Jenže pán Termoska mi podle Murphyho zákonů odpoví, že všechno je jinak. Hned druhý den od 9. hodiny žhavím telefon a sháním pasažéry a piloty tandemů.Je tady krásný letový den a naše milovaná Černá Hora opět ožije vrchlíky padáků.Již po 11. hodině rozkvétají na obloze první křídla všech možných barev. Je vidět, že start ještě není s bočním větrem tak jednoduchý, ale vše se v další hodince mění a já již roztahuji tandemový taxík na startu. Dneska určitě neshniju. Dneska to bude nosit všude.
Již na startu mne musejí pomocníci pustit rychle , protože se vzdaluji vzhůru ve třímetrovém stoupání. Pak trochu bojuji o udržení výšky , a za cca 15 minut nalétávám před kopcem první dnešní 6tku! Ano, i s tandemem ustřeďuji 6 metrové stoupání a zvedám se do 2000m n.m. (AMSL). Jej to je paráda a moje svítící oči hledají aktivní cumul před kopcem. Dolétám k němu s 1800m a přidává se k nám Luky s druhým tandemem. Voláme na sebe , že to je super žrádlo a točíme k základnám ještě o 600m výš. Stále je spodní patro oblačnosti vysoko nad námi a pokračujeme před kopec.
O cca 8km dál, nad rozpadlým kostelem, pociťujeme stav beztíže ve 2m stoupání a křičíme, že nechceme dolů. Tak to bych dneska nečekal. Po 40 minutách letu bojuji o každý metr. Ne nahoru, ale dolů, na přistání. Další pasažér čeká na svezení a já mu nemohu odepřít takovou krásu. Přijíždíme na start a od západu přichází přistínění rozsáhlou oblačností. Tak není na co čekat a startujeme dokud vane proti startu. Je z toho 40 minut svahování a točení v 0,5 až 1m stoupání. Pasažérka je spokojená a já bych měl být také. Tak hodný vzduch jsem dlouho nezažil.
40 minut je za námi a spokojeně klábosíme na přistání. Balím padák a říkám že dnes již máme složíno, když v tom se kopec rozsvítí a jedeme rychle nahoru na další lety. Startuji dokud je kopec nasvícený jako první s pasažérem, který nemůže běžet jako ostatní. Odměnou je na východním hřebínku 0,5 – 1m stoupání, které se pozvolna mění až v dvoumetr. Potom je to zase slabší ale nakonec máme u cumulku 2150 m AMSL a kloužeme pod rozsáhlým cumulem před kopec. Tak tady to ještě stoupá a v přímém letu pokračujeme od Pece pod Sněžkou, kterou máme na dosah, až nad autokemping v 9km vzdálené vesničce Čistá. Karle – dobrý??? - zní moje otázka a Karel ani nehlesnoucí odpověď přitakává. Tak ještě kousek, abychom nebyli nad přistávačkou tak vysoko, říkám a koukám zpět ke kopci.
Tam se zvedá Petr Válků s tandemem a já si říkám, kdo z kluků nakonec letí s tou rajcovní japanoložkou. Podle stoupání to bude Petr ale když přilétnu zpět ke kopci, zjišťuji, že pod modrým Pašou visí jen 2 páry chlupatých nohou. Tak nasazuji k Lukymu s oranžovým Questem. Jenže ten mi ustoupá 3m/s nahoru. Tak na rusovlasou japanoložku asi žádnou dvojsmyslnou otázku o tom, že s holkama nám to (pilotům) stoupá nějak samo nezavolám. Dojedu nad přistávačku a po 47 minutách od startu, spirálou schazuji cca v 18, hodin výšku a jdu na přistání.Petr přistává o 10 minut později přesně na střed vytýčení a Luky po dalších 10 minutách. Takové létání bych dnes nečekal.
Meteorologie je věda o přesných procesech v atmosféře, vyvíjejících se podle momentální situace. Dá se říci, že po 25 letech (rocích) strávených z části mezi nebem a zemí tomu trochu rozumím. Ale dnes bych to opravdu takové nečekal.Odvážíme partičku kamarádů, co s námi dnes létali do Jánských lázní a Luky ještě jede s žáčky na start. Přistávají po 15 minutovém letu ve 20,00 hod na přistávačce a oči jim svítí jak světla velkoměst o půlnoci. Jen si stěžují, že je vlastně komáři vyhnali ze startu. Následuje otázka. Jak to vidíš zítra Mirečku??? Kluci, já opravdu nevím. Dnes to bylo od brutálu v 7m stoupání až po laminární svah pro žáčky. A zítra??? To musí zase ukázat Termoska.
Děkuji Termoskovi za dáreček a jedu za rodinkou. Jak s nimi zítra pobudu uvidím zase až dopoledne. A nějaká předpověď počasí na Nově, nebo i na Čétéčku na tom těžko něco změní.
