Už skoro letní teploty (já zapomněl doma kraťasy - už se mi to nikdy nestane) rozkvetlé stromy zralé pomeranče a citróny. To všechno nechá rychle zapomenout na ještě zimní období u nás v Čechách.
Dorazili jsme v sobotu v dopoledních hodinách, počasí vypadalo velmi slibně a proto jsme se ničím nezdržovali a vyrazili rovnou na start, v hotelu jsou stejně až od patnácti hodin. Nahoře foukalo pěkně, ale bylo to trochu z boku, sice bychom mohli vyrazit ještě do Sospelu kde by to určitě šlo, ale protože jsme byli po cestě unavení tak po prohlídce obou startovišť jsme se věnovali podrobnému studiu přistávačky. Ve vyhřátém písku s plzeňským lahváčem v ruce a s výhledem na houpající se moře, už vypadal život trošku jinak. Odpoledne jsme se ubytovali, někteří vyrazili na prohlídku Monaka jiní se věnovali nadále plzeňské relaxaci na naší exklusivní terase našeho osmilůžkového apartmánu. Ostatně večerní párty na terase se staly skoro každodenním rituálem.
Od neděle pak bylo letovo každý den. V neděli a v pondělí jsme létali v Monaku z obou startovišť. Základny mraků byly někdy níže než startoviště, ale létat se dalo a dole to dokonce i chodilo. Takovým malým bonbonkem je, že městecko Menton do jehož okrsku patří pláž na přistání zavedlo autobusovou linku na startoviště čtyřikrát denně a to jen za jedno euro. Opravdu se nevyplatí jezdit vlastními auty nahoru a tak jsme podle možnosti využívali tuto službu. Později jsme zjistili, že v úterý a ve středu linka nejezdí, ale přesto je to super služba - díky Frantíci.
Protože létat stále jen na jednom místě omrzí, rozhodli jsme se v úterý jet do nedalekého Sospelu. Dopoledne bylo pěkně letovo, než přišla fronta. To si někteří zalétali víc než chtěli bylo potřeba pro vyklesání udělat uši, nebo spirálku a přistání se hned zdařilo na výbornou. Milan se po tomto zážitku rozhodl, že se musí naučit na svém novém Intoxu dělat velké uši což hned druhý den také učinil a už má zase z létání dobrý pocit. Večer nám zlehka zapršelo a druhý den se tvořila nízká oblačnost už brzy od rána a proto jsme se vydali opět do Sospelu, chodilo to jen do výšky startu, ale večer bylo nádherné svahování. Výhodou tohoto terénu je, že na zpáteční cestě jedeme kolem nákupního střediska Supermarche kde byly pravidelně doplňovány zásoby především chmelových tekutin. Večer party...Ve čtvrtek bylo opět pěkné létání v Monaku, někteří z nás vynechávali i nějaké ty lety, protože se začínal dostavovat syndrom „přelétanosti“.
Na pátek jsem vyhlásil výlet do Gordonu, kde jsme dali každý dva lety. Nejlépe polétal asi Martin „Matze“ který se dobře chytil vystoupal až do základny a pak si obletěl cele údolí. Já jsem si pro ukončeni dal odpolední slet kolem skalního městečka Gordon až dolu do údolí. Jen to hledání spodní přistávačky kde jsem sedal bylo trosku obtížnější. Použili jsme indiánskou metodu orientace v terénu, já jsem se přesunul po domluvě vysílačkou k nedaleko ode mě hořícímu ohni ( domorodci dělali jarní úklid ) a podle kouře jsme se našli během chvilky. Večer opět party...
V sobotu foukalo silně už od rána a tak jsme vyrazili v poledních hodinách na zpáteční cestu. Co ještě dodat na závěr? Kdybych mohl tak bych Vám také napsal jak krásné (by) bylo noční Monako z pohledu z hora z tiše klouzajícího padáku.Děkuji všem účastníkům byli jsme skvělá skupinka a bylo to super.
Happy Landing
