Myslím že si místní prostě nepřáli, aby tam kdokoliv jezdil a neváhali povolat i hlídku VB (pro později narozené – Veřejná Bezpečnost - předchůdce Policie ČR). Lom měl čistou vodu a tak se nám vyplatilo riskovat konfrontací s policisty a většinou jsme stačili dát ponor a včas zmizet.
V současné době lom spravuje klub potápěčů Potya http://www.potya.cz/ pod vedením Daniela Ryla. Na lomu bylo vybudováno zázemí s klubovnou, půjčovnou výstroje, plnicí stanicí a sociálním zařízením a přibyly i chatky s možností ubytování. Jako „celoroční“ potápěč oceňuji převlékárnu nedaleko jednoho ze tří velmi komfortních vstupů do vody. Bezvadné jsou lavičky a stoly pro odpočinek a občerstvení a upravené plochy na kterých se dá připravovat výstroj. V klubovně pořídíte pivo, pestrý výběr studených i teplých nápojů a připraví vám zde i chutná a cenově dostupná jídla.
Viditelnost pod vodou zde bývá dost proměnlivá, ale je znát že se klub Potya o vodu stará. Pod hladinou najdete výcvikové plato a několik potopených atrakcí. Největším lákadlem je určitě vrak vrtulníku Mi8. Nedaleko vrtulníku je na střechu obrácený vrak osobního auta a asi o 100 m dál i nákladní auto. Atrakce jsou vyvázané vodícími šňůrami a dají se snadno nalézt. Já tedy osobně vodicí šňůry, které jsou často k vidění na našich lomech, považuji za potenciálně nebezpečné pasti na potápěče, zejména když jsou natažené vysoko nade dnem. Ale popravdě je občas také využívám. V lomu je k vidění mnoho druhů ryb. Například kapr, štika, jeseter, tolstolobik, sumec a další.
Každá sranda něco stojí a tak i na Bořené Hoře se platí. Celodenní vstupné je 150,- Kč nepotápěčský doprovod platí 75,-Kč. Je zde možnosti koupit si i permanentku na 365 dní za 990,- Kč – více info najdete na www.potya.cz/permanentka
Na stránkách je i provozní doba a aktuální stav vody. Na „blind“ se sem dá přijet pouze v sobotu. Jinak jen po telefonické domluvě.
Co se symbiózy mezi starousedlíky a klubem Potya týká, myslím si že to funguje stejně jako jinde v přírodě. Symbióza se předkládá veřejnosti (a zejména dětem, aby neplakaly), jako vzájemné soužití a plodná spolupráce. Při potápění jsem viděl několik takových soužití a nemohu se zbavit dojmu že dost často se minimálně jednoho ze symbiontů nikdo neptal jestli do toho jde dobrovolně. Vezměte si například symbiózu kraba a sasanky. Taková průměrná sasanka má podle mne dost omezené šance mluvit krabovi do toho, jestli si jí může nalepit na záda nebo ne. A při tom se většina živočichů (až na výjimky jako je Putin a pár generálů například v Pentagonu) snaží nalézt nekonfliktní a přátelské prostředí, kde se může přicucnout a filtrovat si v klidu plankton. Být zbraní v rukou – tedy klepetech – kraba patrně nebude to po čem sasanka touží.
A podobně bych popsal symbiózu klubu Potya a starousedlíků. Pán v domečku na kraji lomu omezil své „sféry vlivu“ na část lomu, kterou vnímá jako svou a tu si i oplocuje. Místní občané se snaží v horkých dnech koupat v lomu – dělali to tak vždycky – a provozovatel se snaží držet se pravidel, které má povinnost nastavit a právo vymáhat. Ke smůle místních je z mnoha pochopitelných (zejména bezpečnostních) důvodů v lomu zákaz koupání. Na jiných lomech, kde toto striktní omezení není, bývá v létě velká kumulace potápěčů a kopajících se a to neprospívá kvalitě vody. Jako potápěč si takového klidu vážím. Ale předpokládám že místním obyvatelům je to proti mysli.
Autor : František Pudil - www.potapeni.cz
