Foto : Pete Nawrocky (en.wikipedia.org)
První koncept Sidemountu vznikl kolem roku 1960 ve Velké Británii. Nejčastěji je v souvislosti se vznikem tohoto systému uváděno jméno britského jeskynního potápěče Mika Boona. Paradoxně byl tento systém primárně použit pro účely speleologického průzkumu jeskyně Hardrawkin Pot v Yorkshire v Anglii. Průzkum těchto systémů byl prováděn převážně suchou nohou, ale často speleologové došli do bodu, kde již nebylo možné pokračovat dál z důvodu zatopení části jeskyně. Velká část prostorů byla velice úzká a jednalo se z větší části pouze o krátké zatopené úseky, takže po jejich překonání pokračoval průzkum suchou částí jeskyně k další zatopené pasáži. Použití tradičních zádových jednotek se ukázalo jako neefektivní a v úzkých prostorech často i nebezpečné, proto na sebe nový přístup k překonání těchto komplikací nenechal dlouho čekat. Výstroj byla značně minimalistická a byla upravena tak, aby vyhovovala především plazení v zatopeném prostoru nebo naopak relativně pohodlnému nošení mimo zatopené úseky.
V počátcích vývoje výstroj se stávala pouze z upraveného opaskového postroje, masky, lahve a regulátoru. Velmi často byly k průzkumu využívány staré armádní kyslíkové přístroje. Často tak potápěč tlačil zúženým prostorem tlakovou lahev před sebou a plazil se za ní. Nejčastěji se potápěč přitahoval za výstupky na stěnách nebo se odrážel botami od stěn a dna. Až zhruba 5 let po prvním použití tohoto systému se začaly používat jako propulsní technika pro pohyb zatopeným úsekem potápěčské ploutve. Voda v těchto úsecích byla velmi často tmavá a zakalená pohybem potápěče, takže se jednalo o prostředí, kde bylo použití pokročilých propulsních technik naprosto zbytečné. I z těchto důvodů nebylo nutné používat BCD, které by zabránilo potápěči v kontaktu s jeskynní, protože úzké profily průlezů nedovolovaly průzkumníkům opak a profil průlezu byl velmi často jen o trochu větší, než byl profil jejich vlastního těla. Vývoj tohoto systému umožnil speleologický průzkum dalších jeskynních systémů, které byly již dříve vyhodnoceny jako příliš nebezpečné pro průzkum se zádovou konfigurací (Wookey Hole, River Axe atd.). Této metodě se začalo přezdívat Anglický systém.
Důvody pro vývoj Sidemount systému v Severní Americe pocházejí z mnohem temnější strany potápění. V roce 1970 došlo ke smrtelné nehodě nezkušeného a necertifikovaného potápěče v Royal Springs na Floridě. Jeho tělo zůstalo po pádu do hloubky zaklíněno v extrémní úžině, a i když proběhlo několik pokusů o vytažení těla, všechny byly z důvodu velmi malého prostoru neúspěšné. Dva nejzkušenější jeskynní potápěči v oblasti (Sheck Exley a Wes Skiles) byli pověřeni vyzvednutím těla, ale i jejich snaha o průnik do úžiny s klasickou zádovou jednotkou byla marná a další pokusy byly z důvodu nadměrného rizika zastaveny. Sheck Exley se rozhodl s minimalistickou konfigurací a pouze jednou lahví k dalšímu pokusu, při němž se mu konečně podařilo tělo potápěče z úžlabiny vysvobodit a vynést na povrch. Wes Skiles při tomto ponoru sekundoval a po té, co uviděl možnosti této konfigurace v praxi, velmi rychle pochopil její možnosti a potenciál dalšího využití. Začal tuto konfiguraci využívat pro průzkum prostor, kam nebylo možné proniknout s běžnou výstrojí a začalo tak postupně docházet k prvnímu šíření tohoto systému napříč Severní Amerikou.
V roce 1977 začal další jeskynní potápěč Forrest Wilson používat opaskovou konfiguraci převzatou z Anglického Systému k nesení dvou nezávislých lahví. Velmi brzy poté Wilson na popud Woodyho Jaspera doplnil konfiguraci o duše z jezdeckých kol, které umožňovaly horní uchycení a lepší orientaci lahví, které tak byly mnohem lépe dostupné. Jednalo se o základ tzv. bungee kordů, který současné Sidemount konfigurace velmi často využívají. Vzhledem k tomu, že značná část průzkumu probíhala naopak v zatopené části jeskyně, začala postupně vznikat nutnost blíže řešit kontrolu vztlaku a trimu. Jasper a Wilson se začali věnovat úpravám postroje přidáním BCD zařízení, které jim umožňovalo přesně řídit vztlak a zamezit tomu, aby při plavání docházelo ke kontaktu s jeskyní a návaznému kalení sedimentu. Inspirováni Rorym Dickinsem a jeho knihou Fyzika a techniky potápění, dali si za cíl posunout zásoby plynu více vpřed a vyrovnat je s podélnou a laterální osou těla. Posunutí lahví a použití zařízení na kontrolu vztlaku byly zásadní rozdíly, kde se britský a americký přístup ke konfiguraci koncepčně lišil.
Skiles použil americkou armádní vestu Atpack, docílil tím zvýšení vztlaku a zároveň došlo k úpravě a zlepšení horizontálního trimu. Později využil vztlakové vesty od výrobců komerční výstroje s podobnými výsledky a uplatnil tento systém při průzkumu jeskyně Gator Cave v Merrit‘s Mill Pond. Podařilo se mu proniknout skrze několik zúžení, které při dřívějším průzkumu nebyl schopen překonat ani on, ani jeho kolegové s tradiční zádovou konfigurací. Poté, co dokázal proniknout a položit více než 120 metrů šnůry v extrémně malém prostoru, došlo mu velmi rychle, jak obrovský potenciál tato konfigurace má pro průzkum podobně stísněných prostor. Tímto ponorem se již skutečně Sidemountu v US otevřela cesta pro jeho masové rozšíření v jeskynním potápění.
V následujících letech vznikla skupina potápěčů, která Sidemount konfiguraci používala pro průzkum jinak nedostupných prostor a věnovala se vylepšování a vývoji stávajících konfigurací. Tato skupina zahrnovala potápěče jako např. Wese Skilese, Courta Smithe, Marka Longa, Toma Morrise, Woodyho Jaspere a Lamara Hirese. Stala se uvnitř jeskynní potápěčské komunity velice známá právě pro jejich průniky do stále menších a menších jeskyní. Skupině se posléze právě z výše jmenovaných důvodů začalo přezdívat tzv. Mole Tribe (kmen krtků). Kolem roku 1985 Woody Jasper a Ron Simmons učinili značný pokrok ve vývoji stávajících konfigurací a podařilo se jim díky návrhu Rona Simmonse vyřešit přetrvávající potíže s horizontálním uložením zásob plynu. Ronova úprava konfigurace zahrnovala upravený postroj, adaptérový I- Plate a integrovaný kompenzátor vztlaku. Jednalo se o první systém, který mohl být úspěšně komerčně duplikován.
V roce 1995 uvedl Dive Rite na trh první komerční konfiguraci Transpac. Byla to odezva na potřeby průzkumu Lamara Hirese, který byl prováděn v Japonsku. I přes uvedení této konfigurace převážná část potápěčů stále používala vlastní DIY (DO IT YOURSELF) konfigurace, nicméně jednalo se o historicky první komerční systém. Od této doby se princip Transpacu postupně přeměnil do systému Nomad a Nomad EXP a také jiných systémů jako například Armadillo sidemount konfigurace, kterou představil Brett Hemphill (nyní se jedná o Golem Gear). Tyto dvě konfigurace se právem řadí mezi dvě první komerční konfigurace používané po celém světě.
Rok 2000 byl pro vývoj Sidemountu naprosto klíčový. V této době již výrobci potápěčské techniky sledovali rostoucí zájem o Sidemount a připravovali se postupně na vývoj a prodej vlastních systémů. I když k masovému rozšíření Sidemountu nedošlo až do roku 2005-2010, začal být tento koncept oblíbený především díky celosvětově rostoucí popularitě pokročilého jeskynního potápění.
Zatím co Steve Bogaerts představil celosvětově populární systém RAZOR založený na hogarthiánském přístupu, Hollis, UTD a OMS stále vyvíjeli vlastní Sidemount technologie. Steve Bogaerts byl narozen ve Velké Británii a byl opravdovým průkopníkem jeskynního potápění a představení jeho systému na evropském trhu byl pro Sidemount dlouho očekávaný zvrat. Následně otevřel pro tento systém vlastní výcvikové programy a začal vyučovat specifika jeho použití. Jakmile PADI otevřelo vlastní kurz pro rekreační výcvik tohoto systému, prokázal se okamžitě jako velice populární.
V současnosti se dá říci, že Sidemount potápění je jedna z nejdynamičtějších oblastí našeho sportu. Potápěči si velmi rychle uvědomili, že se jedná o jednu z nejbezpečnějších, nejkomfortnějších a nejstabilnějších metod, jak si užít podvodní svět, takže použití tohoto systému již dávno není omezeno pouze pro oblast jeskynního potápění a postupně se přes vrakové potápění rozšířilo i do komerční oblasti.
