Ostatně lomy Velká a Malá Amerika a Mexiko mají svoji pohnutou historii viz: itras.cz/lomy-amerika. Velká Amerika se sice nachází pár desítek kilometrů od Prahy, ale dostat se oficiálně a bezpečně do tohoto lomu je věc která se podaří maximálně tak 2-3x do roka. Po zbytek roku je lom uzavřený. Proto jsme velmi rádi využili pozvání na společnou akci Klubu Orka viz www.orcadiving.cz a Speleologické záchranné služby – konkrétně stanice Kladno. Více najdete o speleo záchrance zde www.speleo.cz
Ale vraťme se do Ameriky. Tedy na dno lomu Velká Amerika. Orka a kladenská speleozáchranka zde pořádají již tradičně akci „Otvírání vody“ . Jedná se o setkání starých přátel s možností ponoru do této atraktivní lokality během kterého si kladenští záchranáři nacvičují transport zraněného jeskyňáře pod vodou.
Dlužno říci, že atraktivita lokality spočívá zejména v její nedostupnosti pro potápěčskou veřejnost. Ploché dno s hloubkou necelých 10m poseté starými pneumatikami a šrotem po dávno zastavené těžbě nezatraktivní ani několik potápěčských atrakcí, které sem lidé natahali. Najdete tady mimo jiné keson s výmluvným logem kladenských potápěčů a nedaleko kesonu důlní vozík – tak zvaný hunt u kterého je umístěna pamětní destička s přezdívkou, datem narození a tragického úmrtí jednoho potápěče. Ten ale zemřel na úplně jiném místě. Podvodní život –díky složení zdejší vody není také nijak bohatý. Bývali zde raci ale tentokrát jsme neviděli ani jednoho. Jen několik okounů. Ale já říkám, že je pořád lepší se starými přáteli setkávat u vody než na pohřbech.
Rády bych tady poděkoval Danovi a Janě a dalším jejich pomocníkům z klubu Orka za skvělou organizaci, ale hlavně za soudnost, když při vědomí že lom je sice rozlehlý ale není nafukovací, pojednali akci tak, že jsme se vešli jak na parkoviště tak do vody. Při obdobné podzimní akci berounského klubu bývá účast několikanásobně větší a je to až neúnosné. Takhle vše probíhalo v klidu a plynule. Stánek s občerstvením stíhal plynule uspokojovat gastronomické potřeby účastníků a pro nenapravitelné romantiky rozdělali pořadatelé oheň k opékání buřtů.
Dan Hutňan se pokoušel, připomínaje tím bájného krále Sisyfose, zapisovat potápky do vody vstupující a z vody vylézající. Kázeň a pořádek,.. tak to má být. Pravda právě evidence potápěčů narážela na nepochopení účastníků a někteří nedodržovali ani buddy systém.. K tomu se váže drobná příhoda ze břehu lomu: Maminka malé holčičky (patrně také potápěčka) vysvětlovala právě dcerce, že potápěči vstupují do vody VŽDY ve dvojici, aby si mohli pod vodou pomáhat. A právě tom okamžiku napochodovala do vody kousek od nich jedna sólo potápěčka. Maminka s povzdechem prohlásila: „Tak na to se Maruško raději nedívej,..“
Zatím co v zadní – větší části lomu probíhalo praktické potápění, v přední části lomu trénovali speleo záchranáři transport zraněného pod vodní hladinou. Myslím si, že jen málo lidí vůbec zaznamenalo, že ukázka začala. Podařilo se nám pořídit několik snímků z akce. Speleologická služba je dobrovolná organizace a často jsou její členové jedinou nadějí pro postižené při nehodě v jeskyni. Je fajn vidět, že to ti chlapi umí.
Rád bych tímto poděkoval organizátorům za pěknou akci.
Tak příští jaro znovu: Hurá do Ameriky.
Autor : František Pudil - www.potapeni.cz
