Nejlepším místem startu se jevila oblast sjezdovek v Passo Tonale, ke kterému však Honza musel nejprve dojít z městečka Piano nedaleko Mezzany, kde jsme přenocovali. Stejný nápad měli ještě Tom Payne (GBR) a Max Fanderl (CAN), který byl ale asi o 20 km před námi. Podobně přemýšleli i oba japonští závodníci Kaoru Ogisawa a Masayuki Matsubara, ti však byli ještě o dost za námi.
Když Honza došel na parkoviště pod lanovkami, trochu se posilnil (chléb se sádlem je jistým zdrojem Honzovy energie:D ) a vyrazil vzhůru po sjezdovce pod Monte Tonale occidentale (2694m). Tam se sešel s Tomem Payne a jeho doprovodem. Společně zde vymýšleli co dál. Vítr který foukal na startu byl natolik silný, že jakýkoliv pokus o let byl značným rizikem. Nezbývalo tedy nic jiného než počkat na startu, zda se vítr trochu utiší a nebo v závodu pokračovat pěšky. To ale znamená, pracně nastoupané metry zase sejít na silnici a po několika hodinovém pochodu kdy každý krok zabolí, dojít na místo, kam by se dalo během chvíle doletět. Padlo rozhodnutí počkat na startu.
Honza i Tom během chvilky tvrdě usnuli, jejich vyčerpání je značné.Po několika minutách je probudilo zazvonění telefonu, kdy supporter hlásil, že kanaďan nad nimi odstartoval. Všichni bedlivě pozorovali kanaďana, který zanedlouho sklesal za obzor. Bylo jasné, že na delší přelet to rozhodně nevypadá a když ještě přišla sms, že Kanaďan s obtížemi přistál ve vesnici pod kopcem kde ho „sundala údolka“ (vítr dole v údolí dosahoval 25km/h.) Honza dal časový limit, do kdy bude čekat na kopci a pak se vydá na cestu dolů.
Během čekání na startu, se objevili oficiální fotografové pořadatele závodu. Závodníci měli tím pádem o zábavu postaráno. Po mnohadenním putování, kdy v těle bolí každý sval a každý pohyb je malým utrpením, staly se ze sportovců „modelky“ odevzdaně pózující před objektivy fotografů. Honza to bral jako příjemné zpestření dne. Jeden z fotografů je totiž Čech Ludvik Vítek, se kterým se Honza zná už z minulého ročníku a bylo milé se s ním opět potkat.
V 16 hodin vypršel limit a Tom Payne se rozhodl, že sejde dolů a bude pokračovat dále po svých. Honza za doprovodu fotografů putoval dál po hřebeni zkusit, jestli to ještě nepůjde někde jinde, doufajíc, že se zatím vítr umoudří. Po další hodině pochodu došel na místo možného startu, ale situace byla naprosto stejná. Rozloučil se proto s fotografy a cestou necestou začal sbíhat do údolí. Když sešel níž pod kopec zkusil odstartovat z nedaleké terénní hrany. Hned po startu ale zjistil, že to nebylo moudré rozhodnutí a po té co se mu nejdříve zaklapla půlka padáku a hned co ji vyklepal „klapla“ mu ta druhá, rozhodl se opět přistát. S vědomím, že pro to udělal všechno co bylo v jeho silách a se slovy „někdo nám to nepřeje“ zase padák sbalil do rance, pokorně si ho dal na záda a až do půlnoci pokračoval po svých, smířený se svým osudem.
Před usnutím se ještě dozvěděl, že oba Japonci také zkusili popoletět, a že dopadli stejně, a že Martin Muller (SUI), který byl na špici závodu také přistával za silného údolního proudění a při přistání si poranil kotník a musel ze závodu odstoupit. Teď jsme rádi, že je Honza zdráv, a že může pokračovat v závodu. David mu již připravil varianty letu na další den, tak se pomalu ale jistě prokousává závodem a pomaloučku se posouvá a další příčky výš.
