel“. Ta bohužel na konci války kotvila v Konigsbergu (Štětín) a byla zabavena Rusy (co s ní asi udělali?).
Ale to už válka končí a svět se otevírá. Hass rozšiřuje své zájmy o antropologii a studium evoluce. 1947 – celovečerní film „Menschen unter Haien“ (Lidé a žraloci) má premiéru v Curychu. O rok později vychází stejnojmenná kniha a Hass obnovuje smlouvu s Sascha- film a uzavírá novou s Herzog-film Mnichov. Vydělané peníze investuje do trojstěžníku : "Xarifa" a začíná nová, významná etapa, dvě legendární výpravy. První (1952) vede přes Azory, Karibik, Panamu s proplutím do Tichého oceánu na Galapágy. Pod vodou jsou používány především rebreathery Drager, natáčí se s novým osvětlovacím systémem a mikrofony. Seriál dokumentů přebírá BBC.
Druhá expedice (1957) probíhá od Rudého moře k Maledivám, Nikobarským ostrovům, Cejlonu, Singapuru a končí až u velkého bariérového útesu v Austrálii. Za film z této výpravy dostal Hans Hass v roce 1959 Oscara!
Mezi tím ale H.H. pracuje i na technice. V roce 1948 konstruuje první podvodní pouzdro ke komerčnímu využití ve spolupráci s firmou Leica. Novou techniku zkouší v Rudém moři u Port Sudánu (1949). Záběry odtud použije ve svých filmech, zejména „Dobrodružství v Rudém moři“(1951). Legendou je i jeho Rolleimarin, pouzdro pro Rolleiflex, ještě dnes vyhledávaná a velmi drahá rarita.
V roce 1959 je vysílána série TV dokumentů z jižní Asie a východní Afriky. Pak se ale „Pán žraloků“, jak ho někdo také nazval, na mnoho let odmlčuje. Že by únava materiálu? Hass je ovšem renesanční člověk a flákání je mu cizí. V této době ho ale zaujala „suchá“ témata. Od studia životního prostředí, přes atomovou fyziku až po úvahy o člověku jako byznys predátorovi (?).
Hans Hass kupodivu žije i osobním životem. Po krátkém a nevydařeném manželství s herečkou Hannelore Schroith, se kterou zplodil syna H.H. Juniora (tragicky zemřel ve sklepě svého domu v Mnichově 28.6.2009) se v roce 1950 potkal s krásnou potápěčkou Lottou Baierl, která po jeho boku uváděla v úžas mužskou část lidstva.
Co na závěr? Hans Hass je bezesporu průkopník potápění, mořské biologie, vývoje techniky a je autorem mnoha studií a vědeckých prací a to nejen v oboru moří a potápění. Absolvoval bezpočet přednášek, besed, rozhovorů, TV relací, atd. Já osobně si myslím, že kdyby měl větší marketingové schopnosti, více dravosti a možná i Cousteauovské sobeckosti, byl by mnohem známější i v širším společenském kontextu. Kdyby nic jiného, tak jeho filmy a knihy o potápění z něj dělají asi nejvýznamnějšího průkopníka a vizionáře potápění. Škoda, že u nás vyšly jen čtyři z jeho více než 25 knih a dva z jeho čtyř celovečerních filmů a to v komunistické éře !!!
Autor : Petr Večeřa
NAUI Course Director 45179
