Na moje otázky odpovídal Vladimír Machota. 46 let povoláním mezinárodní instruktor v Taekwon-Do (6.Dan). Před dvěma roky při skydivingu utrpěl úraz a přišel o zrak. (Skáče dál a dál učí Taekwon-Do.)
Pocity : fyzické pocity bych shrnul do jednoho slova a to je ,,uvolnění ". Psychické pocity byly daleko bouřlivější, byla to směs pocitů očekávání, respektu, touhy dokázat to a užít si to. Vnímání hloubky? Tak samozřejmě tlak v uších. Vnímání prostoru? Pohyb ve třech osách znám dobře ze skydivingu, který je hned po mé rodině a práci mým velkým koníčkem. Pod vodou jsem si však uvědomil, že prostor kolem mě my dá možnost úžasného relaxu, ale rozhodně mě nic neodpustí. Určitě je skvělý fakt, že pod vodou si to člověk může užít o mnoho déle než oněch 56 vteřin free fallingu. Rozhodně bych chtěl pokračovat v potápění dál. Byl to pro mě opravdu úžasný zážitek, o který bych nechtěl přijít. Od potápění jsem v první chvíli nevěděl, co vůbec můžu očekávat. Jakmile jsem potopil hlavu těsně pod vodu, tak jsem si uvědomil, že tohle je úplně jiná dimenze a tak jak si teď vzpomínám, tak jsem v podstatě vypnul a prostě se propadl do jiného světa. Určitě musím poděkovat Fandovi, Klárce a Hynkovi, že mě umožnili nakouknout do světa pod vodou a zažít to co jsem zažil.
Měj se a směj se Láďa
Int. instr. Vladimír Machota 6. Dan
Senior viceprezident ČFT
Děkuji ti, Láďo za pěkné zhodnocení ponoru. Pokud tě zajímá můj názor, rád přidám. Splnil jsi očekávání. Pokud se někdo s takovým handicapem rozhodne pro ponor, tak to dá. Vyzkoušeno na více než stovce zrakáčů. Mám jedinou připomínku pro příště. Když jsme se bavili pred ponorem, řekl jsi že místo aby jsi okolní svět přizpůsobil sobě, přispůsobuješ se okolnímu světu. Jenže to může mít i dost vážné následky. Napřiklad použití bílé hole není jen prodloužení tvé ruky, ale výstraha pro okolí. Bez hole jsi považovám ostatními za zdravého -čti vidoucího člověka a nikdo nečeká reakci slepce. A stejně tak pokud se domluvíme na hmatových signálech, musíš dávat signály také hmatem. Gesto nemusí průvodce zaznamenat a nemáš tak zpětnou vazbu. Je hezké být samostatný, ale bezpečnost je přednější. Určitě se stebou rád potopím kdykoliv si uděláš čas. Můžeme spolu bourat překážky, zejména ty v hlavách méně handicapovaných a ukázovat tak všem, že když se chce, tak to jde. F.P.
V potápění se zrakově postiženými máme letité zkušenosti a potopilo se s námi více než sto zájemců s různými stupni poškození zraku. Nebereme to jako nějakou specialitu, prostě se potápíme s každým, kdo má zájem. A také nerozlišujeme, zda má zájemce o potápění nějaký handicap. Podle mne má totiž nějaký větší či menší handicap každý z nás. Jde jen o to, zda nám naše znevýhodnění dovolí absolvovat ten konkrétní sport. Pochopitelně pro člověka, který přišel o zrak, může být některá činnost neuskutečnitelná – například řízení motorového vozidla. Takové fotografování zase nebude smysluplné, i když jsem četl i o slepém fotografovi. Co lidi neudělají pro slávu, že? Ale potápění je, podle mne činnost, která má smysl i pro slepce. Když jsem se kdysi ptal jednoho z nevidomých potápěčů, co si z potápění (kromě vody v uších) odnáší, řekl mi : „Osmdesát procent okolního světa vnímá člověk očima a těch zbývajících dvacet ostatními smysly. Mně těch dvacet procent stačí. Celý život někam padám o něco si rozbíjím hubu a pod vodou mám několik desítek minut stav beztíže, to je příjemné – nebát se, do čeho narazím. A super se o tom povídá v hospodě a taky se na potápění dají balit holky,..“ To jsou věci pro které stojí za to se potopit.
V potápění pro lidi s poškozeným zrakem platí stejné zásady jako pro ostatní potápěče – jen jsme je rozšířili o několik specifických věcí. Po několika letech jsme sestavili manuál pro potápění zrakově postižených, který je už použitelný. Asi nikoho nepřekvapí, že více než praktické problémy nám dala pořádně zabrat legislativa. Léta jsme naráželi na poměrně silnou rezistenci potápěčských systémů proti zavádění kurzů pro nevidomé. Žádný výcvikový systém, který jsme oslovili, nebyl ochotný rozšířit svůj záběr na slepé potápěče. No a nakonec jsme řešení našli prakticky v každém systému. Není to kurz, ale program: „Poznej potápění“. Ten se jmenuje v každém systému jinak. Podstatné je, že v těchto programech není třeba nic cvičit, po krátkém školení vezme instruktor zájemce o ponor do malé hloubky na krátký výlet. Standardy stanovují, min.věk, schopnost plavat a požadují dobrý zdravotní stav. O zraku řeč není. Tedy jsme tento program pouze rozšířili o několik zásad. Asi nejdůležitější z těchto zásad je poměr 1:1. Jeden průvodce na jednoho účastníka kurzu a komunikace pomocí hmatových signálů.
Pro instruktory a DM s rozšířenou kvalifikací vést DSD pořádáme nepravidelně doplňující školení. Termíny školení bývají vyhlášeny na našich webech www.potapeni.cz a www.2dech.cz. Školení jsou zdarma a také my očekáváme, že si námi vyškolení instruktoři nenechají za svou práci se zrakově postiženými nenechají platit.
Pokud jste Instruktor nebo DM a máte zájem o takové školení, napište nám. Máte-li ve svém okolí někoho se zrakovým poškozením, řekněte mu o nás, možná se s námi také potopí.
Autor : František Pudil - www.potapeni.cz
