Pokud zavítáte na tenhle ostrov, pak to bude v některém přístavišti trajektů, většinou v hlavním městě – Porto Feraio. Tady je centrum veškeré ekonomiky, úřadů, obchodu, školství i služeb. Návštěvníky spíš zajímá staré město, přístav a dvě pevnosti. V jedné z nichné bydlel i Napoleon, dokud mu nepostavili reprezentační zámeček ve vnitrozemí v San Vincenzo, asi aby neutekl, což přesto lehce zvládl a prožil si svých posledních 100 dní vlády, až dostal definitivně na frak u Waterloo.
Nás ale zajímá Elba jako destinace a místo dovolených. Pro váleče a opékače jsou zde velké i malé, pouze lodí přístupné pláže. Oblázkové i písečné. To ovšem zvládnou i na pevnině, Bibione by mohlo vyprávět. Ostrov je ale naprosto ideální pro ty, kteří chtějí prožít volné dny aktivně. A to nejen v souvislosti s vodou. Každý rok navštěvují Elbu motorkáři, trekaři, především však cyklisti. Objet celý ostrov na kole je povinnost. Pak se nabízí celé vnitrozemí, hornaté, členité se sítí šotolinových cest až pod nejvyšší horu Monte Capano (1019 m). Je to opravdu zážitek. Doménou možností pro aktivní, adrenalinové zážitky, je samozřejmě, moře. Je to tady ráj pro jachtaře, surfaře, vodní kajakáře a hlavně potápěče. Pojďme si tedy objet Elbu jako potápěči a přiblížit si alespoň ty nejznámější a nejatraktívnější místa ponorů.
Už když vyjedete z přístavu Piombino a trajekt nabere směr na Porto Feraio, uvidíte po levé straně dva ostrovy. Potápí se tady málo, protože velká turistická centra Elby jsou daleko a většinou na druhé straně ostrova. To je ale velká chyba. Léta jsme sem vyjížděli z Cava, protože jsme tady měli čtyři roky potápěčskou bázi. A já osobně na tyto lokality nedám dopustit. Nejdřív bude trajekt míjet ostrov Cerboli. Je vzdálenější, asi 10 km od Cava a snadno ho poznáte podle zbytků pevnosti, chránící příjezd k Elbě. Potápění je tu excelentní. Je zde nejméně 7 tunelů, jeden z nich protíná pravý cíp ostrova. Jsou v různých hloubkách, krásně barevné, plné života. Ve 30 metrech leží značně zdevastovaný vrak jekési rybářské lodě.
Ale trajekt už pluje dál a blíží se k druhému ostrůvku Secca del Frate. Je na něm funkční maják. Potápění je zde klidnější, jednodušší. V malé zátoce občas relaxují při pikniku rodinky na lodích. Při zdejších ponorech je to o rybách, murénách, úhořovcích, někdy barakůdách a občas jsme zde viděli i trnuchy.
Když se trajekt blíží k Elbě a začíná ji zprava míjet a pluje nad podmořskou horou, padající od 7 až do 40 metrů. Je to oáza života v Piombínském průlivu a tím i ráj pro potápěče. Kromě množství fauny jsou tu i tunely a jeskyně a u vchodu do jedné z nich leží stará, kamenná kotva. Ta dala této lokalitě i název – La Ancorone. Kousek dál je mis Secca di Capo Vita a pobřeží je zde provrtáno chodbičkami, kterými se dá dlouho proplavávat. Blížíme se k Porto Feraiu a a vítá nás ostrov Lo Scoglietto. Tady je několik zajímavých potápěčských možností, daných zejména masívní, dlouhou a hlubokou stěnou s převisy ve 40 metrech. Pestrý život se stálými obyvateli, zejména kanici, barakůdami, murénami, atd. je tu samozřejmostí. Každý by měl pozdravit i sochu Ježíše ve 30 metrech.
Mezi ostrovem a přístavem jsou v zátoce absolutně nepřírodní, ale zajímavé věci. Vrak plachetnice, zbytky německého letadla Junkers JU – 52, slavné Tante Ju, kterou létal i Hitler a pak neromantické, čistě technické objekty, životně důležité pro chod ostrova. Kabely, potrubí s vodou, odpady a kdo ví co ještě. Je to tu jak ve Verneově Ocelovém městě.
Pokračujme severní cestou, kde se potápí málo, ale jsou zde některá zajímavá místa, Secca di Santa Lucia, Secca del Semaforo, Scogloi della Nave a hlavně malý ostrůvek Punta della Madonna. Tato místa jsou obtížněji přístupná, ale je zde spousta života, rozeklané, kamenité břehy, ale občas i vlny a proudy.
Když se pobřeží začíná stáčet k jihu, stává se pobřeží nepřístupné, míst k potápění ubývá. Ze silnice, kopírující břeh už můžeme vidět Korsiku, vzdálenou asi 35 km. Zajímavé to pro nás, potápěče, začíná být v městečku Pomonte na jihozápdní straně. Je zde totiž jedna z tradičních atrakcí, vrak lodi Elviscott. Je to vrak asi 60 metrů dlouhé nákladní lodě ve velmi příjemné hloubce asi 13 metrů. Zvládnou to tedy i začátečníci a uvidí opravdový vrak se vším všudy, strojovnou, můstkem, kuchyní, stožáry, atd. Loď se potopila v roce 1972 a o důvodech nehody se stále spekuluje, mlha, chyba kapitána, pojišťovací podvod, vyberte si. K vraku se dá lehce doplavat z blízké pláže a zase se bezpečně vrátit. To snad stojí za návštěvu, ne?
Pokračujme dál po jižní straně, protože směřujeme k rekreačním střediskům Marina du Campo a Lacona, kde je potápění nejrozšířenější a je zde nejvíce lokalit k ponorům přímo stvořených. V laconě také sídlí naše potápěčská báze a tři domy s ubytováním.
Kde je na Elbě skutečný ráj potápění, to je otázka? Ponory jsou krásné a zajímavé ve všech částech ostrova, ale pokud přihlédneme k infrastruktuře, potápěčským službám, zázemí a počtu bází, pak je to rozhodně jih. Prostě pro nás potápěče země zaslíbená. A když jih, pak především Marina di Campo a Lacona. Nejsou od sebe moc vzdálené, na souši je to přes kopec a na moři jejich zátoky v podstatě sousedí. Takže se při ponorech velmi často potkáváme. Dokonce i my, Češi. V obou městech jsou totiž ryze české báze, nutno podotknout, že my, čeští potápěči tady máme dobré jméno a dlouhou tradici.
Jak to vypadá s podmínkami přímo pod vodou? Jedním slovem nádhera. Řada zajímavých míst pro potápění začíná ještě než z Pomonte dojedeme až do Mariny di Campo dvěma lokalitami u zátoky Golfo di Barbatoia. Jmenují se Punta di Fetovaia a Secca di Fetovaia a jsou určené pro pokročilé potápěče, protože jsou to podmořské hory od 12 do 50 metrů, náročnější na orientaci, s možností výskytu slabších proudů. Odměnou jsou krásné stěny se spoustou života. Těsně u zátoky Marina di Campo je další, náročný ponor v hloubce od 36 až do 56 metrů, opět především pro opravdu zkušené potápěče.
Na druhé straně zátoky jsou už velmi vyhledávané, rekreační lokality. Začínají legendárním místem Scoglio della Triglia, známějším spíš pod jménem Madona. Ta tu skutečně je ve formě 150 cm vysoké sochy zmíněné dámy. Sem musí skutečně každý, pozdravit ji, vyfotit se a položit k ní pár mincí (aby se sem vrátil). Je ve 20 metrech, nedaleko malého ostrůvku, který se dá obeplavat a při tom pozorovat množství ryb, murén, chobotnic a mnoha dalších obyvatel zdejších vod.
Směrem na Laconu už následují krásná místa pro potápění v rychlém sledu. Seca di Fonza, Corralina Externe a Interne s krásnými stěnami, převisy ve 40 metrech, kde narazíte na langusty, murény, barakůdy a hejna různých ryb. Tady byly spatřeny i skutečné rarity, rejnoci, mořští ďasi a dokonce i měsíčníci. Je tu i pár jeskyní, do kterých se dá vplout a obdivovat třeba velké úhořovce, krásné gorgonie, mechovky a v hloubkách i červené korály.
To už jsme u laconské zátoky s ostrovem Corbella. Tady můžete chodit pod vodu pořád a stále nacházet nová místa na dlouhých a hlubokých stěnách a homolích až do 65 metrů (to jen pro opravdu kované borce). Dá se proplout doslova lesem purpurových gorgonií, proplavávat jeskyňky a členité průlezy, jedním slovem tady je vše. Uvnitř zátoky je pár menších stěn a podvodních homolí, vrak rybářské lodě a další atrakce. Směrem na moře je bludiště ve skalách, to je lokalita I Corbelli, z které je každý tak trochu vedle. Kousek od ní je La Focacciola, ideální pro filmaře a fotografy. Je tu i pomníček Jaqua Mayola, legendárního průkopníka nádechového potápění v 60. a 70. letech.
Dál na jihovýchod je na pevnině asi nejopustěnější část Elby. Tady se za Musoliniho těžila železná ruda a je to vidět i na zbytcích různých zařízení a objektů. To ale neplatí pod vodou. Zde pokračuje ráj. Zejména malý ostrůvek Remaiolo je klenot jihu se stěnami až do 70 metrů.
Jihovýchodní cíp ostrova je vyhledáván především technickými potápěči, jsou zde totiž nejhlubší části pobřežní části Elby. Tady jsme čas od času prováděli trimixové ponory až do 100 metrů (jen pro rutinéry nebo kamikaze).
Pokud se otočíme k severu, budeme se přibližovat ke známému letovisku Porto Azuro. I tady je několik nádherných potápěčských míst. Zejména vrak letadla, které se potopilo do 40 metrů, ale v zájmu bezpečnosti byl přetažen do asi 15 metrů, takže je vidět z hladiny a můžou ho obdivovat i šnolchlaři. Těsně u zátoky Porto Azura je klenot. Místo jménem Punta delle Canelle. Tady jsou jedny z nejkrásnějších stěn s bohatým životem, podmořské hory, velká kamenná brána, prostě krása.
To už jsme dorazili tam, kde jsme Elbu začali objíždět. Co dodat? Ostrov Elba je opravdu ideálním místem pro dovolenou. Aťuž na pevnině, tak pod vodou. Já jako potápěč sem jezdím přes 20 let a pořád mám spoustu důvodů se vracet. Vždy něco nacházím a neustále mě překvapuje bohatost zdejších vod. Potápěčskou bázi jsem tu provozoval už jednou, před 10 lety. Teď se chci opět vrátit. Proto jsem si v Laconě zase našel 3 pěkné domy s kapacitou přibližně 20 lidí a zařizuji si potápěčskou bázi. Prostě mě to zase přilákalo.
Podrobnosti k podmínkám ubytování, potápění, ale i „suchých“ aktivit na Elbě je možné najít na www.diveacademy.cz, kde je kapitola Elba.
Autor : Petr Večeřa
Tel. : +420 773 635 561
NAUI Course Director 45179
