Předpověď na dnešní den byla výborná a vývoj oblačnosti tomu odpovídal. Honza ani nedojedl a už vyrazil na cestu. Nejprve musel dojít do Megna a odtud prudkým stoupáním až pod vrchol Monte Pádrio (2153m). Cesta nahoru je opravdu náročná místy je 20% stoupání a i doprovodné vozidlo mělo co dělat, aby se nahoru vyškrábalo. Odměna, která nahoře na Honzu čekala stála za tu děsnou dřinu. Nádherná zákoutí vysokohorské silničky, která se vinula voňavými loukami, úchvatné pohledy do údolí a to vše zakončené parádní startovačkou.
Směr a síla větru byly v pořádku a orel kroužící nad hlavou, Honzovi ukazoval, že stoupáky už jsou nachystané, a že není na co čekat. Honza ještě obstaral vše potřebné a po krátké poradě s Davidem už oblékal věci na lítání. David mezi tím zkontroloval vrchlík a ujistil se, že je vše v pořádku, a že Honza může konečně do vzduchu. Během posledních příprav ještě nad Honzou proletěl Japonský závodník a bylo to jasné. Je to tam!
Honza zkušeně nahodil vrchlík, stačilo pár kroků a nastoupil do vzduchu jak do výtahu. Během chviličky vytočil první „stoupák“ a zmizel nám z dohledu. Honza přistál u města Sóndrio. Byl spokojený, konečně se pěkně proletěl a posunul se do středu startovního pole. Letové podmínky byly dobré, stoupavé proudy dosahovaly stoupání kolem 5 m/s, až do chvíle než se Honza dostal do otevřeného údolí. Tam už se jeho padák přestal prosazovat a v malé zahrádce se jeho nohy opět dotkly země.
Okolo něj přistáli ještě další závodníci, kteří byli zrovna tak jako Honza uzemněni silným údolním proděním. Po ne příliš bezpečném přistání si Honza zase sbalil padák a tak jak už je zvyklý vydal se na pochod. Prošel přes Morbegno a směřuje k jezeru Lago di Como. Přes den je v údolí víc než 30°C, takže malá koupel by nebyla na škodu. Je to ještě spoustu kilometrů tak uvidíme.
