Křišťálově čistá voda podvodních jeskyní severní a střední Floridy patří mezi nejpopulárnější místa pro potápěče. Pokud potápěči používají zdravý rozum a řídí se pravidly bezpečnosti, může být potápění v těchto prostorách skoro tak bezpečné, jako potápění na otevřené vodě. Když se však potápěči těmito pravidly neřídí, jsou následky často tragické. Od roku 1950 v jeskyních na Floridě zemřelo skoro 400 potápěčů. Převážná většina těchto potápěčů neměla žádný výcvik v jeskynním potápění.
V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století vypracoval průkopník jeskynního potápění Sheck Exley studii smrtelných případů při jeskynním potápění. Přišel na to, že skoro ve všech případech mohlo být úmrtí jedince přičteno na vrub jedné nebo více z pouhých tří přímých příčin. Později předseda Sekce Jeskynního Potápění Národní Speleologické Společnosti (NSS-CDS) Wes C. Skiles rozlišil ještě dva další faktory, které byť nebyly přímo zodpovědné za smrt potápěče, podstatně přispěly k většině úmrtí.
Společně tvoří poznatky Exleyho a Skilese základy, které jeskynní potápěči znají jako Pravidla Analýzy Nehod (Rules of Accident Analysis). Těchto pět pravidel tvoří základ moderního školení v jeskynním potápění. Každý potápěč, který navštěvuje tuto ojedinělou oblast, by si měl být těchto pěti pravidel vědom. Tento článek nabízí souhrn těchto pravidel.
Ačkoli se provedení světel od prvních modelů vesměs výrazně zlepšilo, zůstávají podvodní světla jedním z nejméně spolehlivých zařízení potápěčské výstroje. I o nejlepších modelech platí, že otázka není jestli se porouchají, ale kdy se porouchají. Samo o sobě není smrtelné, když se v jeskyni ocitnete potmě. Nicméně ztráta vidění kvůli selhání světla byla významným faktorem v řadě úmrtí. Ztráta vidění kvůli selhání světla významně přispívá ke ztrátě orientace a je příčinou paniky. Panikařící dezorientovaný potápěč často udělá chyby, které vidící potápěč neudělá. Potápěči osleplí ztrátou světla budou mít potíže s nalezením vodícího lanka, které vede k východu z jeskyně (za předpokladu, že byli natolik moudří a lanko použili). I když se potápěči bez světla lanka dotýkají, bude jim nejspíš trvat podstatně déle dostat se na denní světlo, než kdyby viděli. Otázka tedy je, zda má každý potápěč dost vzduchu na to, aby se k východu pomalým tempem dostal.
Zkuste tento experiment: stopněte si, jak dlouho vám trvá, než se dostanete k východu z místa, kde teď sedíte. A nyní pokus zopakujte se zavřenýma očima. Určitě vám to bude trvat déle. Je dobrá šance, že pokud vidíte, k východu dojdete se zadrženým dechem. Se zavřenýma očima máte ale o dost menší naději, že se vám to podaří.
Kvůli riziku, které ztráta vidění představuje, učíme jeskynní potápěče, aby s sebou měli nejméně tři zdroje světla na baterie – jeden hlavní zdroj a dva záložní. Potápěče, kteří neztrácejí ústí jeskyně z dohledu, učíme, aby nosili aspoň jeden hlavní a jeden záložní zdroj světla (slunce se počítá jako zdroj třetí). I když skoro každý jeskynní potápěč někdy zažije selhání světla, šance, že všem členům potápěčského teamu selžou všechny tři zdroje světla, je astronomicky malá.
I když se jen jedna z deseti smrtelných nehod při jeskynním potápění stane certifikovaným jeskynním potápěčům, 90 procent těchto nehod se stane při ponorech, při kterých se potápěči vystaví Equivalent Narcotic Depth (END - je to hloubka, která odpovídá parciálnímu tlaku dusíku v použité směsi), která bývá 40 metrů či více. V těchto hloubkách faktory jako dusíková narkóza, vysoký parciální tlak oxidu uhličitého a fyziologické mechanismy, kterým odborníci zatím nerozumí, mohou vést přímo k úmrtí, nebo se na něm významně podílet.
S tím, jak se stále častěji používá jiné dýchací směsi než vzduch, roste též počet úmrtí způsobených přemírou kyslíku (Vystavení se přílišnému množství kyslíku ve směsi Nitrox v příliš velkých hloubkách) a hypoxií (dýchání jistých Trimix směsí v příliš malých hloubkách)
Z těchto důvodů velké organizace, které poskytují trénink jeskynního potápění doporučují, aby potápěči zůstali v mezích tlaku PO2 1,4 atmosféry během ponoru a 1,6 během dekomprese. Dále doporučují, aby potápěči nešli do hloubky vetší než 40 metrů. Experti mají za to, že kyslík i dusík může v hloubkách způsobit poškození, z čehož vyplývá nutnost používání Trimixu (kombinace dusíku, kyslíku a helia) v hloubkách přesahujících 40 metrů.
Je důležité poznamenat, že i když malé skupiny trénovaných a velmi zkušených jeskynních potápěčů se v současnosti pouštějí do průzkumů jeskynních systémů v hloubkách přes 90 metrů, může průměrný rekreační potápěč strávit celý život průzkumem oblíbených jeskyní v severní a střední Floridě a nikdy při tom nemusí jít hlouběji než 40 metrů.
Během let se stala řada úmrtí, kdy potápěči znali cestu ven, nebo měli šanci ji najít. Neměli ale dost vzduchu na vynoření.
Rekreační potápěči mají tendenci nemyslet na návrat, dokud se jejich tlak v lahvích nesníží na 500 až 1000 psi. Dá rozum, že pokud potápěč spotřebuje 2000 psi na ponor do jeskyně, bude pro něj těžké vynořit se ven jen s 1000 psi či méně. Pokud vezmeme v úvahu nepředvídatelné komplikace (ztráta viditelnosti, potřeba sdílet vzduch s dalším potápěčem atd.) je naděje, že potápěč za těchto okolností přežije, malá. Školení potápěči si nechávají aspoň dvě třetiny celkového vzduchu na vynoření. Toto „pravidlo třetin“ se osvědčilo i v případech, kdy vynoření potápěče bylo zpomaleno špatnou viditelností, momentální ztrátou vodícího lanka, nebo když spotřeba kyslíku se zvýšila nutností „sdílet vzduch“ s jiným potápěčem.
Pokud existuje jedno slovo, které nejlépe vystihuje rozvržení jeskyň severní a střední Floridy, pak je to „bludiště“. Mnoho potápěčů, kteří se stanou obětí jeskynního potápění, si myslí, že vplouvají do jediného „potrubí“ podobného kanálu. Představte si jejich šok, když zjistí, že za nimi je několik cest a není vždy jasné, která z nich vede do bezpečí.
Tento problém ještě zhoršuje fakt, že potápěči, kteří nemají trénink v ultra-precisní kontrole při stoupání a neumí se pohybovat, aniž by vířili usazeniny, často za sebou zanechávají špatně viditelnou stopu. Dezorientovaní potápěči si často myslí, že když vplouvají do čistší vody, vede je to k východu. V mnoha případech, které skončily smrtí, měly oběti dost vzduchu na návrat. Ale protože nemohly najít východ, vypotřebovaly vzduch před tím, než se dostaly do bezpečí.
Proto mezi nejdůležitější bezpečnostní pravidla jeskynního potápění patří, že od vchodu do jeskyně musí vést nepřerušované vodicí lanko. I když může bludiště mnoha jeskyní severní a střední Floridy potápěče zmást, správně použité vodicí lanko nelže.
Je s podivem, že devět z deseti obětí nehod v jeskyních má společné, že neprošly školením o tom, jak se v tomto unikátním prostředí bezpečně potápět. V případech, kdy oběti nehod školením prošly, došlo k úmrtí často proto, že potápěči překročili limity dané jejich školením. Trénink jeskynního potápění nepřipraví potápěče pro pobyt v hloubkách větších než 40 metrů. Přesto se devět z deseti školených potápěčů, kteří ztratili život, pustilo hlouběji.
Pokud se rozhodnete objevit krásu jeskyň severní a střední Floridy, můžete dosáhnut maximální bezpečnosti tím, že projdete alespoň dvoudenním kurzem jeskynního potápění a uplatníte znalosti a dovednosti, které během kurzu získáte. Měli byste se potápět jen v oblastech, kde se potápí komerčně, jako v Ginnie Springs, Devil’s Den nebo Blue Grotto, které jsou vhodné pro rekreační potápěče, nebo do národních parků, jako Peacock nebo Mantanee. I zde je nezbytně nutné, abyste dodržovali všechna pravidla, která vedení oblasti nebo parku vyžaduje.
Pokud se budete potápět jinde v této oblasti, uděláte nejlépe, když s sebou nebudete mít žádné světlo. Bez světla se nepustíte do podvodních jeskyní dost hluboko na to, abyste se dostali do potíží.
Napsal: Johnny Richards
Zdroj: www.cavediving.com
Zdroj: http://www.cavediving.com
